Být zástupcem těchto velmocí, tak se budu snažit „na oko“ tvářit, že budu spolupracovat na cílech dekarbonizace, ale ve skutečnosti bych sledoval především zvýšení životní úrovně vlastního obyvatelstva, protože proti přírodním živlům, ať ovlivňovanými emisemi, nebo ne, je bohatší společnost odolnější. Málo se ví, že Indie podmínila své cíle dekarbonizace finančním příspěvkem tzv. rozvinutého světa ve výši jednoho bilionu dolarů za deset let (tisíc miliard, v angličtině trillion, odkaz zde), tj. desetkrát více, než byl minulý závazek tzv. klimatických peněz pro všechny rozvojové země, a ani ten nepodařilo naplnit. Indický ministr životního prostředí ještě doplnil, že skupina rozvojových zemí požaduje příspěvek jednoho bilionu (tisíce miliard!) dolarů ročně, což je zcela mimo realitu. To jednoznačně vypovídá o neuskutečnitelnosti těchto cílů a závazků. Čína se občas bude tvářit na oko trochu zeleně, a to hlavně z rozumného důvodu redukce smogu, ale především bude posilovat svoje ekonomické a vojenské postavení, aby byl na ní celý svět stále více závislejší, což se jí docela daří.
RNDr. Milan Šálek, PhD., meteorolog
Fotogalerie: – Festival svobody
Jedním z hlavních témat konference byl konec těžby uhlí. Někteří velcí znečišťovatelé, jako jsou Polsko, Chile, Maroko nebo Vietnam, se zavázali k postupnému ukončení výroby elektřiny z uhlí s tím, že silné ekonomiky vyřadí své uhelné elektrárny z provozu do roku 2030 a chudší země do roku 2040. Lze i to brát jako úspěch, přestože se nepřipojili hlavní znečišťovatelé jako Čína, USA, Austrálie nebo Indie?
Tady mohu pouze spekulovat; pokud se už ekonomicky těžitelné zásoby blíží svému vyčerpání, pak je asi rozumné to postupně ukončit, zejména dostanu-li za to nějaké prostředky na přechod na jiná paliva a mohu to odůvodnit vznešeným cílem tzv. ochrany klimatu. Ale že bychom se zcela obešli bez uhlí, je naprostá iluze, státy jako Čína či Austrálie to vědí.
