KLIMA: S nadšením do doby kamenné

Uveřejněno dne 12 listopadu 2021 000 7:55
Pro klimatickou dobrotu na doživotní žebrotu

Indoktrinace klimatickým alarmismem prostoupila i u nás mnohé až do morků kostí. Dosavadní vědecké poznatky neopravňují ke spuštění panických opatření na záchranu před globálním oteplováním, znamenající zchudnutí a ztrátu svobody.

Konec září 2021, ve frontě na antigenní testování, rozhovor, samozřejmě na dvoumetrovou vzdálenost:
Mladá žena: „Je to nepříjemné? Já jdu poprvé na testování.

Já: „To jste šťastná žena. Někde šťourají jen na krajíčku nosíku, někde špejli vrazí až do mozku.
Mladá žena: „Brrrr! … Já si myslím, že už musíme normálně žít! Takhle to dál nejde! Já jsem se stala vegankou, žiju zdravěji, to je dobré pro imunitu. Založila jsem skupinu, a tam řešíme, co dělat, jak z toho ven. To přeci nejde, abychom si zničili svět,“ plynule přešla od covidu ke klimatickému alarmismu. „Vždyť to ovzduší je celé nasáklé tím uhlíkem! Proti tomu je třeba něco dělat. Pro nás mladé, je mi třicet, a hlavně pro moje děti!
Já: „Myslím, že s tím uhlíkem to není tak strašné.
Mladá žena: „Já si myslím, že jako veganka tomu pomáhám, aby zůstal svět i pro naše děti.
Já: „To já si rád dám biftek.
Mladá žena: „Ty jo! A víte, jak škodíte mému dítěti?“ a sáhla si významně na břicho.
Já: „Vím. Vůbec nijak.
Rozhovor dále nepokračoval, protože mladá žena postoupila ve frontě na první místo a byla pozvána k prvnímu testu na koronavirus ve svém životě (šťastná to žena). Takže už jsem jí nemohl vysvětlit, že nejsem Herodes.

Do jisté míry mladou ženu chápu. Chce něco pozitivního udělat pro dobrou věc. To je chvályhodné. Ale je otázka, jestli jsou oběti nutné a jestli by nebylo lepší alokovat zdroje a úsilí nějakým jiným směrem. Ne vždy konání dobra skončí dobrem. Ve velkých, státem organizovaných nebo podporovaných měřítcích tomu bývá spíš naopak, jak nás učí historie.

Rozhovor mne utvrdil v tom, že indoktrinace klimatickým alarmismem prostoupila i u nás mladou generaci až do morků kostí. Jsou ochotni obětovat mnoho, aby něco změnili. Jsou ochotni obětovat žárovky, výkonné vysavače, stáda skotu, spalovací motory, svobodu volby. Naopak jsou ochotni nechat vzniknout solárním baronům a žlutavým polím řepky (i když jen jako nežádoucí vedlejší produkt), regulovanému „trhu“ emisních povolenek, dotacím tzv. zelené energie, nekontinuálním zdrojům energie v podobě větrníků a solárních panelů, jsou ochotni připustit nebezpečí blackoutů. Bohužel jsou schopni obětovat i normální životy svých spoluobčanů. Jsou ochotni poslat mnohé spoluobčany pro klimatickou dobrotu až na doživotní žebrotu. A přitom volat: využijme této příležitosti k pokroku! Jsou ochotni věřit, že naprostou většinu technologií potřebných k odbourání fosilních paliv už máme, a ten zbytek brzy výzkumníci vyzkoumají.

Věří, že se Čína a ostatní státy světa s radostí připojí k sebezničující politice Green Deal a budeme na tom všichni stejně. Což je omyl, dlouhodobá všemi stranami plněná celosvětová dohoda na stejném sebemrskačství pro všechny je iluzí. Ostatně sebezáchovný pragmatismus do jisté míry někteří vyznávají i u našeho souseda v EU, v Německu, které je jinak lídrem boje s tzv. globálním oteplováním. Proč by jinak stavěli spolu s Ruskem plynovod North Stream II (pro fosilní palivo)? Je to sice pokrytecké, ale zároveň pragmatické. Když nebudeme alespoň stejně pragmatičtí, tak se nám může v budoucnu lehce stát, že budeme v Berlíně škemrat o ruský plyn.


Ale má ta „dobrota“ vůbec smysl?
O tom už se nediskutuje. Nediskutuje se o podstatě, zdali mírné oteplení planety od r. 1850 způsobuje primárně člověk či nikoliv. Eurounijní doktrína Green Deal už jen aplikuje doktrínu člověkem způsobeného globálního oteplování v praxi. (Malá vsuvka: Doktrína omezování vypouštění CO2 by se spíš měla jmenovat Gray Deal. Zeleného na ní totiž není vůbec nic, marketingově se to však dobře prodává. Pokud by ale zelené rostliny byly zbaveny přísunu CO2, nerostly by, brzo by uchřadly a zešedly).

Před rokem, v souvislosti s koronavirovým zadlužováním a chudnutím, doporučili Svobodní Evropské unii zrušit nebo přinejmenším o dva roky odložit realizaci drahé doktríny zvané Green Deal. Evropská unie udělala pravý opak: od Green Deal neustoupila, naopak šlápla na plyn (dnes už spíš na tyrystor) a rozhodla se stachanovsky si zvýšit limity. Česká politická scéna se tomu začala přizpůsobovat. Šéf největšího opozičního uskupení Fiala (ten Fiala, který hrdinsky po britské referendu o brexitu v r. 2016 vyvolával „Britští občané se vyjádřili jasně a dali nám poslední šanci EU ještě změnit. Jinak Brusel zničí Evropu.“) začal zakřiknutě říkat věty ve smyslu „nejásám, ale schválit se to musí“. Tento kontrast, manifestovaný jeho postojem ke Green Deal, tlačeného k nám Evropskou unií, plně charakterizuje tohoto neodvážného „lídra“.

Avšak i oponenti Green Dealu už zhusta nediskutují o podstatě. Je dobře, že odmítají následky, ale nediskutuje se o tom, co zvyšuje teploty a mění klima. Jestli je to více člověk nebo přírodní jevy. Kritici se zaměřují na to, zdali směřování přijaté EU bude stát více nebo méně, jestli zchudneme více nebo méně, zaměřují se v podstatě jen na kritiku důsledků aplikace Green Dealu, nikoliv na kritiku doktríny člověkem způsobeného globálního oteplování samotné.

Nicméně: má pravdu Greta Thunberg, která neustále ve své klimatické panice odkazuje na vědce? Existuje celosvětový konsensus, a všichni vědci se shodnou na tom, že globální oteplování – kvůli zahrnutí všeho přejmenované na „klimatická změna“ – je způsobené primárně lidskou činností? Určitě ne všichni, a i já mám značné pochybnosti, které osvětlím v následujících odstavcích.

1) Vědci nevědí všechno.

Momentálně se nacházíme době ledové pozdního cenozoiku . Jsme v teplejší části tohoto obecně chladnějšího období, které na Zemi trvá již cca 34 milionů let. V teplejší části říkám proto, že zalednění je mírné (byly v této éře doby, kdy Severní Amerika a Eurasie byly zaledněné mnohem více), tzn. v průběhu doby ledové pozdního cenozoiku bylo i mnohem chladněji než dnes. Ale zase na druhou stranu: před touto aktuální dobou ledovou, tzn. více než před 34 miliony let, bylo mnohem tepleji, o 4 až 13 stupňů, nežli je dnes. Krásný graf teplot (v členění s různým časovým krokem) v poslední půl miliardě let je zdehle. Přidávám ho k tomuto článku, a navíc jsem do něj pro zajímavost vložil (datovými body a růžovou čarou fitu) i data odhadu obsahu CO2 v atmosféře Země měřená různými způsoby (starší data většinou z fosilií, mladší z bublinek antarktického ledu).

panika 1
 

Globální teplota za poslední půlmiliardu let a data obsahu CO2 v atmosféře. (Wikipedia (Glen Fergus), kompilace P. Strunz)

Je zřejmé, že rozsah teplot i obsahu CO2 v atmosféře v historii Země byl značný. A pokud nejste příznivci teorií cestování v čase, pak jistě uznáte, že člověk na teplotu na povrchu zemském neměl po naprostou většinu historie Země pražádný vliv. Dokážou vědci vysvětlit teploty na zemi v posledních 65 milionech let? Jen velmi omezeně. A když jdeme ještě hlouběji do historie (-500 milionů let), tak vidíme, že průměrná teplota na Zemi byla v rozsahu mínus 5 až plus 13 stupňů oproti dnešnímu průměru, a že tak chladné období, jako máme na Zemi nyní, bylo v dané éře jen relativně krátké. Vysvětlení vědců k tomuto průběhu teplot bude ještě nejistější, nežli pro období do mínus 65 milionů let.

Půjdeme-li však ještě dále do historie (už není na grafu), pak seznáme, že na Zemi byla voda v tekutém stavu už před 4 miliardami let, což umožnilo vznik života. Ale jak je to možné, když podle teorií o fungování Slunce byl tehdy jeho výkon o 30 % nižší, nežli je dnes? Nazývá se to „Faint Young Sun Paradox“, paradox slabého Slunce. Země v té době při tak malém přísunu tepla ze Slunce měla být zmrzlá. Ale nebyla. Vědci neznají odpověď.

Zas naopak geologické výzkumy pro období před stamiliony až pár miliardami let ukazují, že Země byla ve své historii párkrát zcela zmrzlá jako sněhová koule. Říká se tomu „Snowball Earth“. Tato hypotéza je předmětem sporů vědců. Klimatologové nedokážou uspokojivě vysvětlit, jak tyto epizody vznikaly, a hlavně jak se z nich Země dostala.

Na planetě Zemi existují i jiné zásadní procesy, které by mohly mít vliv na klima. Pokud se podíváme na magnetické pole, tak je známo, že v historii Země došlo mnohokrát k jeho přepólování. Vědci se spíše kloní k názoru, že jde o spontánní proces. Ovšem nezdá se mi, že by takovýto proces (spojený se snížením intenzity magnetického pole Země) probíhal nepovšimnut klimatem. Při změnách magnetického pole země dochází přinejmenším ke změnám v intenzitě kosmického záření dopadajího do atmosféry, které může ovlivnit kondenzaci vodní páry a tudíž tvorbu oblak – dalšího z faktorů ovlivňujících průměrnou teplotu. Je též zajímavé, i když opět vědci nevysvětlené, že cca od r. 1850, tedy od stejného letopočtu jako teplota, stoupá i zeměpisná šířka, na které se nachází severní magnetický pól. Korelace se vzrůstem teploty je vidět v následujícím obrázku.

panika 2
 

Historická poloha severního magnetického pólu a globální teplota. (P. Strunz)

Podobné putování magnetického pólu je možno vidět ve stejném období i u magnetického pólu jižního. Jenže nesmíme zapomínat (jak u putování magnetického pólu, tak i u obsahu CO2 v atmosféře), že korelace ještě nemusí znamenat kauzalitu ve vztahu ke vzrůstu teplot.

Je třeba upřímně přiznat, že o vývoji klimatu (a nejen klimatu) na planetě Zemi toho vědci ještě mnoho nevědí.

2) Kysličník uhličitý z antarktických bublinek

Kysličník uhličitý (CO2) je druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem (po vodní páře), a proto může mít zásadní vliv na teplotu na Zemi. Proto jeho obsah v atmosféře v minulosti Země vědci velmi intenzivně zkoumají.

Zásadním tvrzením klimatických alarmistů je, že nikdy za poslední půlmilion let nebylo CO2 v ovzduší tolik, jako po začátku průmyslové revoluce, a že koncentrace neustále stoupá. Tedy dedukují, že za vzrůst obsahu CO2 v atmosféře může určitě člověk, konkrétně spalování fosilních paliv. Já tvrdím, že to z dostupných dat nemohou vědět, a tedy údajná kauzalita „člověk – fosilní paliva – vzrůst CO2 v atmosféře“ tímto v žádném případě prokázána není.

Křivky koncentrací CO2 zobrazované zastánci člověkem způsobeného oteplování (viz např. zdehle) jsou celkem sugestivní. Zatímco v předchozích cca 400 000 letech byla jimi deklarovaná koncentrace mezi 180 a 280, dnes stoupá již k 420 ppm. Ještě pro úplnost však poznamenejme, že v opravdu dávných dobách, před cca 100-200 miliony let byla koncentrace nejspíše někdy i hodně přes 1000 ppm … a člověk za to opravdu nemohl. Viz první graf v tomto článku či zdehle.

