ENERGETIKA: Je čas zbavit se závislosti na ruském plynu!

Ruská invaze na Ukrajinu výrazně ovlivní i evropskou politiku z hlediska energetiky. Evropa dostala tvrdou, ale zároveň prospěšnou lekci nejen v tom, jak by měla přistupovat k bezpečnosti, ale i k energetické soběstačnosti.

Je jasné, že Evropa musí přehodnotit své priority tak, aby nalezla rovnováhu hned v několika ohledech: Energetika by měla být bezpečná, nezávislá na Rusku, co nejvíce ohleduplná k životnímu prostředí a zároveň ekonomicky výhodná.

Snížení závislosti na ruském plynu

Splnit všechna uvedená kritéria samozřejmě nebude jednoduché. Situace nevypadá vůbec dobře a EU dlouhodobě trápí jeden veliký problém. Při dovozu plynu je totiž zhruba ze 40 % závislá na Rusku. Samotné Česko patří k těm nejzranitelnějším zemím, protože je navíc bezmála úplně závislé na ruském plynu. Podobně jsou na tom Slovensko, Maďarsko, Rakousko a donedávna také Finsko, o němž bude ještě řeč. V Německu, Polsku či Švédsku se ruský plyn dosud podílel na spotřebě plynu z 50 až 75 %.

Vzhledem ke zhoršení vztahů s Moskvou je celá EU nucená snížit závislost na Rusku, ať chce, nebo nechce. Plyn v reakci na ruské válečné tažení zdražuje, a musíme všichni počítat s tím, že ceny se v příštích letech usadí na vyšších úrovních, než jsme byli dosud zvyklí.

Zastavení certifikace Nord Streamu 2

Jako hezký příklad obratu nám může posloužit náš západní soused Německo, které je nyní zdaleka největším příjemcem ruského plynu v Evropě. Z Ruska přiteče ročně do Německa přes 55 miliard kubíků této energetické komodity. S Nord Streamem 2, který měl dodávky plynu z Ruska do Německa ještě zvýšit, je ale nyní konec. I Německo, které se dlouho tvářilo, že mu závislost na ruském plynu příliš nevadí, bylo nucené některé své postoje výrazně přehodnotit. Už 22. února německá vláda zastavila povolovací řízení na spuštění nového plynovodu.

Změnu dřívějšího přístupu znamenalo i oznámení německého kancléře Olafa Scholze, který na konci února oznámil výstavbu dvou terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG). A to jako reakci právě na válku na Ukrajině a také kvůli potřebě snížit závislost na ruském zemním plynu. Jedná se o skutečný obrat o 180 stupňů, když si uvědomíme, že původně plánovaný rychlý odchod od uhlí, navrhovaný současnou „semaforovou“ koalicí do roku 2030, byl v sousedním Německu spojený také s odchodem od jádra.

Na ruský plyn se spoléhat nelze

Výpadky ve výrobě energie způsobené uzavřením uhelných a jaderných elektráren měly pokrýt obnovitelné zdroje spolu s nově budovanými plynovými elektrárnami a teplárnami. Právě plyn měl sloužit jako hlavní záloha výroby energie pro zdroje jako je větrná či solární energie, které jsou závislé na aktuálním počasí. Jenomže na plyn jako záložní zdroj už spoléhat nelze.

K vyšší spotřebě plynu měl vést i nedávno zveřejněný návrh takzvané taxonomie ze strany EK, která do roku 2035 řadí plynové elektrárny a teplárny mezi ekologicky udržitelné. Jejich budování mělo být spojeno s rostoucí spotřebou plynu, který měl být ve zvýšené míře dodávaný z Ruska. Ostatně i právě proto byla postavená nová větev podmořského plynovodu Nord Stream 2.

Je tedy jasné, že nejen Německo, ale i celá Evropa, bude muset dodávky plynu diverzifikovat a závislost na Rusku snížit, jak nejvíce to jen bude možné. To se ale nepodaří dříve, než budou vybudovány nové terminály na LNG, což je otázka minimálně tří let.

Pozitivní polský příklad

Některé státy se už o zvýšení nezávislosti na Rusku pokusily. První se od energetické závislosti na Rusku rozhodlo odpoutat právě Polsko. Už v roce 2006 představil tehdejší prezident Lech Kaczyński koncept výstavby plynového terminálu, který by zvýšil energetickou bezpečnost Polska a tehdejší vláda Kazimierze Marcinkiewicze rozhodla o stavbě přístavu pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG).

Velmi také pomohlo, že v Polsku byla na této věci shoda napříč politickým spektrem. Zařízení ve Świnoujście u Štětína je v provozu již od konce roku 2015 a Poláci mohou díky tomu odebírat plyn především z Kataru a USA.

V květnu 2020 navíc začala stavba plynovodu, který propojí Norsko a Polsko přes dánské území. Dokončení potrubí s názvem Baltic Pipeline bylo původně plánované v říjnu 2022. Kvůli průtahům s povolením stavby se ale o pár měsíců posune, nicméně se očekává, že na počátku příštího roku už by měl být plynovod plně funkční. Poláci se tak dohledné době můžou stát prakticky úplně nezávislými na dodávkách ruského plynu.

Zvýšení dodávek z Alžírska Evropě pomůže

Vedle dlouhodobých dodávek LNG za příznivější ceny je tedy další možností, jak se vymanit ze závislosti, nasmlouvání dodávek potrubím z Norska (jako to udělalo právě např. Polsko) a nesmíme zapomenout také na Alžírsko, z něhož přitéká plyn do Španělska a Itálie a podílí se na dodávkách plynu EU z 8 %. Severoafrická země už v reakci na aktuální události vyjádřila ochotu zvýšit své dodávky plynu pro Evropu přes italský plynovod. Dodávky z Alžírska sice nemohou úplně pokrýt všechny výpadky dodávek plynu, ale zvýšení importu by mohlo Evropě přinést výraznou úlevu.

Polským postupem se i kvůli vysokým cenám ruského plynu nechala inspirovat i Litva, která si nechala v Jižní Koreji postavit loď s přiléhavým názvem Independence (Nezávislost). Ta slouží v přístavu Klaipeda jako zařízení na opětovné převedení zkapalněného plynu zpět do plynné podoby. Od konce roku 2014 se díky ní zbavila 100 % závislosti na dodávkách z Ruska. Nyní se přes terminál dováží více než polovina plynu spotřebovaného v Litvě. Země navíc začala část dovezeného plynu přeprodávat do dalších zemí v nejbližším okolí, jako jsou Lotyšsko či Estonsko, ale díky vybudování plynovodu přes Balt také do Finska, do té doby úplně závislého na dodávkách od ruského Gazpromu.

Nastane renesance jádra?

Evropa si konečně začala uvědomovat svou zranitelnost způsobenou závislostí na ruském plynu, čímž se dostáváme k další související věci – otázce Green Dealu a energetiky. S válkou na Ukrajině padají naděje na brzké opuštění „špinavých“ zdrojů elektrické energie. To ale samozřejmě znamená, že bude nutné přehodnotit dosavadní cíle či poupravit harmonogram cílů v rámci zmíněné Zelené dohody pro Evropu, která si kladla za cíl snížit emise skleníkových plynů EU do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990 a do roku 2050 dosáhnout úplné uhlíkové neutrality.

Původně se předpokládalo, že vedle obnovitelných zdrojů bude uhlí nahrazeno mj. právě plynem. Při současné nejistotě kolem dodávek plynu je ale samozřejmě možné, že se dočkáme zprovoznění již odstavených uhelných elektráren nebo posouvání termínů jejich odstavení. A svědky částečného přehodnocení jsme právě nyní ve velmi „zeleně“ smýšlejícím Německu. V pondělí 28. února zelený (!) vicekancléř a ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck připustil, že „obě varianty (tj. uhlí i atom) jsou sice nevhodné pro kompenzaci případných výpadků dodávek způsobených zastavením dodávek ze strany Ruska. Nicméně jeho ministerstvo to podle jeho slov zkoumá s tím, že „nejsou žádná tabu.“ O pár dní později, 2. února, řekl zcela otevřeně, že „v případě, že Rusko pozastaví dodávky plynu, mohly by (uhelné) elektrárny běžet déle.“ Ještě před pár týdny by takový výrok byl pro zeleného politika naprosto nepředstavitelný.

Uhlí jako záložní plán

Uhlí tedy bohužel bude muset v příštích letech alespoň zčásti zaskakovat za ruský plyn, jehož se Unie bude muset co nejrychleji zbavit. A jelikož na plyn se už nyní příliš spoléhat nemůžeme, lze za současných okolností v Evropě očekávat zvýšení zájmu o jadernou energetiku. Podobně jako to bylo ve Francii v roce 1974 po prvním ropném šoku, kdy se země galského kohouta snažila snižovat svoji závislost na ropě právě podporou jádra. Díky tomu pokrývají většinu tamní výroby elektrické energie právě jaderné elektrárny.

Podobně se vyjádřila i Dana Drábová pro Seznam zprávy, podle níž tento vývoj může být příležitostí i pro renesanci jádra a východiskem by mohla být kombinace jádro a obnovitelné zdroje. To znamená stav, který by Česku vyhovoval nejvíce.

Vše nasvědčuje tomu, že za současné situace se jádro stane mnohem přijatelnějším než dříve. Znamenalo by to pokračování trendu, kdy dle tzv. taxonomie navržené na začátku letošního roku Evropskou komisí bylo jádro dočasně zařazeno spolu s plynem mezi čisté a udržitelné zdroje.

Vedle Česka plánuje i několik v dalších evropských zemí jako jsou Polsko, Estonsko nebo Švédsko stavbu nových jaderných elektráren. Ve Finsku, Francii a na Slovensku jsou už nové reaktory ve výstavbě. Otázkou ale také je, nakolik se na veřejném mínění a politické vůli evropských zemí projeví nedávné ruské útoky na záporožskou jadernou elektrárnu.

EU se chce rychleji zbavit závislosti na ruském plynu

Krvavý konflikt, který Rusko rozpoutalo, může Evropu nejen v oblasti energetiky přinutit k posunu správným směrem. Jen je škoda, že k tomuto posunu muselo EU donutit až šílené ruské válečné tažení, které si už teď vyžádalo mnoho nevinných obětí z řad ukrajinských civilistů.

Zbavit se závislosti na ruském plynu nebude lehké a bude Evropu bolet, ale už teď se ukazuje, že to bude nevyhnutelné. Evropa začne usilovněji pracovat na splnění cíle zbavit se závislosti na ruském plynu a vůbec energetické závislosti na Rusku. Za to jediné můžeme Putinovi poděkovat.

Zdroj