Sto padesát let od nejhorší bouře v Čechách a na Moravě
Uveřejněno dne 1 června 2022 000 10:19
Zmiňovaná bouře a následná povodeň nastala 25.-26. května 1872. Této bouři, a hlavně jí způsobené povodni v povodí Blšanky (pravostranného přítoku Ohře), je věnována výstava v žateckém muzeu, zmiňují se o ní i některá média (např. zde). Pánové M. Müller a V. Kakos ji odborně popsali v Meteorologických zprávách č. 3 / 2004. Podle dostupných informací lze usuzovat, že šlo asi o dosud nejsilnější a nejtragičtější zdokumentovanou konvektivní bouři (nepřesně: bouřku nebo spíše bouřkový systém), která zasáhla území Čech a Moravy. Povodeň spojená s touto bouří zasáhla převážně povodí Berounky a následně i Vltavy; v Praze je dodnes z hlediska průtoku (3300 m3/s) třetí největší po povodních z let 2002 a 1890. Nejhorší a nejtragičtější byla ale povodeň na Berounce a hlavně na jejích přítocích (Střele, Rakovnickém potoce, Litavce) a dále na pravostranných přítocích Ohře – Teplé a Blšance. Mimořádnost srážek dokladuje i vznik Mladotického (Odlezelského) jezera, které vzniklo sesuvem hornin po málo propustném podkladu. Na Berounce v Berouně je vodní stav této povodně stále nejvýše z dochovaných případů od r. 1595, kdy se výše povodňových stavů zaznamenávají.
Nejhorší na této události byl počet obětí, který se odhaduje na 240 (podle některých zdrojů na 300), což bylo způsobeno rychlým nástupem povodně a samozřejmě absencí jakékoliv fungující výstražné služby, což bylo dáno dobou, kdy se tento případ odehrál.
Po této povodni proběhlo poměrně podrobné šetření, kdy se na základě nádob naplněných dešťovou vodou z této bouře a pomocí záznamů o průběhu deště rekonstruovaly intenzity a úhrny srážek, které patří k spolu s událostmi z července 1897 a července 1997 mezi největší zaznamenané na území naší republiky. Tyto dvě zmiňované měly ale jiný charakter – vznikly z intenzivních trvalých srážek za výrazného působení orografického efektu, tedy výstupných pohybů na návětrných svazích pohoří. Naproti tomu povodeň na Berounce před sto padesáti lety je jednoznačně spojena s konvektivními bouřemi (bouřkami).
Největší úhrn zaznamenali 25. 5. 1872 v Měcholupech, a to 289 mm za 12 hodin, ale asi největší krátkodobá intenzita byla dohledána v Mladoticích: neuvěřitelných 237 mm za 1,5 h. Pro představu, průměrně za květen naprší v této oblasti kolem 70 milimetrů; více než tři průměrné květnové úhrny zde spadly za jeden a půl hodiny!
Tato čísla, která ale nebyla zaznamenána standardní srážkoměrnou sítí, byla často zpochybňována jako nevěrohodná (až nemožná), ale pouze do doby, než byla 12. července 1957 na meteorologické stanici Salka na jižním Slovensku zjištěna intenzita přívalových srážek 228,5 mm za 65 minut, což je už intenzita srovnatelná s rozebíraným případem. Co je ale u této povodně z května 1872 ještě mimořádné, je plošný rozsah oblasti, která byla přívalovými srážkami nad 100 mm / 24 h postižena – činila asi 3 000 km2, což je zřejmě řádově více než u podobných známých případů přívalových dešťů z bouřek v naší oblasti.
Kromě tragických rychlých přívalových povodní se v rámci zmíněné bouře vyskytla i tornáda, která také působila nemalé škody („velké zpustošení“). Jedno tornádo mělo podle záznamů šířku sto metrů, což také svědčí o jeho poměrné velké intenzitě. Současný výskyt více silných tornád a takto rozsáhlé extrémní přívalové povodně je také jev, který je velmi vzácný (resp. není mi podobný případ znám).
Jednalo se tedy o naprosto extrémní hydrometeorologickou událost, která ale vznikla v době, kdy se podobná neštěstí připisovala hlavně božímu hněvu. Dnes ale žijeme v (dez)informační době, takže kdyby se podobná bouře vyskytla, tak můžeme celkem přesně uhodnout, čemu by byla připsána. Vzpomeňme si třeba na loňské povodně na řece Ahr v Německu: Média, politici a aktivisté okamžitě zmiňovali klimatickou změnu (samozřejmě člověkem způsobenou) a nutnost boje proti ní, čímž se mj. výhodně odváděla pozornost od možných problémů ve výstražné protipovodňové službě. Ano, při podobných případech jsou včasné a přesné výstrahy objektivně problematické, ale podle mého názoru je velmi zavádějící neustále skloňovat klimatickou změnu jako příčinu jakéhokoliv extrému v atmosféře nebo na vodních tocích namísto snahy o zlepšení výstrah. Připomeňme, že celkové přesvědčení klimatologů o míře zvýšení intenzit srážek antropogenním vlivem (česky: zda lidstvo přispívá k větším lijákům) dominantně nízké (IPCC, SPM AR6, s. SPM-12), ale to nebrání různým aktivistům a politikům v tom, aby klimatickou změnou nezdůvodňovali kdejakou silnější bouřku, sucho nebo povodeň.
Tyto historické extrémní povětrnostní a hydrologické jevy je nutné si stále připomínat, abychom věděli, že mohou nastat kdykoliv, a že nejsou způsobené pouze nějakými emisemi oxidu uhličitého, které se musejí podobně jako za středověku vykupovat odpustky. Pravda, dnes žijeme v moderní době, takže místo odpustků máme tzv. emisní povolenky, protože si naši politikové zřejmě myslí, že energie je stále příliš levná a že plánovaným omezením a zdražením energetických komodit nějak pozitivně ovlivníme extrémy počasí. Jediné, co může Evropskou unií naordinovaná energetická a celková chudoba (tj. klimatická neutralita v rámci Green Dealu) přinést, je zhoršená odolnost vůči těmto jevům; chudší a politicky nestabilní společnost nemá tolik prostředků na dokonalejší varovnou službu ani na rychlejší obnovu postižených oblastí.
