Financování nových jaderných bloků zvládneme i z národních zdrojů

Uveřejněno dne 28 ledna 2022 000 11:17
Po předběžném zařazení jádra do taxonomie podporovaných zdrojů okamžitě začala horečná aktivita odpůrců této špičkové technologie. Protijaderní aktivisté a lobbisté se snaží hlavně atakovat údajně nepřijatelně ceny reaktorů.

Po předběžném zařazení jádra do taxonomie podporovaných zdrojů okamžitě začala horečná aktivita odpůrců této špičkové technologie. Vedle poukazování na problematiku vyhořelého paliva a jeho uložení protijaderní aktivisté a různí lobbisté se snaží atakovat údajně nepřijatelně vysoké ceny plánovaných jaderných bloků.

Především si je třeba uvědomit, že krokem Evropské komise ve prospěch jádra a reálně méně již zemního plynu začal vyhrocený boj dotační lobby o miliardy eur a korun na podporu fotovoltaických elektráren a nových elektráren a tepláren na zemní plyn. Stoupenci OZE a zemního plynu jsou strategičtí spojenci, protože nestabilních produkci ze slunce a větru mají zachraňovat právě plynové zdroje. Obě lobbistické skupiny mají oprávněný strach, že eurounijní podpora jaderné energetiky bude zřejmě také spojena s dotacemi, které by chtěli uchvátit sami, jednak je stabilní jaderná energetika logicky odsune na okraj energetického i politického zájmu. Proto mj. do veřejného prostoru vypouštějí lži o tom, že jeden jaderný nový blok prý přijde na 400 miliard korun a tudíž je neekonomický.

Jaká jsou fakta? Zatím se totiž finančně zprofanovala jedině fotovoltaika. V podobě nehorázně velkých dotací na výkupní ceny (platné pro instalace uvedené do provozu do půlnoci 31.12. 2010) na 20 let i s inflační doložkou bude za tyto roky české daňové poplatníky přímo v ceně elektřiny (položka podpora výkupních cen OZE) a nepřímo ze státního rozpočtu bezmála 600 miliard korun, dalších 200 miliard spolykají další OZE jako větrná energie či využití biomasy. A přitom většina těchto FVE po více než 20 letech přerušované produkce po roce 2030 skončí jednak degradací panelů, jednak že bez dotací si na sebe tyto soláry nevydělají. Nestoudnost a nenasytnost solárních lobbistů ukrývaná za zelenou ideologií, kteří by chtěli něco podobného zopakovat i s podporou dotací z EU, nezná mezi. Aktivní zaplavování veřejného prostoru lobby za OZE s pomocí lží, polopravd a manipulací dokonce pokračuje i nyní v zimě, kdy by tito lobbisté měli být ve stavu hibernace podobném (ne)fungování jejich OZE právě v zimním období. Za utracených 600 miliard korun dostáváme ročně asi 2,75 % z celkově vyrobené elektřiny. Samozřejmě většinou v letních měsících, kdežto v energeticky nejnáročnějších zimních měsících je produkce z FVE rovna zlomkům procenta potřebného výkonu a ani plánované znásobení těchto FVE 3násobně až 6násobně na marginalitě produkce z OZE nic nezmění.

Jedinou indikativní a faktickou cenou je opakované vyjádření generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše, že nový blok bude dle kursu eura ČEZ poptávat za 160 až 180 miliard korun. Samozřejmě zde nastává řada problémů spojených se způsobem financování. Minulá vláda ČR uvedla, že projekt by financoval český stát a realizoval by ho ČEZ a. s. spolu s dodavatelem vybraným v mezinárodním tendru. Současná vysoká inflace vyvolává legitimní otázky po ceně peněz, tedy případných úvěrů a dlouholetých úroků z nich. Přitom vše musí schválit orgány Evropské unie střežící bedlivě zejména nepovolenou veřejnou podporu soukromému podnikání.

