EVROPA: Co mají společného Putin a oxid uhličitý?

Uveřejněno dne 9 dubna 2022 000 10:36

Životodárný plyn a válečného zločince spojuje přístup, jaký k nim zaujaly západní elity. V obou případech totiž vychází z chybného axiomu, tedy z obecně přijímané pravdy. Která však v tomto případě má, bohužel, s pravdou společného jen málo.

Při úvahách, jak přistupovat k Ruskem rozpoutané válce na Ukrajině, evropští a američtí politici stále hledají v chování Vladimira Putina nějaké „rozumné“ aspekty. Uvažují o tom, co jej provokovalo, co by jej uspokojilo, co si ještě můžou bezpečně dovolit, aby mu nezavdali podnět k napadení dalších evropských států, nedej bože přímo členských států NATO. Úplně stejně uvažovali do rána 24. února, kdy nacistická vojska vtrhla do Polska. Vlastně ne, to bylo 1. září 1939. Uvažovali tak do rána 24. února 2022, kdy vtrhla ruská vojska na Ukrajinu. Stejně jako ta nacistická tak učinila bez vyhlášení války.

Do té doby zásobovali politici i nejrůznější analytici veřejnost vysvětlováním a přesvědčováním, proč že to vůbec, ale opravdu vůbec nedává žádný smysl, aby Rusko napadlo Ukrajinu. Přeci nebude riskovat ty obrovské ekonomické dopady, že? Kdo rozumný by chtěl čelit něčemu, jako je obchodní blokáda, kterou na něj uvalí EU a USA? Každý den přeci dostává miliardy jen za zemní plyn, který představuje 40 procent objemu, jež se v členských státech EU spotřebovává. To přeci nedává smysl, aby někdo riskoval, že se o tyhle příjmy připraví! Věřili tomu, zdá se, všichni politici, a tak evropské armády dál nechávali chátrat. Korunu tomu nasadil 1. místopředseda Evropské komise, kovaný socialista a specialista na francouzskou literaturu, Franz Timmermans. Ten 200 tisíc ruských vojáků u hranic Ukrajiny označil za „Putinův tah, jak odvrátit pozornost od klimatické krize“.

Válka, jejíž rozpoutání nedávalo nikomu smysl, trvá již déle než měsíc. EU ani USA dosud žádnou celkovou obchodní blokádu nezavedly. Stále odebírají ruský plyn, ropu i uhlí (podle hlavního ekonoma BH Securities a poradce premiéra Štěpána Křečka má EU z Ruska 38 % zemního plynu, 26 % ropy a 46 % pevných paliv) a stále věří, že najdou s Ruskem společnou „rozumnou“ řeč. Jedinou změnou, oproti předválečnému stavu je to, že s jistým ostychem politici pochopili, že ruský vůdce Putin nebude váhat ani chvíli a plynovod uzavře, kdykoli ho to napadne. A to samé udělá s tokem všech ostatních surovin, jež míří do Evropy. Takže k tomu, že si v lepším případě většina, v horším případě všichni, evropští politici nedokážou ani představit, že by se ve válce vojensky angažovali, se přidalo ještě to, že se bojí ruského vůdce rozzlobit natolik, aby nenařídil zatáhnout kohouty. Což fatálně podvazuje jejich reakční možnosti.

Dosud si neuvědomili, že logika ruského vůdce je jiná než jejich. Jemu nejde o obchod. Jemu jde o slávu širé Rusi a o obnovení Sovětského svazu, tak jak to napsal ještě před tím, než se stal poprvé ruským prezidentem. Jeho mentální základna je tedy úplně jiná, než evropských a amerických vládnoucích politiků. Je to asi takový rozdíl, jako když do ringu vstoupí špičkový boxer a proti němu si stoupne chlapík, který do té doby pouze studoval francouzskou literaturu. Dokud však za evropské státy a USA nebude proti Rusům v ringu stát také špičkový boxer, budeme stále tahat za kratší konec. Což je jeden z důvodů, proč si Putin netroufl napadnout Ukrajinu, dokud byl prezidentem Spojených států Donald Trump. To je ten špičkový boxer. U něj bezpečně věděl, že až by začal vyhrožovat jadernými zbraněmi, Donald by rovnou těm americkým vyhlásil nejvyšší pohotovost: „Well, dělej, co musíš, my ti to vrátíme, Voloďo,“ tak nějak by zněla jeho odpověď ruskému vůdci. Jediná správná, mimochodem. (Pro úplnost dodejme, že jaderné zbraně má v EU Francie, v Evropě ještě Velká Británie. Takže i samotná Evropa má možnost reagovat na jadernou hrozbu stejnou mincí.)

A teď je na řadě srovnání s přístupem k oxidu uhličitému.

V jeho případě se politici nechali dlouhodobou lobbistickou akcí přesvědčit o tom, že plyn, bez kterého by nežily zelené rostliny, je od jistého množství v atmosféře škodlivý. Ba v důsledku vražedný. Protože se kvůli němu oteplí. Inu, možná je to i pravda, byť řada prehistorických nálezů tuhle teorii o škodlivosti oteplení vyvrací. Ale budiž, dejme tomu, že oxid uhličitý je nepřítel. Přirovnejme jej tedy k ruským vojskům, jejichž čela stojí méně než 500 kilometrů od polských hranic. A raketami útočí na cíle, jež jsou od Polska vzdálené pár desítek kilometrů.

S těmi skutečnými, hmatatelnými a měřitelnými a porazitelnými nepřáteli v tancích označených klikyhákem ve tvaru Z, EU v žádném případě bojovat nechce. Ovšem proti neviditelnému oxidu uhličitému se je rozhodnutá bojovat do poslední molekuly. Proč? Protože si evropští a posléze i američtí politici nechali vnutit myšlenku, že je možné množství tohoto plynu v atmosféře zastavit na nějaké hladině. Tu hladinu však představují jen výpočty, či dokonce možná jen odhady. A to, jak úspěšně proti CO2 „bojujeme“, se přitom také jen vypočítává, protože to prostě nejsme schopni změřit. Náklady a rizika tohoto boje jsou však měřitelné velmi snadno a jsou porovnatelné s dopady a především riziky skutečné války. Té, která probíhá na Ukrajině. Jenže vést boj s něčím, co se jen vypočítává či odhaduje, je daleko snazší, než bojovat se skutečnými Rusy. Tím spíš, že je na tento „boj“ finančně navázané nejen obrovské množství aktivistických neziskovek, ale také skutečných i obskurních firem, jež z toho mají prospěch. Protože vyrábět „studie“ o vlivu CO2 může skoro každý. Kdežto vyrábět zbraně, nebo neprůstřelné vesty či zdravotnický materiál, může jen ten, kdo to umí má k tomu vybavení. Kolik je při tom „klimatických“ neziskovek a kolik je zbrojařských firem?

Jenže ten „boj“ proti neviditelnému nepříteli, jehož množství „divizí“ se pouze odhaduje nebo vypočítává a navíc je správně progresivní, hrozí uvrhnout členské státy EU do téměř stejné situace, v jaké je třeba ukrajinský Charkov. Jen si zkuste představit, jak to bude vypadat v Praze, Brně, či Berlíně, až dojde k rozsáhlým blackoutům. Ty totiž kvůli nucenému rychlému přechodu na obnovitelné zdroje nastanou. Na tom se energetici shodují. Ale politici s aktivisty to ignorují. Bez jediného výstřelu pak nastane v části EU stejná situace, jakou znají lidé ve frontových městech na Ukrajině. Nefungují bankomaty, nelze platit kartou, nefungují rychlovarné konvice ani benzínové pumpy. Protože nemají elektřinu. Jestli se evropské vlády opravdu zabývají hrozícími riziky, jež plynou z Ruskem započaté války, tak tato nebezpečí nesmějí opomíjet ani v případě, že opravdu existuje nějaká klimatická krize.

Protože obnovitelné zdroje elektřinu dodávají jen a pouze za příznivého počasí a denní doby. Když není vítr nebo nesvítí slunce, elektřina zkrátka není. A akumulovat ji v množství pro celý stát zatím úplně nejsme schopni. Při současných technologií by to jen pro Česko znamenalo bilionové náklady.

Budou-li politici tuto hrozbu, plynoucí z „přechodu na OZE rychlostí blesku“, jak požaduje první místopředseda Evropské komise Franz Timmermans, i nadále ignorovat, pak cíleně ohrožují národní bezpečnost svých států. Tedy nepřímo spolupracují s Ruskem.

Leč nedosti na tom. Evropští politici a američtí demokraté uvěřili tomu, že přestože dohromady EU a USA odpovídají za něco těsně nad 20 procenty globální produkce oxidu uhličitého, podaří se jim jeho přibývání v atmosféře zastavit vlastním úsilím. Což jaksi matematicky nevychází. A nevychází to o to víc, že Čína, Indie, Saúdská Arábie a celá řada dalších zemí na omezování produkce tohoto plynu z vysoka kašlou. A hravě zvládají doplnit to, co se USA a EU podaří ubrat.

Nicméně v tomto „boji“ se Brusel neváhá angažovat ze všech sil. A využívá k tomu i plynovou závislost na Rusku. Protože tvrdí, že fotovotaika a větrné elektrárny, tedy zdroje elektřiny závislé na počasí a denní době a ještě k tomu většinou závislé na výrobě v Číně a z valné většiny mimo EU, nahradí plyn. A také ropu a uhlí. To, že je všichni energetici upozorňují na to, že to není pravda, velkopansky ignorují. Nebo jim to nedochází. Nebo jsou ve službách těch, kterým tohle uspořádání vyhovuje. Což není nikdo z lidí v evropských státech.

Ať už je to s pohnutkami evropských politiků jakkoli, jestliže neustoupí z cílů svého „boje“ proti oxidu uhličitému, zlikvidují Evropskou unii. Protože bez elektřiny nemůžeme pracovat, vyrábět ani vařit. A bez toho nikdy nemůžeme porazit Rusko. Pravda, ani kohokoli jiného.

Nejblíž k potřebnému probuzení zatím má polský, český a slovinský premiér. Ti, na rozdíl od francouzského prezidenta a německého kancléře, zjevně pochopili, oč jde na Ukrajině. Teď ještě zbývá, aby pochopili, jaké nebezpečí představuje zbrklý útěk k obnovitelným zdrojům. Protože Emmanuel Macron a Olaf Scholz budou raději se vší vervou bojovat proti globálnímu oteplování. Protože v takové válce se nestřílí. A nemusejí se dívat nepříteli do očí, neboť oxid uhličitý žádné oči nemá.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist