ENERGETIKA: Ropa, sankce a legrace

Náhodou se ke mně dostal tento obrázek, který výstižně shrnuje téma sankcí proti Rusku a podpory Ukrajině:

 

Je zaměřen na postoj USA a jde o narážku na skutečnost, že Biden pod tlakem progresivních demokratů zakázal dostavbu ropovodu Keystone z Kanady (a také proto, že ji povolil Trump) – to je ta zavřená pumpa. Výpadek v dodávkách ropy pak byl kompenzován dovozem ropy z Ruska.

Dobrou zprávou je, že obrázek již není aktuální, jelikož 8. března Biden přikázal zastavit dovoz ropy z Ruska. K podobnému kroku přikročila i Velká Británie, i když ne s okamžitou platností a bez zahrnutí zemního plynu.

Celkový dojem byl však poněkud pokažen obtížemi v dalších krocích amerického prezidenta. Ve snaze vymezit se proti Trumpovi omezil Biden již dříve vstřícnost vůči Saúdské Arábii a začal zkoušet vstřícnost vůči Íránu. Zajisté, Saúdská Arábie je ohavný režim a z hlediska míry fundamentalismu plně srovnatelný s Íránem (a možná i horší) a navíc historickou tradicí exportu islamistických radikálů. Ale v politice jde hlavně o výsledky. A výsledek je, že Írán v aktuální konfrontaci stále podporuje Rusko, zatímco Saúdská Arábie nepodporuje Ameriku. Takže když Biden přišel s nápadem, že by navýšení saúdské produkce ropy mohlo pomoci v tlaku na Rusko a zároveň zabrzdit rostoucí cenu ropy, ze saúdské strany mu bylo sděleno, že vládnoucí princ na přijetí jeho telefonátu „nemá čas“. (viz třeba zde )

Nad výše uvedeným by bylo možné se zasmát či pohoršit, podle preferencí každého čtenáře, ale bohužel pro EU je ten obrázek stále platný, jen na té pumpě s „evropskou energií“ by měl být nápis „zavřeno kvůli Zelenému údělu“. A původce tohoto stavu je dobře známý.

Zatímco titulky v médiích dramaticky popisují, jak je Rusko „drceno“ sankcemi a kolik rublů už stojí jeden dolar, tak Německo vedené Olafem Scholzem (tj. verzí č.2 uctívané Angely Merkelové), 7. března 2022 prohlásilo, že přestat od Ruska brát ropu a plyn není možné, tj. že nepřipustí, aby se to stalo součástí sankcí. Podle souběžného prohlášení ministryně zahraničí Baerbockové by zákaz dovozu ropy a plynu z Ruska prý znamenal „chaos“ a „vítězství Ruska“. A bylo by to těžké pro německé občany i průmysl. Takže Německo si úspěšně paralyzovalo průmysl Zeleným údělem a teď si ministryně za Zelené plačtivě stěžuje, jak je německý průmysl ohrožen a jak je chudák Německo zranitelné, a proto dovoz z Ruska není možné zastavit. A to ani dovoz samotné ropy, protože by se mohl Putin rozzlobit a zavřít kohoutky úplně.

Pomyslnou třešničkou na dortu pak bylo prohlášení, v němž toto nedostatkem energie zranitelné Německo ústy ministra Habecka (Zelení) potvrdilo, že nejen neobnoví provoz ve třech čerstvě odstavených elektrárnách (což nikdo moc nečekal), ale hlavně že dále trvá na odstavení posledních tří jaderných elektráren na konci tohoto roku. Řešením má být využití uhlí, plynu (včetně ruského, na kterém chce Německo sice výhledově snížit svou závislost, ale který díky Německu stále proudí) a zejména větší výstavby obnovitelných zdrojů. Tato „řešení“ jsou ukázkou fanatismu a pokrytectví a říkají nám, kde leží německé priority.

Německo tím fakticky říká:

– hypotetický stav klimatu v roce 2100 je pro nás důležitější než válka na Ukrajině teď

– máme nedostatek energie, a proto se bojíme přerušit nákupy z Ruska

– na konci roku 2022 se už ale nedostatku energie neobáváme, protože předpokládáme, že do té doby bude „ukrajinský problém“ vyřešen a dodávky z Ruska budou nerušeně pokračovat

– pokud by k “vyřešení” nedošlo, tak je evidentní, že na konci roku 2022 nás čeká nedostatek energie, a proto i v budoucnu bude absolutně nemožné jakkoli narušovat dodávky ropy a plynu z Ruska

Tento kontext nabízí nový úhel pohledu na dramatickým způsobem Rusy provedené obsazení jaderné elektrárny v Záporoží. Nešlo jen o ovládnutí ukrajinské infrastruktury, ale též o povzbuzení německého iracionálního strachu z jádra. Evidentně to zafungovalo, neboť ministr Habeck ve svém zdůvodňování o tom, jak strašně riskantní by bylo ponechat zbylé německé jaderné elektrárny v provozu, využil jako „argument“ mimo jiné i bezpečnostní situaci kolem elektrárny v Záporoží (byť by šlo namítnout, že útok ruských jednotek na německé jaderné elektrárny není příliš pravděpodobný, ovšem ve srovní s vlnou tsunami, těžko porovnat…).

V reakci na prohlášení německého kancléře ruský rubl jednorázově posílil o 25 %, což poněkud znehodnotilo dosavadní prezentaci úspěchu sankcí. Bezprostředně po německém prohlášení Rusko dokonce přišlo s hrozbou „zrcadlových sankcí“ vůči „nepřátelským státům“ a v této souvislosti “jemně” připomnělo probíhající dodávky prostřednictvím původního plynovodu Nord Stream (viz třeba zde). Z toho je vidět, že Putin přesně ví, jak se chovat k zbabělcům a pokrytcům. A podle toho se k potenciálně nejsilnější zemi EU také chová.

Zdroj