Pohledem Thomase Kulidakise: Stopka biopalivům není nahrávka Putinovi, jak tvrdí Babiš

To jsou dvě logická vysvětlení Babišova vyprsknutí vzteky v reakci na vládní plán boje s nárůstem cen pohonných hmot, který působí infarktové stavy už jen při pohledu na tabule benzinových stanic.

Babiš se na první dobrou nerozpakoval prohlásit, že konec přidávání biosložky do paliv je nahrávka ruskému prezidentu Putinovi, od něhož prý proto stát vezme více ropy. A zvýší to podle něj i zisky společnosti ČEPRO, která ale ještě za Babišovy vlády od holdingu Agrofert vesele biopaliva kupovala. A to tehdejšímu šéfovi vlády nevadilo.

Vzhledem k Putinovi a jeho financování je potřeba říci, že jen vloni Česká republika dovezla z Ruska na padesát procent své spotřeby ropy. I kdyby tedy opravdu Rusko získalo kvůli biosložkám 14 miliard korun navíc, v porovnání se zbytkem Evropy to bude marginálie. A jak řeklo Německo, Evropa se momentálně bez ruských nerostných surovin neobejde.

Nejde jen o vytápění domácností, benzin a naftu, ale celý dodavatelský řetězec a průmysl. To je prostý fakt. Na rozdíl od USA si prostě nemůžeme dovolit okamžitě se odstřihnout od Ruska, což připustil i šéf Bílého domu Joe Biden. Babišovi ovšem přispěchala na pomoc i bývalá ministryně financí Alena Schillerová, pomohl i bývalý ministr dopravy a průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Ten navrhl zastropování cen mezi 35 a 37 korunami a zameditoval o snížení DPH.

V určité věci mají však opozičníci pravdu. Zrušení přimíchávání biopaliv nám skutečně s cenami nepomůže. Oněch šest procent příměsi u nafty není nic závratného, protože šest procent z padesáti korun jsou koruny tři, i kdyby byly celé. Jenže stejně tak nepomůže ani snížení DPH, protože se pak sníží příjmy státu. Takže i když v součtu platíme na dani spotřební cca 10 korun na litr nafty a 13 korun na litr benzinu, peníze by chyběly jinde. A to už má stát teď pěknou sekeru po koronavirových restrikcích. Totéž platí pro snížení DPH. A to ještě rostou výdaje nejen s uprchlíky prchajícími z Ukrajiny před ruskou invazí.

Co se týká výdělku společnosti a státního distributora ČEPRO, tam více peněz nevadí, protože obohatí stát, tedy nás všechny, podobně jako zdroje z ČEZu.

Zastropování už některé evropské státy zavedly, cesta je to možná, to má poslanec a místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček pravdu, ale nebude mít smysl, pokud se tak nestane zároveň u všech sousedů. Nejlepší cesta je skutečně slib vlády premiéra Petra Fialy posvítit si na marže prodejců. O těch mluvil ostatně i předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr, který vyzval distributory, aby si nenavyšovali neobjektivně marže.

Do lidské řeči převedeno, aby si tak, jako mnohokrát v minulosti, neměli chuť při každém výkyvu ceny ropy směrem vzhůru zdražovat okamžitě, a když jde cena dolů, čekat dlouho.

Tentokrát to opravdu vypadá, že se drahá ropa ještě ani nestačila podívat, kde je Česká republika, a už je čepování na benzince kratochvíle jen pro bohaté nebo otrlé. Člověk s průměrným platem je zralý na podporu psychologů a lidé s podprůměrnými platy, aby snad ani nikam nevyráželi. Dobrého pomálu, tak doufejme, že vláda premiéra Fialy skutečně zkontroluje, aby u pump neplatilo, že když je bouře, skláři mají radost, a v případě krize a války na Ukrajině pumpaři dvojnásob.

Zajímavé je, že v letech 2007 a 2008 stoupaly ceny ropy podobně, ale přes čtyřicet korun se průměrná cena benzinu a nafty nedostala. Pokud ale všechny ostatní země přistoupí k zastropování cen, měla by to udělat i Fialova vláda. Její argumentování Putinem a výzvy k omezení spotřeby působí jako zboží s krátkou spotřební lhůtou. Zatím buďme rádi, že budeme mít místo řepky více místa kupříkladu pro obilniny, protože biosložky se nenajíme.

Zdroj