Je to o energetice, vole
Uveřejněno dne 10 března 2022 000 12:41
Billu Clintonovi se přičítá výrok „It´s about ecconomy, stupid“. Dovolil jsem si ho parafrázovat, je to o energetice, vole. Nejen dnes. I v minulosti tomu tak bylo, přinejmenším od té doby, kdy se ukázala úžasná energetická účinnost ropy a produktů z ropy odvozených. Dříve to bylo v pozadí, dnes je to nasvícené reflektory a je to v titulcích webových stránek.
Z tohoto úhlu nahlíženo jsme – Česko – opravdu ostrůvek rozumu. Dokážeme vyrábět elektřinu za přijatelné ceny v uhelných a jaderných elektrárnách. Politicky jsme nuceni k OZE a ty nasytí nějakých pět procent a je nutno je dotovat, platíme to v účtech všichni, smysl to nemá žádný. Elektřinu dokonce exportujeme. Za nárůst cen energií mohou především vnější vlivy, i když ceny benzínu, jak se ukazuje, ženou u nás nahoru i nestoudní distributoři – chce někdo jasnější důkaz kartelové dohody?
V úterý Evropská komise ohlásila plán snížit odběr ruského plynu o dvě třetiny. Znalci evropské politiky dokáží spočítat, kolikátý velkolepý plán EK to je. I kdyby nebylo války proti Ukrajině, nechalo by si to Rusko bez odporu líbit?
Realita je taková, že blouznivá energetická politika západní Evropy připoutala svobodný svět k Rusku, které odhodilo masku, přestalo se snahami vypadat aspoň navenek civilizovaně a obnovila čistě imperiální politiku s jasně vyjádřenými expanzivními cíli.
Itálie zavřela své jaderné elektrárny začátkem osmdesátých let a bez ruského plynu bude mrznout a průmysl bude strouhat kolečka. Německo halasně vyhlásilo Green Deal s tím, že když nebude hokus pokus s OZE fungovat, zachrání to ruský plyn. Ten sice má na úroveň CO2 v úhrnu prakticky stejný dopad jako uhlí, ale netransportuje se po železnici, teče rourami a není to vidět.
Green Deal, co s tím?
Ve světle toho, co se děje, se ukazuje, že je to nutnost, musí se ale jít cestou technologického rozvoje, nikoli politických proklamací.
Všimněte si jedné věci. Dnes už je každému soudnému člověku jasné, že soláry a větrníky neutáhnou průmysl, dopravu, chod společnosti. Proto je tu nové heslo: vodíkové hospodářství. Princip je jednoduchý – za větru se vrtule budou točit a za sluníčka soláry solářit – a budou vyrábět vodík a ten se bude skladovat a pak distribuovat tam, kde třeba.
Je to skvělá vize, ale prakticky je v naprostých plenkách. Každý z nás byl v plenkách a vyrostli jsme, s dobrou podporou může být i energetické využití vodíku součástí řešení energetiky v budoucnosti. Vyzkoušel jsem si vodíkem poháněnou toyotu a bylo to skvělé. Tankoval jsem u vodíkové pumpy. Uvnitř byl vodík ochlazený na mínus dvě stě a něco. S ohledem na to, že ochladit je energeticky obtížnější než ohřát… to bude všude, těch mínus dvě stě a něco?
Třeba jo. První rozumný krok je ale politická rehabilitace jaderné energetiky. Možná se najde něco ještě jiného. S fosilními palivy je nutné skoncovat. Od ropy se musíme utnout už proto, že na zásobách sedí země jako je Rusko. Ve výzkumu a technickém rozvoji je cesta. Politicky motivovaná hesla vedou k tomu, v čem jsme dnes – k energetickému vazalství k zemi, která opět má pro ni typický režim, tyranství samovládce ovládající společnost, kde každý je něčí otrok a pro ty pod sebou otrokářem. To jsme chtěli, o tom jsme stáli?