Avšak zpátky k tomu poslednímu cca půlmilionu let. Důležitý je způsob získávání dat a způsob srovnání dat měřených různým způsobem. Měření prehistorických koncentrací CO2 v atmosféře za období 400 000 až 18 000 let před dneškem bylo prováděno na vzorcích ledu z vrtů v Antarktidě (zejména stanice Vostok). Jakým způsobem? Byly analyzovány plyny zachycené v různých hloubkách v bublinkách v ledu. Ovšem zatímco složení sněhu, které daný konkrétní rok v Antarktidě napadl se v zásadě neměnilo a je možno z izotopického složení určit např. teplotu s poměrně vysokým rozlišením, bublinky byly ještě několik tisíc let částečně otevřené a uzavíraly se postupně při procesu tzv. denzifikace firnu, v průměru po dobu cca 1500 let [PETIT]. V důsledku toho je časové rozlišení analyzovaných vzorků bublinek z vrtu malé, pološířku rozlišovací funkce lze odhadnout na cca 200 let [ROMMELAERE].

V dlouhodobých průměrech z antarktických bublinek tedy nemohou být zachyceny detaily případných rychlých změn na relativně krátké časové škále. Je to podobné jako rozdíl mezi optickým a digitálním zoomem ve fotografování. Nepomůže digitální přiblížení obrázku, který je už „od přírody“ rozmazaný kvůli malému optickému rozlišení (to v analogii pro fotografy). Pro ekonomy bych uvedl následující analogii s hodnotou akcií na burze či s kurzem měn: Je to jako kdybyste srovnávali aktuální každodenní hodnoty např. kurzu bitcoinu s jeho klouzavým průměrem za každého půl roku. Tím klouzavým průměrem vymažete ostrá maxima a minima, nepojmete volatilitu. Analogie pro ovocnáře zní: Je to míchání hrušek s jablky. Nebo spíš míchání jablek s jablečným moštem. A nakonec pro degustátory piva: Je to jako smíchat při degustaci všechna piva dohromady, a pak výslednou chuť porovnávat s nejnovějším typem ležáku vloni založeného minipivovaru.

Ale přesně to pseudovědci dělají a předkládají ta srovnání politikům a veřejnosti. Já v následujícím obrázku udělám opak. Zelenou křivkou modeluji možný každoroční průběh koncentrací CO2 v předchozích 400 000 letech. Model předpokládá cca 300letou periodu vzrůstů a poklesů koncentrací CO2. Poté provedu konvoluci s rozlišovací funkcí denzifikace firnu (velmi zhruba řečeno: klouzavý průměr) a provedu vzorkování vzniklých dat s obdobnou periodou, s jakou byla data vzorkována z vrtů na stanici Vostok. Výsledkem je modrá křivka. Ta se charakterem příliš neliší od křivky reálně na Vostoku změřené (černá křivka), což ukazuje, že model (zelenou křivku) není možné vyloučit ze seznamu možných modelů každoročního obsahu CO2 v atmosféře. Porovnáme-li tento zelený model se současnými každoročními daty CO2 měřenými např. na observatoři na Mauna Loa, pak vidíme, že zelená křivka mnohdy v historii mohla výrazně překračovat současnou hodnotu cca 420 ppm CO2 v atmosféře, avšak když je „rozmazána“ rozlišovací funkcí, pak je stejně „umírněná“, jako reálně měřená data z bublinek z Vostoku.

panika 3
 

Jeden z možných modelů ročních koncentrací CO2 v posledních 400 000 letech, a data CO2 z bublinek v antarktickém ledu (stanice Vostok) (P. Strunz)

Zdůrazňuji, že v případě zelené křivky se jedná o možný model historického průběhu koncentrací CO2 v atmosféře. Netvrdím, že přesně takový průběh určitě byl. Ale ani druhá strana nemůže vyvrátit (z naměřených antarktických dat), že takový či podobný průběh nebyl.

Tedy v důsledku naprosto rozdílného rozlišení (nikoliv sampling!) měřených dat CO2 pocházejících z vrtů v Antarktidě a dat současných není možné provádět jednoduše spojení těchto dat (jak klimatičtí alarmisté běžně činí) a není ani možné tvrdit, že v posledním milionu let nikdy nebyl obsah CO2 v atmosféře vyšší nežli dnes.

3) Obsah CO2 v atmosféře po útlumech (ropné krize, ekonomické krize, covid-19 lockdown)

Aby byl prokázán fakt, že dochází ke globálnímu oteplování způsobenému lidskou činností, je třeba prokázat minimálně dvě skutečnosti:
i) že existuje dominantní korelace mezi množstvím CO2 vypouštěným člověkem do ovzduší a celkovou koncentrací CO2 v ovzduší.
ii) že existuje příčinná souvislost mezi množstvím CO2 v ovzduší a teplotou (v tomto pořadí, nikoliv opačném).

U toho druhého bodu se z prehistorických dat (výše zmíněné bublinky v antarktickém ledu) spíš ukazuje, že korelace je opačná, tedy napřed nastane oteplení a teprve za 600-800 let zvýšení obsahu CO2 [FISCHER], [CAILLON]. Ale to je již známá skutečnost, se kterou pracují i klimatičtí alarmisté (a obcházejí ji pomocí údajně indukovaných efektů), nebudu se jí proto věnovat.

Avšak bod i) okomentuji. K prokázání kauzality, tj. že člověkem vypouštěný CO2 do atmosféry je dominantní pro zvyšování obsahu tohoto skleníkového plynu v atmosféře jsou nejlepší náhlé (skokové) změny produkce CO2 člověkem. To se v historii párkrát stalo a je to vidět v přiloženém obrázku shrnujícím množství vypouštěného CO2 člověkem, přírůstek CO2 v atmosféře, a globální průměrnou teplotu od r. 1950. Ke stagnaci či snížení produkce CO2 lidstvem došlo za ropných krizí začínajících v letech 1973 a 1979, po pádu komunismu začátkem 90. let 20. století (východní blok měnil v krátké době strukturu, zásadně snížil těžký průmysl produkující CO2 ), a pak za krize 2008-2009. Naopak akceleraci antropogenní produkce CO2 jsme viděli od roku 2003, což souvisí s nástupem Číny jako ekonomického giganta. Již přijatá opatření na snížení produkce CO2 se začala zřejmě projevovat od roku 2012 – od té doby intenzita vypouštění CO2 lidstvem vzrůstá jen pozvolna. (Pokud srovnáme období 2003-2008 – kdy antropogenní CO2 vzrůstal značným tempem – s obdobím 2012-2017 – kdy vzrůstal jen pomalu -, pak je jistě zajímavé, že přírůstek CO2 v atmosféře je v obou obdobích zhruba stejný, spíše je – překvapivě – vyšší při nižším tempu růstu antropogenního CO2.)

panika 4
 

Množství vypouštěného CO2 člověkem od r. 1950. (P. Strunz dle dat D.Gilfillan et al, Carbon Dioxide Information Analysis Center)

Z obrázku přímo vliv výše zmíněných krizových událostí na velikost přírůstku CO2 v atmosféře není vidět, přestože žádné rozmazání či zpoždění efektu není možno očekávat, neboť člověkem vyprodukovaný CO2 se velmi rychle (nejpozději během měsíců) rozprostraní v rámci celé zemské polokoule. Ale existují i další vlivy na přírůstek CO2 v atmosféře, zejména vliv teploty. Při vyšší teplotě se více uvolňuje CO2 z oceánů, při nižší teplotě naopak oceány CO2 více absorbují. Klimatologové by tedy měli nejprve očistit data koncentrace CO2 v atmosféře o (přinejmenším) tento efekt, a teprve poté očištěná data porovnávat s výše zmíněným událostmi v dějinách lidstva, které skokově ovlivnily produkci CO2 člověkem. Pokud naleznou kauzalitu v tom správném gardu, pak to teprve bude důkaz, že je to člověk, kdo způsobuje vzrůst CO2 v atmosféře (ale pořád to nebude důkaz, že vzrůst CO2 v atmosféře stojí dominantně za zvyšováním teploty).

Je možné, že takovou analýzu klimatologové provedli, jen o tom nemám informace. Nyní však máme další (ačkoliv nechtěnou) vynikající příležitost využít skokové změny ke studování existence korelace mezi množstvím vypouštěného CO2 a obsahem CO2 v atmosféře. Covid-19 pandemie zbrzdila v letech 2020 a 2021 skrze lockdowny světovou ekonomiku, skoro zastavila leteckou dopravu, velmi omezila osobní dopravu, to vše ve velmi krátké době. Došlo ke skokovému snížení produkce CO2 člověkem. Tento nechtěný „experiment“ by vědci měli využít ke zkoumání možné kauzality „člověk – fosilní paliva – vzrůst CO2 v atmosféře“ .

Absolutně mne neuspokojuje vyjádření klimatických alarmistů z Global Monitoring Lab, že ačkoliv Mezinárodní energetická agentura očekává globální pokles emisí CO2 za rok 2020 o 8%, tak že takovýto pokles se na datech CO2 v atmosféře v průběhu jednoho roku neprojeví. Že prý efekt je zřejmě skryt v sezonních vlivech a možná překryt CO2 z požárů.

Je velmi s podivem, že tak značný pokles člověkem vypouštěného CO2, během roku o 8% (to v měřitelné historii ještě nenastalo), nemá vůbec žádný měřitelný vliv na trend vzrůstu CO2 v atmosféře. I kdyby však prohlášení Global Monitoring Lab, zřejmě z konce r. 2020, bylo pravdivé, pak je třeba se tázat, kdy se efekt projeví? Kde je nyní, po dalších 9 měsících, mnou výše zmíněná analýza zahrnující rok 2020 a první pololetí 2021, prokazující kauzalitu mezi poklesem antropogenních emisí CO2 v důsledku covid-19, a trendem v přírůstku CO2 v atmosféře?

Pokud by se však efekt osmiprocentního poklesu emisí projevit neměl nebo jen velmi málo (jak tvrdil Global Monitoring Lab, a jak se opticky zdá z aktuálních dat), pak jak velký pokles antropogenních emisí by musel nastat, aby se na trendu koncentrace CO2 v atmosféře projevil, nebo aby dokonce zastavil vzrůst CO2 v ovzduší? Nebyl by nutný pokles emisí takového rozsahu (blížícího se 100 %), že by znamenal pro lidstvo dobu kamennou?

panika 5
 

Vývoj CO2 koncentrace v atmosféře měřený na Mauna Loa observatoři. (NOAA)

Pokud ani masivní snížení lidských aktivit (home office, transport, letecká doprava, výroba) v souvislosti s pandemií koronaviru nesnížilo viditelně přírůstek CO2 v atmosféře, pak jak intenzivní by to snížení lidských aktivit muselo být, aby se vzrůst obsahu CO2 v atmosféře zastavil? Musely by lidské aktivity klesnout na nulu? Máme tedy spáchat kolektivní sebevraždu?

Sumarizace

Všechny výše uvedené otázky je třeba zodpovědět dříve, než se lidstvo či i jen Evropská unie pustí do sociálně ekonomických experimentů typu Green Deal. Takovéto experimenty je tedy třeba odmítnout alespoň do doby, než budou mít vědci opravdu jasno, ekonomové zhodnotí možné dopady, a politici budou ochotni dát ruku do ohně za prosazování takovýchto politik. Do té doby by měla EU vyobcovat ze všech budov Unie jistou Gretu Thunberg a její loutkovodiče a začít případně podporovat vědecký výzkum neselektivně, tj. bez ohledu na to, zdali potvrzuje či nepotvrzuje, podporuje či nepodporuje, její oblíbenou doktrínu.

Dosavadní vědecké poznatky dle mne neopravňují k tomu spustit panická opatření na záchranu Země před globálním oteplováním, navíc opatření, která by zbavila prosperující země prosperity a občany peněz, spalovacích motorů, bifteku a svobody volby. Mladá žena ze začátku tohoto článku se nemusí bát, že by její dítě strádalo v důsledku mírného globálního oteplování. Ale měla by se bát, že její dítě velmi zchudne v důsledku globálního šílenství zvaného klimatický alarmismus. Bude to miliardkrát horší, než nějaké úsměvně šťourání špejlí v nose.

Zdroj

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist