EVROPA: Hra na záchranu klimatu je bohapustá lež
Uveřejněno dne 23 února 2022 000 19:05
Je nejvyšší čas si přiznat, že státy EU globální klima nezachrání. A vysvětlit to v Bruselu. Dalším krokem pak musí být – logicky – zpomalení celé „zelené transformace“ v dotčených evropských státech.
Kdo chce, nechť se dekarbonizuje třeba zítra. Má-li na to peníze a podmínky. Ty ostatní však nesmí nutit do toho, aby udělali to samé, když na to peníze ani podmínky nemají. Protože tvrzení o „EU jako klimatickém lídrovi“ nebo o nutnosti záchrany klimatu okamžitou dekarbonizací jsou bohapusté lži. Protože tahle hra by mohla být úspěšná jen v případě, že ji budou hrát všichni se stejnými termíny. Nebo alespoň všichni velcí producenti. Třeba od jednoho procenta světových emisí oxidu uhličitého výše.
Jinak se žádná záchrana klimatu nekoná. Protože už nyní globální klima ani nezaznamená, že 27 států v Evropě přestalo tento plyn emitovat. Dohromady tyto státy vypouštějí jen nějakých sedm až osm procent světových emisí. Jakékoli snížení produkce v Evropě ostatní státy světa hravě vyrovnají, pokud jej nepřesáhnou. Statistiky Mezinárodní agentury pro energii (IEA) to průběžně dokazují.
Není tedy pravda, že bez okamžitého evropského odchodu od uhlí se světové klima nenávratně změní. A to ani kdybychom současně přestali pálit zemní plyn (což není možné). A už vůbec klima nezaznamená, když se nepostaví další bezemisní jaderné elektrárny, jež jsou – zcela nelogicky – trnem v oku Němcům a Rakušanům.
Pokud někdo tvrdí, že státy evropské sedmadvacítky musí teď hned a určitě nejpozději do roku 2050 být „uhlíkově neutrální“, tak bohapustě lže. Buď uvěřil zelené ideologii, jež je dogmatická podobně jako byli jezuité, nebo jaký je současný militantní islám – nebo je královsky zaplacený zelenou lobby. (Mimochodem, víte, že Německo a Rakousko mají své bývalé politiky ve vedení ruských plynových a naftových společností Rosněfť a Gazprom?)
Na přiznání faktu, že státy EU na globální produkci oxidu uhličitého prakticky nic nezmění, již přitom zbývá jen málo času. Jakmile se naplno roztočí kola Bruselem řízené a placené dekarbonizace všeho, těžko již to někdo zastaví. Rozhodně ne tak rychle, aby dokázal předejít nedozírným škodám na životní úrovni a ekonomice členských států EU. Tohle by měla být priorita českého předsednictví unie. A vůbec by to neznamenalo, že se budeme chovat k přírodě barbarsky, jak to bývalo běžné. Jen by vznikl prostor na to, aby se přeměna energetiky dělala s ohledem na souvislosti, jak na ně upozorňuje ve svých knihách třeba profesor Václav Smil, a ne pod nátlakem zelených aktivistů a lobbistů.
Tohle je téma, kterým by se měla zabývat česká vláda. Nikoli korespondenční volby a podobné „priority“, jež jsou zajímavé jen pro ty, kterým by přinesly hlasy, případně pro ty, kteří by je rádi zmanipulovali. Tedy zfalšovali. Podobně jako se to stalo s ekologií.