Zde bude vhodné vyžít zkušeností jiných, zejména Velké Británie. Ta si ještě jako členská země EU před zahájením stavby jaderné elektrárny Hinkley Point C (2 x 1600 MW) v Bruselu vyjednala povolení financovat elektrárnu formou rozdílového kontraktu (contract for difference). Podstata je v tom, že výkupní cena elektřiny je pevně stanovena předem a je na staviteli / provozovateli, aby jadernou elektrárnu postavil co nejlevněji a aby na zdroji posléze dobře vydělával. Investované peníze se vracejí až po dokončení JE a je tedy nutno počítat i s hodnotu peněz v čase. Kvůli nedohodě o státní garanci na příslušný úvěr byl na návrh tehdejšího ministra financí A. Babiše vládě premiéra B. Sobotky již rozběhlý tendr na stavbu dvou dalších jaderných bloků v JE Temelín v roce 2014 zrušen. Toto významné zpoždění ale můžeme ještě napravit.

Britská vláda spolu s francouzskou státní firmou EdF, která chce Hinkley Point zprovoznit v roce 2026, uvažuje již o stavbě parametricky stejné nové jaderné elektrárny Sizewell C. Ještě letos má o ní rozhodnout vláda Borise Johnsona, která se ocitla pod velkým politickým tlakem vlivem nedostatku energie a její drahoty. Jak před časem napsal The Financial Times, EdF má mimořádný zájem na tom, aby se připravila nová zákonná podoba financování výstavby Sizewell C na základě tzv. modelu regulační báze aktiv. V rámci tohoto modelu je elektrárna financována z poplatků / zvláštní daně v ceně elektřiny pro spotřebitele již v průběhu výstavby, vždy po určitých úsecích zvýšením hodnoty regulační báze aktiv o dosud proinvestovanou část. Poplatky vybírané v ceně elektřiny se upravují podle velikosti regulační báze aktiv.

I když se nemusíme bohužel obávat, že by elektřiny bylo v příštích desítkách let v Evropě postižené politikou Green Deal dostatek a že by její cena proti dnešku klesla, přesto se zdá, že místo rozdílového kontraktu by bylo lepší pro stavbu dalších jaderných elektráren v ČR použít model blízký regulační bázi aktiv. Máme totiž pro to dobrý základ v tom, že občané i firmy z každé spotřebované kilowatthodiny od roku 2010 hradí cca 0,50 Kč + DPH jako poplatek na podporu výkupních cen z OZE. Až v roce 2030 tato podpora OZE skončí, pokračování tohoto poplatku tentokrát na podporu výstavby jaderných zdrojů by podle dnešní a zřejmě stoupající spotřeby elektřiny generovalo 40 a více miliard korun ročně, tedy do roku 2040 kolem 400 miliard korun. Pak už by si na sebe začaly vydělávat nové 1200MW bloky (produkce 20 TWh ročně za předpokládanou cenu 2 Kč za 1 kWh silové elektřiny bude ročně generovat obrat 40 miliard Kč), když se z pochopitelných ekonomických využití všech prostředků uvažuje souběžná stavba jak dvou dukovanských, tak hned následně dvou nových temelínských bloků.

Aby český stát reprezentovaný vládou nemusel sahat k financování stavby nových jaderných bloků po drahých cizích zdrojích, mohl by šikovně využít faktu, že na účtech českých opatrných střadatelů leží takřka ladem 3,5 bilionu, ano 3 500 miliard korun. Místo mizerného zúročení u komerčních bank by stát mohl (snad jen omezeně fyzickým osobám) nabídnout dlouholeté, například 20leté jaderné obligace, jejichž atraktivní spočítané zúročení by se dalo interpretovat klidně jako nejvýnosnější spoření na důchod či na zajištění dětí a vnoučat. Atraktivní heslo „Češi si financováním stavby stabilní jaderné energetiky současně zajišťují slušné penzijní připojištění“ si nepochybně rád osvojí nejeden chytrý český politik. A že v ministrovi průmyslu a obchodu Jozefu Síkelovi máme také renomovaného bankéře, je v situaci hledání optimálního způsobu financování stavby nových jaderných zdrojů nesporně výhoda.

Po 20letém váhání začíná i v Evropě (v Asii jádro stále expanduje) renesance jádra. Klíčové jaderné firmy v čele francouzskou společností EdF, vážným kandidátem na dodavatele reaktorů v ČR, se nepochybně poučily z řady chyb a nedostatků, jež zavinily v řadě jaderných projektů zpoždění a zdražení stavby. Úspěšný uchazeč o stavbu 5. bloku v JE Dukovany má dle dostupných informací získat opci na stavbu 6. bloku v Dukovanech i 3. a 4. bloku v Temelíně. To by po skončení životnosti
čtyř menších 500MW bloků v JE Dukovany vytvořilo kolem roku 2050 instalovanou celkovou kapacitu jádra 7 GW, která by ročně dokázala produkovat 60 – 65 TWh elektřiny, což je dnešní celková čistá spotřeba republiky. Musíme si totiž současně uvědomit, že pro rok 2050 se odhaduje růst spotřeby elektřiny o 35 až 50 % proti dnešku.

Na plné nahrazení stabilní výroby elektřiny a tepla z uhlí a splnění emisních cílů ČR to ale nestačí (jen v elektrárenství je nyní kapacita v uhlí 10 GW, další velké kapacity z uhlí vyrábějí teplo pro 1,5 milionu domácností). Uvažovaný ruský zemní plyn jako varianta za uhlí nedává smysl v mnoha ohledech. Jednak je skoro stejně emisní jako uhlí (takže nesmírně drahé a složité plynové nahrazení vyhovuje jen plynařské lobby), jednak se ukazuje, že dodávky z Ruska jsou nejisté stejně jako cena komodity. Navíc v taxonomie Evropské komise je použití plynu podmíněná brzkým obrovským podílem zeleného vodíku, který není a nebude k dispozici. Poslední stabilní uhelné elektrárny i teplárny budou moci být odstaveny, až spustíme další dvě jaderné elektrárny. Jsou pro to experty již prověřena vhodná místa: Blahutovice (západně od Nového Jičína) a Tetov (mezi Týncem nad Labem a Chlumcem nad Cidlinou), kdy posledně jmenovaná lokalita je atraktivní z důvodu možného zásobování teplem z JE až 1,5 milionu lidí v okolních městech.

Pro stavbu nové jaderné flotily z hlediska energetické stability, bezpečnosti, cenové dostupnosti a celkové prosperity republiky neexistuje žádná jiná racionální alternativa. O tom, jaký obrovský impuls vědě a technice, školství, průmyslu i celé ekonomice ČR by tato špičková investice dala, je skoro zbytečné si vyprávět. Naopak sázka na maximalizaci dotačních a neefektivních OZE je slepou uličkou vedoucí k tvrdému nárazu energetiky a celé ekonomiky do zdi reality.

Samozřejmě k tomu potřebují politici nabýt odvahy stát se skutečnými národohospodáři, kteří mají realistickou vizi fungování země v energetice na dalších 100 let, protože moderní reaktory mají 80letou životnost. To určitě vyžaduje oprostit se od priorit pouhého čtyřletého volebního cyklu. našeho demokratického systému. Přece nebudou dnešní demokratičtí politici neustále čelit kritice, že základnu naší stabilní energetiky postavili komunisté – protože se (dlouho) nemuseli strachovat o své znovuzvolení… Lze se naopak domnívat, že odvážné, ale realistické národohospodářské rozhodnutí současné vlády o zajištění energetiky státu nejméně na další tři generace přinese u českých občanů vrcholné uznání i v podobě dalších dobrých volebních výsledků.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist