EVROPA: Jsme oběťmi ekologistických experimentů

Uveřejněno dne 10 března 2022 v 12:46

Motto:
„Nejsou žádné přesvědčivé důkazy o tom, že CO2 emise moderních industriálních aktivit v minulosti, v současnosti a v budoucnosti mohou být příčinou katastrofální změny klimatu.“
(Manhattanská deklarace, 2008)

Axiom musí být dokazatelný

Při formulování výroků v idealistické filozofii a výrokové logice se jako základní formule používají axiomy, které jsou automaticky a bez dokazování přijímány jako platné. Axiomy v přírodních a technických vědách jsou chápány jako zásadní poučky vyjadřující samozřejmou nespornou pravdu a jsou používány jako východiskové formule vědeckých teorií, které v dané teorii není nutno dokazovat (protože důkaz byl proveden jinde). Platí však, že každý axiom musí být dokazatelný. Řetězením nebo jiným strukturováním axiomů vznikají axiomatická schémata různých typů. Chybně formulovaný nebo nevhodně použitý axiom v axiomatické struktuře pak znamená zhroucení celé struktury.

Mezivládní panel IPCC při OSN, který už čtyři desítky let pracuje na tom, aby jím vytvořený axiom, totiž že CO2 v atmosféře způsobuje globální katastrofické oteplování a navazující axiomy, tedy další instance vyfabulovaného axiomatického schématu, které vějířovitě pokrývají většinu současných způsobů života (potraviny), jednání (průmysl), zajišťování energií a tepla, dopravy osob, zboží a surovin…

Po celou dobu si pěstovali placenou síť spojenců (různé brčálnické strany, NGO a aktivisty), pro které je axiom o CO2 výchozí formulí s různou motivací, ať již z utilitárních důvodů (finance), nebo skutečně věří v platnost axiomu.

Zde je ovšem ta nepřekročitelná podmínka, totiž dokazatelnost axiomu, aby byl platný. Tisíce publikací, studií a experimentů, které popperovsky a vědeckými metodami falzifikovaly platnost „axiomu“ i přes často zoufalou snahu o jejich zablokování či znemožnění publikování, jsou šířeny a vnímány jako ta zásadní pravdivá důležitá informace, že CO2 není hrozba a jeho libovolné reálné koncentrace mají na změnu klimatu zcela marginální vliv.

Proto tak spěchají, stanovují ambiciózní cíle, které nejsou ničím jiným než stínovým divadlem, aby stihli dojít do bodu, odkud není návratu dřív, než si většina začne uvědomovat, že jsou vlastně jenom nestydatě okrádání novými sociálními inženýry.

Prohlašujeme, že současné plány na omezování antropogenních emisí CO2 jsou nebezpečnou a chybnou alokací zdrojů a intelektuálního bohatství, které by měly být zaměřeny k řešení skutečných a vážných problémů lidstva.
(Manhattanská deklarace, 2008)

Cenová exploze poplatků za elektrickou energii a plyn v roce 2021, která s plnou silou dopadne s vyúčtováním plynu, elektřiny a dodávek tepla teprve v roce 2022, z hlediska příčin má svůj technický původ v uplatňování a násilném prosazování tzv. OZE, obchodování s nesmyslnými CO2 „odpustky“ a nesmysl největší – obchodování s plynem a s doma vyrobenou el. energií na Lipské burze.

Nesmyslný tlak na omezování fosilních paliv při transformaci na teplo a el. energii, absurdní obavy z jaderných elektráren, prosazování zelené ideologie do bankovnictví, automobilismu a dopravy obecně. To vše založené na axiomatickém předstírání, že za všechno může antropogenní produkce CO2 a že OZE jsou technologiemi, které pomáhají ochraňovat klima a zastaví klimatickou změnu, což je od samého počátku lež jako věž.

