DĚLEJTE TO EKO
Uveřejněno dne 12 února 2022 000 16:17
Tento příběh jsem tu vyprávěl už v mnoha článcích o zemědělství, ale dnes si ho probereme znovu, protože opakování je matka moudrosti. Každý rok ve žních totiž skončím jako pomocná pracovní síla na některém z našich sil, abych pomáhal s odebíráním vzorků, úklidem příjmových košů, směrováním traktorů na správná místa a rozdával lidem svačiny. Je to vždycky tak čtrnáct dní a dělám to rád. Člověk tak přijde do kontaktu s tou skutečnou zemědělskou realitou.
Žně probíhají, já očekávám pravidelné obchodní partnery, pochválím nové traktory nebo vlečky, pokecáme o situaci na trhu, zanadáváme na ceny a stále rostoucí papírování, dáme řeč o výnosech, jak se osvědčila která odrůda… a pak vám to zatepla vyklopím tady na Kydech. Zemědělská realita.
Vždycky, když se žně začnou chýlit ke konci, objeví se ekozemědělci. Ti nesmějí hnojit jinak než přírodně, nesmějí svá pole ošetřovat chemií, nepoužívají mořené osivo a tak zpravidla sklízejí mezi posledními. Jejich pšenici to prostě trvá déle než uzraje, protože to nemá vůbec lehké. Zároveň mají o dost nižší výnos a jsou ohroženi vším, co příroda přináší.
Vždycky na konci žní přijedou. Ani nemusím nabírat vzorek a už to cítím – pach rybiny. Jejich obilí je napadené snětí. Každý rok je to stejné. Oni sice mají zpravidla smlouvu s někým, kdo to ekologicky vypěstované obilí chce, protože tu existuje trh se zdravou výživou, kde si mladí krásní a chytří kupují BIO polentu, BIO kroupy, BIO mouku a podobně. Jenže když přijde sněť, tak neuděláte nic. Nikdo to nekoupí, protože by tím svoje zákazníky otrávil.
Řešení je jednoduché – použít mořené osivo.Ale to není EKO. A tak se to skoro vždycky nepovede. Oni pak mají doma nějakou desítku tun pšenice, kterou nikdo nechce. Je nepoužitelná pro lidi i pro krmení. A tak to naloží a zkusí to přivézt, že si toho třeba nevšimneme. Vždycky si všimneme, protože sněť přehlédne jen blbec. A tak je s tím pošleme pryč, oni zkusí konkurenční výkupy, ti je také pošlou pryč, pak zkusí lesáky, jestli by to nevnutili zvěři, ti je pošlou pryč ještě rycheji a nakonec to dovezou rybářům, kteří jediní to koupí, protože rybám to nevadí. Ale až si budete kupovat vánočního BIO kapra, tak si vzpomeňte, že je dost pravděpodobně krmen BIO pšenicí od EKO zemědělce, kterému se bohužel na pole dostala sněť.
Proč to píšu…
Teď nedávno řekl náš geniální ministr zemědělství Nekula, že pokud chce zemědělec víc peněz na dotacích, má přejít na ekologické zemědělství. Díky tomu dostane víc peněz, bude mít menší výnos a bude trvale ohrožen snětí a dalšími přírodními veličinami, protože život v souladu s přírodou není žádná prdel. (Možná proto se lidstvo tisíce let snaží tomu soužití s přírodou co nejvíce uniknout a nejvíc zdrhají ti, kteří si ještě pamatují, jaké to je, když vám úrodu sežerou kobylky a nebo jiná havěť).
Tohle je budoucnost přátelé… Zemědělství, kde na dotacích zaplatíte víc, abyste dostali méně. Ale ano, půdě to prospěje. Budete mít producenty, kteří sice budou mít poloviční výnos, každou chvíli budou mít alespoň část úrody použitelnou jen pro vánoční kapry nebo do bioplynové elektrárny, ale za to jim to bude stát kompenzovat vysokými dotacemi. Ať žije deagrofertizace zemědělství. Samozřejmě tohle eko obilí bude patřičně drahé a chleba z něj rozhodně nebude stát v Lidlu 25,- korun.
A já už mám první ohlasy na zemědělskou reformu… V první řadě si každý menší zemědělec vytipuje pozemky, kde se nikdy moc neurodí. Málo půdy, pod ní skála nebo písek, podmáčená místa u vodotečí, nepovedené meliorace ať už příliš suché nebo příliš mokré. A na těchto pozemkcích v souladu s Nekulovým přáním zavede henten EKO režim. Co na tom, že to tam neroste… nebude se to hnojit, nebude se to stříkat, co tam bude, to tam bude… nízké náklady, nízké výnosy… stát to vykompenzuje. Blbej kdo dává, blbější kdo nebere.
Také se objeví nové sady. Také tam, kde moc nestojí za to se prohánět s traktorem. S ideálně takovými stromy, aby dlouho rostly a dlouho neměly žádné plody. Nejde o to dát se na ovocnářství, ale prostě jen za dotace udržovat sad a modlit se, aby to nezačalo moc brzo plodit. Dovolil bych si navrhnout cukrové javory. Ty dají první výnos po pětadvaceti letech a to už tu bude normální středověk, takže to bude jedno.
Mezi tím vším budou samozřejmě normální zemědělci a sedláci, kteří produkují. Ale ti se budou potkávat se svými vykutálenějšími kolegy, kteří se budou chlubit, jak se krásně dá nepěstovat kmín, jak se na mizerných pozemcích sklízí místo pšenice dotace, jak mají deset hektarů rybízu, protože je na to dotace… Jak dlouho asi odolají? Jak dlouho vydrží skutečně produkovat? Jak dlouho je bude bavit zapřahat pluh i postřikovač, když vedle sebe uvidí, jak snadno to jde i jinak? Jak dlouho jim bude trvat, než pošlou manželku na SZIF, aby tam pobrala přihlášky k EKO zemědělství a EKO dotacím? Jak dlouho jim bude trvat, než začnou z pěstování obilí dělat pěstování dotací? Ne z přesvědčení, ne ze zlého úmyslu, ale z donucení…
Jasně, jsem jen hloupý Vidlák, co tomu nerozumí, ale podle mě je tu obrovský prostor nikoliv pro společenskou odpovědnost, ale zákonem schválené a vládou podporované nezemědělství. Ne, všichni se nestanou přes noc sklízeči dotací. Ale nakonec budou donuceni. Tak jako teď je normální zemědělec nucen drancovat půdu, protože jinak přijde na buben a jeho pozemky koupí ten největší drancíř v okolí, tak v nové době na tom sice bude půda líp, ale výnos u nás poklesne a Rusko či Brazílie rádi dodají. Libovolné množství. A všechno bude dobré přesně do té stejné chvíle, jako letos, kdy evropské firmy nenakoupily dostatek plynu od Gazpromu. Když to uměli podělat s plynem, myslíte si, že to stejné nezvládnou i s pšenicí? Jo, topit se dá míň nebo v krajním případě vůbec, ale dá se v krajním případě nejíst?
Takže jasné jo? Ekozemědělství = sněť obilná = vánoční kapr = nízký výnos i když se to povede = méně obilí = větší závislost na importu, který organizují ti stejní, co se jim tak náramně daří importovat plyn. Ale dotace do zemědělství budou vyšší a zemědělci nezkrachují ani na té ekoprodukci.
