Jsou politici (nejen v EU) dostatečně kvalifikováni?

Těžko říct, jak má vypadat politik, který rozhoduje o věcech, které ovlivní životy lidí na dlouhou dobu dopředu. Každý budeme mít svoji představu, že.

Naivních tirád o čestnosti, nezkorumpovatelnosti, naslouchání všem stranám, životní moudrosti, partnerské věrnosti a tak podobně furt dokola, vás ušetřím.

Dovolil bych si ale popsat svoji noční vlhkou představu takto:

1) „správný“ politik disponuje nejen formálním vzděláním (i když to vždy není podmínka nutná), ale i opravdovou pracovní zkušeností. Tím nemyslím studentskou brigádu u hranolkovače v McDonaldu, ale skutečnou práci.

Co tím myslím?

• já sám nebo můj zaměstnavatel máme opravdové zákazníky, tzn. reálné lidi, kteří se rozhodují zda koupí nebo nekoupí, tzn. svobodně se rozhodují, co udělají se svými penězi
• opravdoví zákazníci mají vlastní, tj. reálné peníze. Skutečným zákazníkem dle mé definice tedy není jakýkoliv dotační byznys (příliš měkké prostředí a zcela jiné cenové vyjednávání)
• zaměstnanec ví, jak vypadá živý zákazník, protože se s ním potkává a má zpětnou vazbu. Zaměstnanec ví, jaké to je žmoulat čepici a něco nabízet. Skutečnou prací dle mé definice tedy není práce, která ústí do … nikam
• existuje trvalé riziko že zákazník nebude spokojen, nezaplatí a nebude na mzdy. Skutečným zaměstnáním dle mé definice tedy není závislost na veřejných rozpočtech (co shora spadne, to utratím, příští rok spadne +3,5% a jedeme dál)
• existuje aspoň trochu měřitelná vazba práce na výkon, mzdy a odměny jsou aspoň trochu závislé na plnění ukazatelů
• existují reálné vztahy nadřízenosti a podřízenosti, a to včetně negativ, která to může přinášet (např. takový šéf psychopat dokáže zocelit i mileniální sněhovou vločku)
• zaměstnanec vydrží na pozici aspoň 3-5 let, aby se dočkal výsledků svých předchozích rozhodnutí. Nešťastník, který pozice a zaměstnavatele mění v řádu měsíců až max. dvou let a tvrdí, že byl všude úspěšný, a že jen hledá nové výzvy, má problém a politika je pro něj tím pravým prostředím.
• osobní podnikatelská zkušenost, zejména se zaměstnáváním dalších lidí, rozhodně není na závadu, spíše naopak. Nemusí to být nic velkého a mezinárodního, stačí i pražská kavárna, knihkupectví na maloměstě, stavební firmička o dvaceti lidech, rodinná farma, činnost na OSVČ …

2) „správný“ politik by měl mít svůj vlastní obor, kterému se věnuje dlouhodobě, a kterému rozumí více, než jak je popsáno do strany 30 základní učebnice pro daný obor.

Více než 20 let vnitřně bojuji s teorií univerzálního manadementu, která říká: „Nemusíš být odborník na danou věc, stačí, že umíš řídit, vést, motivovat, rozhodovat. Odbornost se buď časem doučíš nebo tam vždycky někdo bude, kdo ti poradí“.

No nevím. Jak je často vidět, takový nešťastník většinou končí ve vleku lobbistických skupin a v podnikové praxi vítězí ten, kdo opustí kancelář takového šéfa jako poslední.

Takže když to shrnu lopatkou na hromadu, tak kromě formálního vzdělání (na tom záleží tím méně, čím více vody proteklo ve Vltavě vody od absolutoria) tu máme požadavek na skutečnou pracovní zkušenost (tzn. na obecné měkké dovednosti a zkušenosti) a alespoň nějakou odbornost ve věci, kterou mám řídit.

U volených politiků s tímto požadavkem moc neuspějeme, protože si je volíme bez ohledu na jejich skutečně podstatné vlastnosti. Stačí když se na kandidátce zjeví MUDr., nebo je kandidát třeskutě vtipný, hned má preferenční hlasy. Aspoň s ním bude zábava.

U tzv. politického vedení Evropské komise je to jiné.

Zde by neměla rozhodovat (jen) politika, ale také odbornost. Komisaři nejsou voleni, ale po delegování národními státy lehce ogrilováni v euro parlamentu a můžou jít na to. Do výběrového procesu v jiných zemích moc nevidíme, můžeme jenom doufat, že to nefunguje jako někdy u nás – nepohodlného politika odešleme do Brusele, aby od něj byl pokoj (V. Špidla svého času).

Dneska je komisařů tolik co je členů EU, tedy celkem 27 (neboť to takto předepisuje Lisabonská smlouva) a aby každý měl aspoň navenek co na práci, jsou k mání takové lahůdky jako komisař pro řešení krizí, komisařka pro rovnost, komisař pro podporu evropského způsobu života nebo komisařka pro soudržnost a reformy.

A teď k jadérku. Podívejme se na to, jak obstojí v testu „kvalifikovanosti“ někteří komisaři, kteří mají napřímo co do činění se zeleným oudělem.

Oficiální životopisy všech komisařů a komisařek jsou k mání zde, je zajímavé, že hodně komisařů neuvádí, co dělali mezi ukončením studia a politickou kariérou a pár komisařů má díry v průběhu kariéry. Životopis předsedkyně EK tam není vůbec, ale náhradní je buď na WiKi nebo tady.

Frans Timmermans (Nizozemí) – místopředseda EK, zelená dohoda pro Evropu

• vzdělání: francouzština a francouzská literatura (1985), postgraduál evropské právo a francouzská literatura (1985)
• praxe: ministerstvo zahraničních věcí, velvyslanectví v Moskvě (4 roky), poradce vysokého komisaře pro národnostní menšiny (4 roky), ministr pro evropské záležitosti, poslanec parlamentu, ministr zahraničních věcí

Kadri Simson (Estonsko) – komisařka, energetika

• vzdělání: historie (2000) a politické vědy (2003)
• praxe: konzultantka a poradkyně městské rady a starosty (4 roky), generální tajemnice a posléze i předsedkyně jedné estonské strany(13 let), ministryně pro ekonomické záležitosti a infrastrukturu

Paolo Gentiloni (Itálie) – komisař, hospodářství

• vzdělání: politické vědy
• praxe: novinář, předseda výboru pro dozor nad vysílacími službami (2 roky), mluvčí politické strany, ministr komunikací, ministr zahraničních věcí, ministerský předseda

Valdis Dombrovskis (Lotyšsko) – místopředseda EK, hospodářství ve prospěch lidí

• vzdělání: fyzika (1996), ekonomie pro inženýry (1995), daňový systém (2007)
• praxe: hlavní ekonom národní banky (2 roky), ministr financí, poslanec evropského i lotyšského parlamentu, od r. 2014 komisař

Janus Wojciechowski (Polsko) – zemědělství

• vzdělání: práva (1977)
• praxe: prokuratura (1977-1980), soudce (1980-1993), poslanec, europoslanec

Adina Valean (Rumunsko) – doprava

• vzdělání: matematika (1990), postgraduál národní bezpečnost, evropská integrace (2006)
• praxe: učitelka a ředitelka na střední škole (1990-1997), ředitelka odboru na ministerstvu mládeže a sportu, ředitelka několika spolků zaměřených na mládež, poslankyně, sedm let díra v CV, víceprezidentka evropského parlamentu

Ursula von der Leyen (Německo) – předsedkyně EK

• vzdělání: na střední škole ekonomie, poté lékařská fakulta (1987), postgraduál (titul MPH v r. 2001)
• praxe: asistentka lékaře na ženské klinice (1988-1992), v době pobytu manžela v USA v domácnosti (5 let), komunální politička, poslankyně, postupně ministryně práce, sociálních věcí, rodinných záležitostí a ministryně obrany,

A je vymalováno. Dál se tím probírat nebudu. Obávám se velmi, že existence Kirchhoffových zákonů, které leckdy brání efektivně dostat elektřinu z místa výroby do místa spotřeby, bo ty současné dráty na to nestačí, zůstává paní historičce a politoložce Kadri Simson utajena dodnes.

Když se podíváme do Německa dopadne to podobně vesele. Tak třeba ta Energiewende:

Robert Habeck – vícekancléř, ministr hospodářství a klimatu

• vzdělání: filozofie, filologie a germanistika
• praxe: spisovatel, politik

Co z toho plyne ? Pro budoucnost nic moc pěkného.

Většina evropských hybatelů řídí něco, co nevystudovala, nikdy se tím v praxi nezabývala déle než šest minut a moc tomu nerozumí. Až na čestné výjimky nikdy skutečně nepracovali, zato rozumějí velmi dobře politickému provozu, jinak by tak vysoko nikdy nevylezli.

Bohužel se většinu času, ne-li celý dospělý život pohybují v měkkém prostředí, které si jen hraje na efektivní správu veřejných věcí. Ovládají dokonale všechny finty sira Hunphrey Applebyho ze seriálu Jistě, pane ministře.

Na povrchu to všechno vypadá vědecky a technicky – barevné grafy, procenta, milióny a miliardy, odpovídající odborné výrazy vesměs pronášené cudzou rečou, odkazy na poznatky současné vědy, profesionální provedení prezentací. Uvnitř je hluboké nepochopení jak technických omezení, tak společenské setrvačnosti, která nedovolí vytvořit nového člověka za šest dnů, aby si pak mohli komisaři sedmý den lehnout.

Jsou zvyklí řešit věci podle modelu „když to nejde silou, tak to půjde větší silou“. Naposledy to předvedl pan Habeck, který po nástupu do vlády použil trojčlenku a zjistit, že jsou s celou dekarbonizací ve skluzu, takže nařídil ztrojnásobit úsilí. Odborně se tomu říká ambiciózní cíle.

Někde to půjde, někde ne. Opravdu není možné budovat řádově stovky a tisíce střešních FVE denně, protože na to nejsou ani výrobní ani montážní kapacity (nehledě na to, že hybridní provoz střešních FVE bude vyžadovat zcela jiné řízení sítě za zcela jiné peníze než dnes, ale o tom třeba jindy).

Opravdu není možné ani pozítří ani napřesrok zavést hnojem teplárny spalující uhlí, protože by stovky tisíc rodin na sídlištích měly velké potíže (to je eufemismus). Opravdu není možné začít od roku 2026 spoluspalovat vodík se zemním plynem v požadovaném množství, protože si tak rychle neumíme vyrobit tolik hnědého ani šedého vodíku, natož zeleného.

Opravdu není možné bez zjevného důvodu skokově (tzn. v násobcích !) navyšovat ceny energií a následně prostřednictvím dominového efektu ceny čehokoliv, aniž by za chvíli běhalo po Evropě pár desítek nebo i stovek milionů žlutých vest.

Opravdu není možné urychlovat ambici tam, kde proces má svojí technologickou dobu zrání. Takové běžné těhotenství dneska trvá přibližně 9 měsíců, což je dlouho a vůbec to není ambiciózní, že? Takže na to vyčleníme dvě samice a když se budou soudružky jen trochu snažit, tak máme za 4,5 měsíce hotovo. A protože to je málo ambiciózní, pošleme tam ty dámy tři, čímž máme pětiletku splněnou za rok a tři čtvrtě.

Gimme high five, dude !

Závěrečné poznámky (kdyby někdo vyskakoval 8-))):

• toto není pamflet proti státním a obecním zaměstnancům (učitelé, hasiči, vojáci, policajti, úředníci, …), kteří se celý život pohybují v rozpočtové sféře. I tito lidé pracují, jenom mohou znát pocity lidí, kteří jsou na trhu a každý měsíc musí něco vyfakturovat, jen ze švagrova vyprávění
• toto není pamflet proti humanitnímu vzdělání – i takoví politici jsou potřeba, jen si myslím, že by to mělo být lépe namícháno. A hlavně si myslím, že by se každý švec měl zdržovat poblíž svého kopyta.

Zdroj