Ve velmi moudré a srozumitelné přednášce R. Svobody, zaznělo hned v úvodu autorovo krédo a vymezení se proti slovnímu spojení tzv. OZE, které pro jeho výstižnost rád opakuji, cit:

„Žádné ekologické obnovitelné zdroje energie neexistují, je to naprostý nefyzikální a nevědecký blud. Proto mi taky nikdy nešlo vyslovovat toto slovní spojení bez určitého trnutí v zádech a zubů.“ (R. Svoboda in (Kalenda, a další, 2021))

Přestože široká česká veřejnost má ve věci OZE poměrně jasno a z důvodů, které jsou nasnadě, tj. především negativními dopady ‚na peněženku‘, a většinově je proto odmítá i přesto, že jen malá část této veřejnosti je si vědomá celého komplexu nedostatků, které hrubě převažují nad přínosem. Ukazuje se, že i již zmiňovaní odborníci, schopní dohlédnout ‚za obzor‘, jsou pesimističtí, mají-li se vyjadřovat k možnostem zvrácení nastoupeného vývoje, neostře vymezeného bojem proti klimatické změně a New Green Dealem.

Dánský statistik Bjørn Lomborg postuloval tezi: „Cílem EU je učinit elektřinu tak drahou, aby se vyplatily solární a větrné elektrárny.“

Cena ruského plynu z obvyklých dlouhodobých smluv je cca 7 korun za m3, cena plynu na burze ovlivňovaná zásahy ze strany EU je 20 až 25 korun za m3, vláda přesto preferuje LNG. Bjørn Lomborg má pravdu, EU spekulacemi s povolenkami a nelogickým svázáním cen plynu s cenami elektřiny zvýšila výrazně cenu plynu a elektřiny na burzách. Má pravdu i v tom, že si díky Green Dealu budujeme ještě větší závislost, dokonce na neznámých dodavatelích materiálu v Asii pro zelené elektrárny, než je závislost na jednom dodavateli plynu.

Prohlašujeme, že pokusy vlád uvalit daně a nákladné regulace na průmysl a jednotlivé občany s úmyslem redukovat emise CO2 bezprecedentně nesmyslně omezí prosperitu Západu a vývoj rozvojových zemí bez vlivu na klima. (Manhattanská deklarace, 2008)

Elektromobilita a New Green Deal

Podrobnější kritiku bezhlavě prosazované elektromobility, která zatěžuje automobilky a představuje typickou slepou uličku, zvláště v kontextu rostoucích cen elektrické energie, je v rozsahu tohoto článku nemožné pitvat. V rámci New Green Dealu se uvádí, že od roku 2030 bude zakázána výroba automobilů se spalovacími motory, ale odborníci se shodují na tom, že norma EURO 7/VII to patrně stihne ještě dříve (viz tabulka níže).

„Noví dogmatici, noví elitáři, vědci a aktivisté vnucují lidstvu potrhlé představy, jak se má vyrábět elektřina, co se má jíst, na jaké palivo, či dokonce motor se má jezdit. Klimatické cíle, procenta, závazky, normy. Cílem je rozvrat trhu pomocí subvencí, dotací, povolenek a pokut. Prý dokonce nehledě na náklady. „Klimatický český velekněz Radim Tolasz radí politikům nastavit ceny tak, aby se kapitalistům produkce všech hovadin vyplatila. Čistý bolševismus.“ (Kříž, 2019)

kr1
 

Obrázek 1: Stručně a jasně charakterizuje tato anekdota „vysoké ambice“ pro dosažení uhlíkové neutrality EU pomocí norem EURO 1-7/I-VII, pro které je EU komise ochotna přehlasovat i přírodní zákony. Zdroj: PXE

Sedm stupňů inkompetence, ignorance a pokrytectví

Zatímco první omezující normy emisí z provozu vozidel se spalovacími motory byly vydávány již koncem 60. let jako reakce na smogové stavy velkých městských aglomerací (např. v roce 1968 Kalifornie v oblasti San Diego – Los Angeles – Sacramento – San Francisco), v 90. letech se již cíleně zavádějí normy pro emisní limity motorových vozidel, které mají zcela nový účel – postupnou likvidaci vozidel poháněných spalovacími motory, pod pláštíkem starostlivě znějících eufemismů (zastavení antropogenního globálního oteplování, zastavení zdraví škodlivého znečišťování ovzduší, ochrana obyvatel před nemocemi pramenícími z emisní zátěže, vymanit se ze závislosti na dovozu ropy, atd.).

