EVROPA: Jde o klima, nebo o bezpečnost?

Klimatistická falanga každému vnucuje nezbytnost „boje za klima“. Mlčí však o tom, že jej nelze vyhrát, ba ani remizovat. Jenže co když má dekarbonizace pro státy v EU smysl i bez klimatických lží?

Hodnostáři EU, fanatičtí zastánci klimatismu, mají plná ústa „záchrany planety“. S nimi to papouškují zástupy znuděných městských mládežníků, kteří se už ani neobtěžují diskutovat o tom, zda jejich válka proti oxidu uhličitému má opravdu smysl, nebo je to naopak hloupost. Energetikům vstávají vlasy na hlavě, stejně jako bezpečnostním expertům, když dojde řeč na blackout. Který s tím, jak k energetice přistupuje parta bruselských úředníků a Německo s Rakouskem, zákonitě přijde. Jen energetici, neb jsou seriózní, netvrdí, že znají přesné datum.

Věčná škoda je, že současné dekarbonizační snahy řídí takoví fanatičtí nýmandi, jací je řídí. Kdyby se totiž nechtěli nesmazatelným písmem zapsat do análů své zeleno-rudé církve, nechvátali by tolik. A pak by se k nim mohli přidat všichni, kteří chtějí přestat používat fosilní paliva ze strategických důvodů. Kvůli snížení závislosti na dovozu – plynu, ropy a leckde i uhlí. Jenže takhle motivované úsilí musí mít, na rozdíl od klimatismu, nejdřív vyřešené náhradní zdroje. A není v něm prostor pro ideologické vegetariánství, kvůli kterému už nyní Evropská komise vymýšlí, jak vybít evropské chovy, aby lidí v evropských státech jedli méně masa. Kvůli produkci CO₂ samozřejmě, ne kvůli tomu, aby nám vnutili změnu jídelníčku podle svých představ. To nikdo ze zelených nepřizná.

Na rozdíl od pobíjení krav a zběsilého zavírání uhelných elektráren a tepláren kvůli „klimatu“ by odchod od fosilních paliv kvůli strategické bezpečnosti smysl měl. A lidé by ho, na rozdíl od klimatismu, pochopili. Jenže jeho scénář by byl uvážený, říkal by, co je potřeba nejdřív vyvinout, co rozvinout, co bude první, co bude druhé, co třetí. Zbaví se členské státy EU nejdřív závislosti na dovozu ropy, nebo zemního plynu, či uhlí? Který dovoz nejvíc ohrožuje bezpečnost?

V té souvislosti by se nezbytně objevila i skutečnost, že elektromobilita není bezpečnou variantou. Výroba baterií i ložiska potřebných rud jsou většinou mimo území EU a téměř vždy mimo kontrolu států z EU. Zato výrobu a ložiska většinou kontroluje Čína. Jejíž velmocenské ambice jsou mimo jakoukoli pochybnost. Je tedy opravdu strategicky bezpečné vsadit na nákladní i osobní elektromobilitu – přímou náhradu automobility – jak si vynucuje Evropská komise s europarlamentem? A se slabými premiéry v Evropské radě, dlužno dodat. Samozřejmě, že není! Ba ještě navíc výroba baterií pro elektromobily skutečně devastuje životní prostředí. Na rozdíl od CO_2, o jehož vlivu na klima pochybuje stále značné množství vědců.

Pro úplnost chybí dodat ještě to, že i vědci vyznávající klimatismus jsou zhusta skeptičtí k tomu, že lidstvo ještě zvládne vývoj klimatu ovlivnit. Tomu, že by jej zvládly ovlivnit samy státy EU, které dohromady produkují mezi sedmi a osmi procenty globálních emisí oxidu uhličitého, věří asi jen Franz Timmermans a jeho zelení soukmenovci.

Jenže kdyby se mělo odejít od fosilních paliv kvůli strategické bezpečnosti, muselo by se postupovat při zachování podmínek strategické bezpečnosti. Což by změnilo směr státních a unijních subvencí od současné zelené lobby do vývoje. Třeba syntetických paliv, modulárních reaktorů a tak podobně. A nebyl by důvod nutit lidi přestat jíst maso.

Kdo z politiků to pochopí? A kdo z nich na tom začne pracovat?

Zdroj