ENERGETIKA: Co nám ukazuje Británie
Uveřejněno dne 11 listopadu 2021 000 10:21
Čeští i evropští politici čím dál častěji podléhají dojmu, že elektřiny jejich země nemusí vyrábět tolik, kolik potřebují. Protože ji jde jednoduše dovézt. A tak jsou na dovozu závislí například Rakušané nebo Britové a Česko se k nim, kvůli nezodpovědnosti politiků, připojí již v roce 2025.
Česko bude od roku 2025 v zimě muset dovážet elektřinu. Zároveň od roku 2040 bude problém, odkud ji dovézt (zde). K čemu takový stav může vést, ukazuje nyní případ Velké Británie. Import z kontinentu zajišťují dva kabely, jeden s kapacitou 2000 megawattů, druhý s kapacitou poloviční. Ten silnější vyřadil požár a mimo provoz má být minimálně měsíc (zde). V Británii kvůli tomu akutně hrozí výpadky dodávek a cena elektřiny letí vzhůru (15. září dosáhla na burze cena megawatthodiny 422,46 libry, čili více než 12 000 korun). Ceny ostatně stoupaly již předtím, protože i před požárem měla země nedostatek elektřiny.(Koho by napadlo, že země jako Velká Británie není energeticky soběstačná, že?)
Taková situace, nebo horší, může nastat po roce 2030 i v Česku. Stačí k tomu podrobit se nátlaku zelených dogmatiků. Těch z Bruselu i z tuzemska. Jejich představy o zajištění elektřiny se totiž dají shrnout tak, že spolehnout se na dovoz není problém. Takže si lámat hlavu s nějakou energetickou bezpečností a nezávislostí není nutné. Protože ta přeci vždycky bude. Jenže těžko je něco dál od pravdy.
Elektřina bude vždy jen v případě, že ji někdo vyrobí. A protože Zelená fronta, pevně usazená v Bruselu, diktuje skončit s fosilními palivy (uhlím a plynem) a současně stále zdržuje přijetí jasného ano pro jadernou energii, nemusí ji mít zanedlouho kdo vyrábět. Nebo ne v dostatečném množství, nebo v požadované době. Protože takzvané obnovitelné zdroje, tedy fotovoltaika a vítr, nejsou schopné nabídnout ani řiditelnost, ani kontinuální výrobu 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu (zde). A obrovská bateriová úložiště, která by tuhle neodstranitelnou závadu OZE mohla zmírnit, zatím nejsou ani na obzoru.
Elektřinu navíc, nejpozději od roku 2040, nebude ve střední Evropě odkud dovážet. Rakousko je na dovozu závislé již nyní, my se – kvůli zeleným lobbistům a fanatikům – staneme závislými do pěti let. Poláci si prosadili na svoje uhlí výjimku, ale také jej budou postupně odstavovat. Jeho náhrada protežovaným větrem vůbec nebude snadná, jak ukazují veškeré německé zkušenosti. A polské jádro se zatím také nestaví. Takže i tahle země pozvolna přijde o svůj exportní potenciál. Německu se to stane nejpozději v roce 2038, kdy má podle plánů vlády skončit poslední „uhelky“. Ale možná se jim to stane ještě dřív, protože ortodoxní němečtí Zelení už chtějí s uhlím skončit ještě dříve. (Třeba vážně věří tomu, že tím vymažou emise těch uhelných elektráren, které mezitím postaví Čína? Kdo ví…) V každém případě, v našem sousedství nebude kde brát. Všichni budou mít buď vyrovnanou bilanci, nebo budou potřebovat dovážet (zde).
Ale na dopravu elektřiny na dlouhé vzdálenosti se také nedá spoléhat, ztráty a kapacitní problémy jsou jen některými překážkami na cestě elektřiny třeba ze Španěl do Česka (zde). I když ani ve Španělsku jí nemusí být dost, protože tamní vláda se rozhodla s emisemi CO2 zatočit jako kdysi ta lidově-demokratická československá s americkým broukem.
Riziková situace v Británii nám ukazuje ještě další skutečnost- A to bariéru, která téměř neprodyšně oklopuje pravdivé informace o OZE. Zprávy o tom, jak Británie skončí s uhlím a spalovacími motory, jste asi zaznamenali. Stejně tak ty, popisující kolik elektřiny má Albion z větrných elektráren v moři. Ale četli už jste někde zprávu o tom, že je Velká Británie závislá na dovozu elektřiny?