Tabulka 1: Posloupnost přijetí norem EURO pro osobní a nákladní automobily

kr2
 

Emisní norma Euro je závazná norma Evropské unie stanovující limitní hodnoty škodlivin ve výfukových exhalacích benzinových a naftových motorů pro motorová vozidla v závislosti hmotnosti škodliviny na ujeté vzdálenosti. Normy stanoví limity oxidu uhelnatého (CO), uhlovodíků (HC), oxidů dusíku (NOx) a pevných částic (PM); nezabývají se oxidem uhličitým (CO2 má samostatně nastavený limit) ani sirnými sloučeninami (dtto). Norma je vydávána v postupně se zpřísňujících číslovaných verzích. Normy pro osobní automobily a lehké užitkové automobily jsou číslovány arabskými číslicemi, normy pro těžké nákladní automobily a autobusy římskými číslicemi. Limity se vztahují na vozidla nově uváděná na trh.

Radikální tlaky Evropské komise na emisní normy naprosto mění situaci na evropském automobilovém trhu, který tak bude násobně přísnější než všechny ostatní trhy a hrozí tak odchod některých značek z Evropy. Připravovaná norma Euro 7 v podstatě přímo nahrává elektromobilům, ale bez dotací si běžný občan, dokonce ani většina firem nový elektromobil zkrátka nekoupí. Následné zhroucení výroby aut by v rámci kontinentu připravilo v automobilkách a dodavatelských řetězcích o práci statisíce až miliony lidí.

Dosti tvrdě to za všechny shrnul šéf francouzského Peugeotu Carlos Tavares: „Současné požadavky na snižování emisí CO2 jdou daleko za hranice toho, co se dá označit jako ekonomicky proveditelné a společensky ospravedlnitelné.

V zásadě tady platí totéž, co B. Lomborg napsal o elektřině. Umělými zásahy znemožnit běžné používání automobilů se spalovacími motory a ořezat jejich konkurenční výhody. Zde se opravdu neštítí ničeho, od zamýšleného zdanění pohonných hmot na bázi fosilních paliv (benzín, nafta, LPG) a umělého vyšroubování ceny za litr na několikanásobek současných cen (tento návrh zelené vědmy A. Baerbock, nynější ministryně zahraničí SRN, byl v Německu rozsáhle diskutován již před Katovickým koncilem UNFCCC COP 24). Zákaz vjezdu do městských aglomerací, poplatky za užívání komunikací…

Ekonomické dopady „snižování emisí CO2

Hlavním znakem proponovaných opatření, jež mají být zárukou udržení současného klimatu (je to opravdu žádoucí?), pomocí v zásadě nepodloženého omezování emisí CO2, je jejich neskutečná ekonomická náročnost, která s plnou silou dopadne přímo na jednoho každého obyvatele signatářských zemí. V principu jsou to opatření, která v neudržitelné spirále budou zdražovat – primárně, přímo i nepřímo, produkci veškeré energie – a sekundárně vše ostatní, ve jménu dosažení – zejména tímto postupem – nedosažitelného. Toho jsme nyní přímo zúčastněnými svědky – zdražování všeho, růst inflace, znehodnocování úspor.

Dle zatím nejasných obrysů budou obrovské finanční prostředky obětovány do oblastí tzv. ekologických způsobů výroby energie z obnovitelných zdrojů, ačkoli odborníci marně bijí na poplach a dokazují, že dosud vyvinuté technologie výroby energie z obnovitelných zdrojů jsou ekonomicky nerentabilní, málo účinné a v konečné bilanci značně ztrátové.

Namísto stejně masívního alokování financí do výzkumu technologií vedoucích ke snižování nákladů na výrobu energie, jsou fabulovány záměry vedoucí k mrhání finančními prostředky nevídaného rozsahu a celkovému zdražování energie.

Sofistikovaná civilizační sebevražda?

Obyvatelé signatářských zemí tzv. Kjótského protokolu, Pařížské smlouvy, Fit for 55, New Green Dealu – namísto aby se snižovaly jejich denní životní náklady – tak budou nuceni do posledního centu zaplatit tento „zdravým rozumem neuchopitelný“ sociálně-ekonomický experiment. Přirozeně se budou jejich životní náklady zvyšovat, což kromě vnitřního sociálního pnutí, odlivu části akceschopnějších a zpravidla ekonomicky silnějších občanů do jiných zemí – mimo EU -, dalšího strukturálního zaostávání zemí EU za USA, povede k nevyhnutelnému ekonomickému kolapsu tím dříve, čím rigoróznější opatření budou přijata. A dovolím si prognózovat, že k tomu dojde daleko dříve, než se opravdu oteplí nebo než dojde k další době ledové.

Dopady na demografický vývoj signatářských zemí

Je vcelku předvídatelné, že většina obyvatel signatářských zemí, která dosáhla určité životní úrovně pro sebe a své již narozené potomstvo, nebude ochotna rezignovat na svůj životní styl. Je tedy také snadno předvídatelné, že již nastavený demografický trend stárnutí obyvatelstva se prohloubí úměrně s klesající sociální jistotou generace dnešních 20- až 30letých, středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných, na jejichž potomstvu by měla mít společnost největší zájem. Oni jsou totiž těmi, kdo ponesou největší zátěž onoho pochybného ekologisticko-sociálního experimentu.

Největší přírůstky potomstva budou pochopitelně vykazovat, již tradičně, ty nejméně ekonomicky aktivní vrstvy občanů, nemluvě o enklávách ekonomických imigrantů – tedy skupin, které jsou z hlediska sociálně ekonomické reciprocity, prakticky čistými příjemci.

Dnes reprodukčně zralí a ekonomicky aktivní občané EU a ostatních signatářských zemí, kteří se vzdají potomstva, se v případě zhroucení společné ekonomiky (tedy i důchodového systému), stanou nežádoucí přítěží, a v zásadě tak mohou podruhé – a daleko dráž – zaplatit svůj (ne)dobrovolný altruismus. Ve scénáři nevylučujícím případnou následnou atomizaci společenství států, by jejich sociální postavení pak mohlo být přímo fatální.

Je ještě jeden aspekt tohoto jevu, který má, na rozdíl od „globálního oteplování“, skutečně globální dosah. Jedná se o tzv. „humanitární povinnost“ rozvinutých zemí „bohatého severu“ k zemím „chudého jihu“ – četné příznaky tohoto stavu jsou již dnes, nikterak novým, denním vnitropolitickým problémem některých signatářských zemí. V zájmu zachování jakéhosi smíru, se obrovské finanční sumy přesouvají na „chudý jih“, který si na takové dotace snadno a rychle uvykl i přesto, že nezanedbatelná část se nenávratně ‚vsakuje‘ bez jakéhokoli efektu. Tíhu „humanitárních dotací“ opět nesou ti ekonomicky aktivní občané „rozvinutých zemí“, jejichž rezignace na vlastní potomstvo se již v současnosti prakticky bezostyšně vyžaduje – samozřejmě v líbivě pocukrovaném obalu altruismu a humanity.

Že určitá část byrokracie EU a jejich spojenci tuší, jak fatální mohou být alternativy jejich „ekologických“ kroků, lze vysledovat i z dikce některých ustanovení připravovaných implementací balíčků k New Green Dealu i z prohlášení některých reprezentantů eurounijní byrokracie, budujících už nyní četné „fortifikace“ proti jiným názorovým proudům i proti reakcím a odporu vlastních občanů, které se dají s jistotou očekávat, až s plnou silou pocítí dopady ekologistických iniciativ na vlastních domácnostech, peněženkách a životní úrovni.

Jak z toho?

Jestliže naše civilizace dokáže odmítnout voluntaristické experimenty nynějších spojenců – byrokratů a ekologistů – a soustředí svůj potenciál na oblasti, ve kterých je opravdu silná, tedy na racionální plánování a důkladnou přípravu na „zimu/nepohodu“, není pochyb, že dokáže vzdorovat nejen přechodnému periodickému zahřívání i ochlazování.

A proto doporučujeme: aby světoví čelní představitelé odmítli názory vyjadřované „Mezivládním panelem pro klimatické změny při OSN“, stejně jako bulvární a zavádějící práce, jako je „Nekonvenční pravda“, a aby všechny daně, poplatky, regulace a další intervence zaváděné s úmyslem snížit emise CO2 byly bezodkladně zrušeny. (Manhattanská deklarace, 2008)

Je k tomu také zapotřebí potlačit efekt „ptačího hnízda“, tj. že nejvíce řvoucí mládě s nejvíce roztaženým zobákem dostane nejvíce potravy a méně nápadná mláďata končí mrtvá pod hnízdem, a to s jistotou všechna, je-li to nejvíce křičící ptáče kukačka.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist