ENERGETIKA: Vinný hledá viníka

Jak jinak nazvat selhání Energetického regulačního úřadu?

– Adventní dárek občanům od ERÚ
– Statisíce rodin řeší dodavatele energií
– Nyní i ERÚ v záchranné síti DPI

Dodavatelé poslední instance (dále jen DPI) nejznámější slovo v posledních týdnech. Po krachu části obchodníků s energiemi, dokonce i „hlídací pes na energetickém trhu“ Energetický regulační úřad padl v minulém týdnu do záchranné sítě dodavatelů poslední instance (DPI). Z událostí posledních dnů vyplývá, že ERÚ selhal a politici jsou povinni sjednat nápravu. To, že se k tomu stavěla bývalá vláda Andreje Babiše laxně, lze pochopit. Vždyť to byl právě premiér Babiš a ministr průmyslu a obchodu Havlíček, kteří v rozporu se zákonem provedli výměnu radních na ERÚ. 

Jeden z takto „odstraněných“ radních, Vladimír Vlk, se brání u soudu, další rezignoval na vymahatelnost práva? Případem se před několika léty zabýval i Institut Aleny Vitáskové, z.s. podáním podnětu k prošetření k EK, dotazy na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Důvody pro dovolání byly totiž zahaleny do mlhy s názvem „tajné“. Je zbytečné rozepisovat, proč měla a má veřejnost právo znát, co se na ERÚ dělo a děje i nyní. Selhání tohoto orgánu za pomoci bývalé vlády Andreje Babiše mohlo začít již tím, jak personálně vláda vedení ERÚ obsazovala. Nyní je předsedou rady ERÚ pan Trávníček, který se na úřad vrátil po odmlce. Působil zde totiž v době solárního boomu (2009, 2010), a to nikoliv jako bezvýznamný zaměstnanec. Byl ředitelem odboru elektro. Krátce po nástupu Vitáskové do pozice předsedkyně ERÚ z úřadu odešel. Až Sobotkova a Babišova vláda tyto osoby nechvalně proslulé s fotovoltaickým boomem začala na úřad vracet, a to do vedoucích pozic.

Katastrofa, která zasáhla občany právě úpadkem řady obchodníků s energiemi, má společného jmenovatele – odpovědnost ENERGETICKÉHO REGULAČNÍHO ÚŘADU. Je to jediná státní instituce, která disponuje všemi informacemi na energetickém trhu. ERÚ se tváří, jako že nemá kompetence, že za nic nemůže. Usilovně hledá viníka, na kterého by své zanedbání povinností mohl svést. Tento úřad se chová nakonec jako představitel Bohemia Energy, který před nedávnem osočil právě DPI z toho, jak se k zákazníkům chovají. K těm zákazníkům, kteří zůstali kvůli „krachu“ jeho firmy bez energií.

Pojďme si vyhodnotit, co vlastně DPI museli pro „energetické trosečníky“ zajistit. Statisíce domácností, maloodběru, ale i větších firem s nemalou spotřebou se najednou ocitly v jejich portfoliu. DPI jim museli bezodkladně začít dodávat energie, plyn, a to bez přerušení dodávky. Pro takové množství odběratelů určitě nemohli mít dopředu zajištěn plyn, ani el. energií, aby mohli prudký nárůst odběrového diagramu pokrýt.

Prostě museli bezodkladně zahájit nákup těchto energií a v té chvíli cena nehrála roli. DPI jsou, nebo mají být pod kuratelou ERÚ, který jejich ceny (v této chvíli věcně usměrňované) nejen že může, ale v dané situaci i musí umět zkontrolovat. Samotní DPI se dostali do velmi složité situace. Jen těžko si dokáži představit, že při fungujícím ERÚ by si některý z nich dovolil ceny nadsadit. Vysoké měsíční zálohy, které skokově vzrostly o stovky procent je nutno vysvětlit.

„Energetická katastrofa pro spotřebitele“ se odehrála před zimním obdobím, spotřebitel může od DPI odejít v průběhu tří měsíců, v tomto období jsou nejvyšší spotřeby. DPI chtěli mít finančně pokryty tyto nákupy energií, což je pochopitelné. Rozhodně se nechci zastávat DPI a jejich postupů. Každý z nich se snažil dělat, co umí a jak umí nejlépe. Přesto se někteří snažili upravovat platby, zálohy i u svých stávajících dlouhodobých zákazníků, nikoliv u těch, kteří k nim propadli od zkrachovalých obchodníků. Možná, že právě těmto DPI chyběly peníze pro nákup drahých energií. Nechci spekulovat, co mohlo být nebo je důvodem. Zásadní pro energetický trh je, aby ERÚ byl funkční, řízen fundovanými odborníky, což nyní prokazatelně není.

Náš IAV dostává stovky, tisíce dotazů, informací a stížností od spotřebitelů. Jako příklad uvedu ty nejopakovanější. Zda ten či onen obchodník spěje k úpadku, zda od něj mají odejít, nebo kterého obchodníka si mají vybrat po odchodu od DPI. Dále zda cena plynu bude ještě růst, s kým mají uzavřít tříletou smlouvu a s jakou fixací ceny. Dostáváme také informace, že například innogy informuje své dlouhodobé zákazníky, kteří mají zafixovanou cenu, že se jich tyto změny probíhající na trhu netýkají, aby zůstali v klidu. Stejně tak postupovala firma Lama energy, která i dále přijímá nové zákazníky, stejně jako dodavatel MND, který se rovněž o své zákazníky umí postarat a přijímá nové.

Co říci závěrem? Pokud na úřadech, jako je ERÚ, budou pracovat, a to dokonce ve vedoucích funkcích ti, kteří nechají svůj úřad „padnout k dodavateli DPI“, tak energetický trh skutečné takový úřad s „jejich odborníky“ nepotřebuje. Jsou zadarmo drazí!

Zdroj