POHÁDKA O ELEKTŘINĚ A VAJÍČKÁCH

Uveřejněno dne 14 července 2022 000 11:46

Včera jsem absolvoval takovou debatu ohledně naší elektřiny s Angelikou Bazalovou, která se následně rozhodla přepsat svůj pohled na celou problematiku formou pohádky, kde elektřinu symbolizovala metafora prodeje vajíček.

Což mě docela inspirovalo, takže vám teď strejda Jindra napíše, jak je ta pohádka doopravdy.

Milé děti,

to jsme jednou měli dům a na zahradě jsme si za svoje peníze postavili spoustu kurníku se slepicemi, které nám snášely vajíčka.

Vedle nás bydlel pan soused Helmut, který nechtěl mít na zahradě zapáchající kuřince, takže si tam vysázel anglický trávník. No a po čase nás přesvědčil, že by od nás bylo férové, kdyby si naše děti i jeho děti mohly ta vajíčka kupovat za stejnou cenu. A že tudíž bude nejlepší, když si naše děti žádná vajíčka brát nebudou, ale my je všechny odvezeme na trh a tam si je jeho děti i naše děti koupí za stejnou cenu.

Ovšem protože strejda Helmut je bohatší a dává svým dětem daleko víc peněz, tak si ty jeho děti mohly kupovat víc a víc vajíček, díky čemuž jejich cena vzrostla na pětinásobek.

Za tuhle cenu už si vaše děti ta vajíčka snesená vašimi slepicemi ani nemůžou koupit a pomalu jim hrozí, že umřou hlady. Ale protože Helmut je nejlepší kamarád strejdy Pěti, který o tom, jak nakládáte s vajíčky rozhoduje, tak vám Péťa pořád dál říká, že by od nás nebylo pěkné, kdybychom si ta vajíčka přímo brali z kurníku, protože tím bychom je měli mnohem levnější než děti pana Helmuta, a to by přece vůči nim nebylo fér. Následně vás utěší tím, že mezi vaše děti děti rozdělí aspoň část peněz, které jsme za poslední rok za poslední rok na tom trhu vydělali. A vy se necháte ukolíbat, strejdovi Péťovi za to poděkujete a znovu v neděli odvezete vajíčka na trh.

No ale protože se jedná o hodně smutnou pohádku, tak musí mít samozřejmě i velmi smutný závěr.

Když už vám totiž strejda Péťa slíbí část těch peněz, co jste za poslední rok na trhu vydělali, tak přijde synovec pana Helmuta, kterému ten trh patří, a sdělí vám, že pokud tam chcete prodávat dál, tak musíte vzít to, co jste na tom trhu vydělali za poslední 4 roky a poslat mu to tam jako záruku, že splníte všechny vaše závazky k prodeji vajíček na příští dva roky.

Výsledek je takový, že vaše děti nemají ani na to, aby si koupily vajíčka, které snesly vaše vlastní slepice, vy jste za 4 roky nevydělali ani vindru a strejda Péťa dostane od pana Helmuta velikou pochvalu a tučnou odměnu za svoje věrné služby.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Ale takhle to přece nechat nemůžeme, ne? Takže se teď přesuneme do světa antických her, kde na scénu přichází v závěru každé inscenace deus ex machina jenž celé představení uzavře. Pro tentokrát si na sebe vzal podobu naší strany PRO, jež navrhuje následující rozřešení celé téhle frašky:

1) strejdu Péťu poslat k Helmutovi, aby už nám do prodeje našich vajec nemohl kecat
2) panu Helmutovi suše oznámit, že naše děti si budou brát našeho kurníku kolik vajec budou chtít a kdykoliv budou chtít a že je rozhodně nebudou kupovat u jeho synovce na trhu. Už ani jedno.
3) synovcovi pana Helmuta oznámit, že pokud nám nějaká vejce poté, co si hlavní část odeberou pro svoji potřebu naše děti, tak je u něj prodat můžeme, ale s tou podmínkou, že mu žádnou zálohu na pokrytí našich závazků dávat nebudeme. A pokud s tím nebude souhlasit, tak ty vejce prodáme rádi a v klidu jinde.

To by byl happy-end, co říkáte?

P.S: Pro účely zjednodušení celého příběhu jsem vynechal „drobné“ detaily – například to, že ještě platíme příbuzným pana Helmuta pokutu za to, že naše slepice zapáchají (emisní povolenky) a že 30% z toho, co na trhu obdržíme odevzdáme jiným příbuzným pana Helmuta, kteří si od předchůdců strejdy Péti část našich kurníků za silně podhodnocenou cenu koupili (minoritní akcionáři). Což bychom pro změnu coby deus ex machina řešili tak, že bychom velmi jasně oznámili, že na pokutách už nezaplatíme ani pfenig a že těch 30% nšich kurníků nám ti příbuzní pana Helmuta buď zase prodají zpátky, nebo jim ty jejich příjmy zdaníme tak, že z nich neuvidí ani pětník.

No a teď už je na vás, milé děti, jaký konec téhle pohádky si přejete vy. Jestli ten podle strejdy Péti, respektive pana Helmuta, který jej vodí na provázcích jako loutku, nebo ten podle naší strany PRO.

A pokud se rozhodnete pro ten náš, tak už pak záleží jen na tom, jestli necháte strejdu Péťu, aby z nás dělal pitomce ještě 3 roky, nebo se v příštích měsících zvednete a milého strejdu z našeho společného domu svinským krokem vyženete.

Plán, kdy a jak tak budete moci učinit už brzy zveřejníme.

Co říkáte? Jste PRO?

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist