Emeritní kůrovec s Oranžským řádem

Kůrovec zítra celou Šumavu nesežere. Řeči o tom, že se na Šumavu les sám nevrátí, jsou bláboly.Výkřiky o odumírání lesních ekosystémů na Šumavě jsou perly pronášené lidmi, kteří nevědí, co to lesní ekosystém vůbec je. Lesnickou ekologii v českých zemích zlikvidovali komunisté v osmdesátých letech. Dnes tu jsou jen technici, české lesnictví se na třicet let zastavilo ve vývoji. A pan Stráský neustále proti něčemu bojuje. Takto mentálně vybavený člověk není konsenzu schopen.

Neznáte autora těchto názorů? Inu, to jste si asi nečetli poslední číslo časopisu Respekt a v něm rozhovor pana redaktora Ondřeje Nezbedy s emeritním profesorem Univerzity ve Wageningen, panem Ing. Josefem Fantou. Žádný novinářský štěk. Pět stránek s obrázky, z nichž se na vás dívá sympatická a laskavá tvář zachovalého osmdesátníka. Pravda, jeho názory na problém šumavského kůrovce už tak laskavé nejsou, ale jistě má na ně plné právo. Titul důstojníka Oranžského řádu „….za zásluhy o rozvoj ekologického výzkumu a modernizaci nizozemského lesnictví …“ asi nedává holandská královna jen tak někomu.

Nejsa lesník, zkusil jsem se alespoň z internetu poučit o realitě holandského lesnictví. Citováno namátkou z časopisu „Lesnická práce“, ročník 2006, má „….Holandsko přibližně 360 tisíc ha lesů, což je 10 % rozlohy státu….Přibližně 84 % lesů je zahrnuto v národní ekologické síti, kterou tvoří kromě lesů i vodní plochy a ostatní důležité části krajiny. Holandsko má i 20 národních parků, které byly ustaveny pro ochranu fauny a flory a pro užívání obyvatelstvem. 80 000 ha (22 %) lesů je nyní chráněno a les zde není pěstován za účelem produkce dřeva. Jsou to zejména území ve vlastnictví ekologických organizací, státních lesů a provinčních organizací. Zde zejména je uplatňováno integrované lesní hospodářství a hlavním cílem je zvýšení biodiverzity. Upřednostňují se přírodní procesy, ale praktikují se i zásahy člověka tam, kde je to pro obnovu přirozeného prostředí potřebné…. „

Nakolik je asi názor takového holandského lesnického experta cenný pro realitu českou? Pan profesor si v článku mimo jiné trpce stěžuje: „…Naposledy jsem tam (tedy na Šumavě) byl letos 24. února na setkání lesníků, kde se hovořilo o tom, jak pracovat se šumavskými lesy při současné gradaci kůrovce. Přijeli tam dva kolegové z Holandska a vysvětlovali šumavským kolegům, co je to přírodě blízké lesní hospodářství a jak může jeho zavedení pomoci proti kůrovci. V plné nahotě se mi tak vyjevilo, jaký „pokrok“ učinilo v těch uplynulých třiceti letech české lesnictví, jak se zastavilo ve vývoji…“ Připouštím, že názorová suverenita pana profesora mne, mírně řečeno, fascinuje.Připomeňme si jen, že náš stát má těch lesů bezmála 2,5 milionů ha. Není jednotvárnou přímořskou plackou jako Holandsko, ale pestrou mapou různého klimatu, geomorfologie atd. V porovnání s našimi lesy, zejména pak se Šumavou, jsou ty holandské opravdu spíše lesopark. Přenášet bezprostřední holandské zkušenosti na kůrovcovou Šumavu by možná zkusil tak Jára Cimrman. Ne však čeští lesničtí odborníci – viz můj minulý článek. Ale prosím, nechci zlehčovat odbornost pana profesora Fanty, vím , že není dána jen praxí z Nizozemska. Co mi však na celém článku nejvíce vadí, je jeho naprostá názorová jednobarevnost.

I lesnický neodborník by totiž málem ke každému odstavci zmíněného textu mohl přičinit opačné argumenty. A doložit, kdybych použil páně profesorův slovník, že ona suverénní tvrzení jsou mnohdy pouhé povrchní „bláboly“, srovnávání jablek s hruškami, směska pohledů odborných s čistě politickými. Včetně onoho líbivého tvrzení: „…jádrem sporů o Šumavu není kůrovec, ale ekonomické zájmy..“

Tento způsob mediálního „ sporu o kůrovce“ je mi nicméně velmi povědomý. Připomíná mi mj. dlouhodobé diskuse o výhodách i rizicích ekologického zemědělství na straně jedné a biotechnologického na straně druhé. Na různých akcích se také potkávám s jedním panem emeritním zahraničním profesorem, v tomto případě ze švédské zemědělské univerzity v Uppsale. On tvrdí, že by ekologické zemědělství samo o sobě stačilo uživit svět, já o tom pochybuji. Já tvrdím, že GM potraviny jsou nerizikové, on to zpochybňuje. Už jsme si na sebe postupně zvykli, ba přátelsky se vítáme. Víme, že jeden druhého nezlomíme, naší cílovou skupinou jsou přítomní posluchači. Občas nás nadzvedne nějaká novinka v „demagogii“ protivníka, ale dokážeme ji i ocenit. Koneckonců, zpochybňovaní či zlehčování vědeckosti argumentů toho druhého je zcela v našich rukou. Ostouzíme se jen umírněně. Co však považuji za podstatné – jsou přitom slyšeny obě strany. Žádný Oranžský řád či medaile královny Kristiny nejsou v těchto diskusích samy o sobě „důkazem vědecké pravdy“.

Chápete, o čem mluvím, pane redaktore?

Zdroj