David Stockman o evropské ekonomické sebevraždě
Uveřejněno dne 20 srpna 2022 000 8:18
Trio válečných sankcí, křížová výprava Zelených energií a řád boje s virem jsou pro kapitalistickou prosperitu smrtelnou hrozbou. Vidět je to už na Eurozóně, kde je tato politická choroba v nejpokročilejším stadiu a kde se reálné tempo růstu HDP propadlo o 74% oproti tempu před krizí 2008.
To je pravda. Reálné tempo růstu v zemích E19 během 14letého období mezi 1. kvartálem 2008 až 1. kvartálem 2022 bylo pouhých 0,67% ročně v porovnání s 2,29% ročně během stejného období mezi lety 1995 až 2008.
Reálný HDP eurozóny 1995-2022
Umělci evropského harakiri s tím navíc teprve začínají. Tyto ptačí mozky i kromě plánovaného úplného útlumu ropy ruského původu do konce roku 2022 a tváří v tvář potenciálnímu odříznutí od ruského plynovodu teď plánují šesté kolo sankcí navrch k tomu všemu šílenství, které napáchaly předtím.
V souladu s tím směřuje Evropa k drtivé stagflaci, i když je číselník monetární politiky nastaven neskutečně volně. Je tomu tak, že sazba stanovená politikou Evropské centrální banky (ECB) je pořád ještě -0,25%, tudíž vytváří ohromný rozestup od sazby stanovené politikou Fedu, která je momentálně +1,58% a směřuje ještě výše o 75 bazických bodů při každém zasedání.
Aby bylo jasno, obě tyto sazby jsou naprosto iracionální, když se potýkají s inflací 8% ročně, ale v krátkodobém výhledu je současný a výhledový rozestup sazeb tak hrozný, že doslova pohřbívají směnný kurz Eura. Teď to flirtuje s paritou, což znamená, že směnný kurz k dolaru spadl jen za uplynulý rok o 15% a více než o 58% od vrcholu uprostřed roku 2008.
Netřeba říkat, že kolabující směnný kurz je klasickým receptem na vzepětí dovezené inflace. Když se tedy bavíme o tom, co nás čeká za rohem, tak je ECB natolik strašně pozadu, že kamkoliv sotva dohlédne.
Co to znamená, samozřejmě, že ECB bude nucena tvrdě dupnout na brzdu, jelikož sebepoškozující energetická inflace letí vzhůru a evropské CPI směřuje k 10%. Spolu s tím růst HDP padá zpět do červených čísel, ale centrální banka zdaleka nebude mít na to, aby tomu bránila. Ve skutečnosti ta brutální stagflace před námi ECB uvrhne do zmatku a ochromení.
Obrázek směnný kurz Eura k US dolaru
Není to však konec evropských útrap. Navrch k sankcím, ničivým Zeleným energiím a k monetárnímu ochrnutí, můžete ještě přidat fiskální inkontinenci. Zadlužení Eurozóny se teď tlačí nad 100% HDP, což znamená, že prostor pro fiskální stimulace je také skoro vyčerpaný. To platí zvláště, když z té rovnice vyjmete Německo, tak Evropa vedená Středomořským klubem má poměr dluhu k HDP dost přes 100%.
Takže ta otázka je rekurentní. Co s těmi lidmi sakra je? Snaží se snad záměrně sabotovat společnost a dokonce i tu minimální úroveň prosperity?
Státní zadlužení Eurozóny poměr dluhu k HDP
Netřeba říkat, že tyto otázky nejsou pouze rétorické. Energie, potraviny a další inflační tlaky představují doslova mlýnek na maso pro životní úroveň střední třídy.
Např. minulý týden německé ceny elektřiny vyskočily o 19%, když se jen za letošní rok skoro ztrojnásobily a od počátku roku 2021 narostly skoro 7x. Také benchmarkové ceny evropského plynu se úměrně tomu vzepjaly.
Nárůst cen elektřiny v Německu
Tak proč sakra se evropští vůdci nechají vodit za nos, a když jde o věc Ukrajiny, pískají podle not neoconů a válečných štváčů z Washingtonu?
Určitě jsou dost mazaní, aby jim došlo, že to, co se děje na Ukrajině, je v podstatě občanská válka na historickém území Ruska, přičemž to protlačování se NATO na východ bylo kolosální chybou, a že Putin nemá v úmyslu ohrožovat zbytek Evropy, ani na to nemá kapacitu.
Ale stejně je těžké uvěřit, že ti údajně dospělí, co mají na starosti národní a celoevropskou bezpečnostní politiku, věří v ty washingtonské čím dál větší nesmysly o „obraně mezinárodního liberálního řádu“ a o zachování „územní celistvosti“ národních států.
Je to konec konců stejná parta, co roku 1999 zařídila rozčtvrcení Jugoslávie a bombardování Srbska po 71 dnů v řadě, aby tuto zemi rozporcovali, jen aby Albánci z Kosova dostali svou vlastní suverenitu.
A pokud jde o Talibán, Saddáma Husseina a Muammara Kaddáfího, co s tím měla společného posvátnost hranic? Washington a NATO neměly tyto režimy rády a to je všechno, o co jde, aby se rozpoutalo bombardování, vylétly křižující střely a bataliony tanků se hrnuly přes hranice, které měly daleko větší historickou platnost, než ty na současné Ukrajině.
Proč by tudíž rusky mluvící na Donbasu, na Krymu a obecně v Novorusku neměli mít nezávislost? Proč tak hlasitě brečet, když tato historicky ruská území byla do Ukrajiny nahnána pod hlavní pušky za Lenina, Stalina a Chruščova v letech 1922, 1945 a 1954 jen na základě byrokratických vrtochů.
Námitky proti evropské účasti v takových směšně hloupých válečných sankcích proti Rusku jsou opravu pádné, neboť pravdu o podstatě této záležitosti lze těžko popírat. Takže evropští političtí vůdci upadli do akutního duševního vyšinutí ve formě stádního myšlení, které se úplně odtrhlo od rozumu.
Samozřejmě, že je to ta samá duševní choroba, která vedla k tomu, aby sežrali i s navijákem to šílenství Zelených energií. Evropští byrokraté trpící mozkovou smrtí v podstatě přijali sebezničující energetické politiky diktované navztekanou skandinávskou puberťačkou a bandou úplně mimoňských německých „Zelenáčů“ nenávidících průmyslovou společnost.
EU např. jako součást plánu snížit do roku 2030 CO2 oproti úrovni 1990 o 40% pořád plánuje omezit emise od roku 2021 do roku 2030 o 12 miliard tun pod Systémem obchodování s emisními povolenkami (ETS) tak, že se bude škrtit množství emisí povolených pro každý rok.
Tyto limity zůstaly i přes lobování členských států závislých na uhlí jako Polsko, protože v evropském diskusním prostoru není místo pro zpochybňování posvátného tvrzení, že nezabránit vzestupu globálních teplot o 1,5°C do roku 2050 způsobí zruinování planety Země.
To jsou smrduté bláboly. Pravdou je, že během 90% doby posledních 600 milionů let probíhaly na Zemi drsné „klimatické změny“ a průměrné teploty byly většinou hodně nad současnými 15°C, občas od dost více než o 10°C.
A nikdy tyto vyšší teploty nevedly k nevyhnutelnému cyklu zkázy horka, který by usmažil planetu.
Systém EU na obchodování s emisemi bude ale na kontinentu prudce dusit uhlíkové emise.
Evropské dušení uhlíku
Samozřejmě, že když Rusko přivřelo kohoutek se zemním plynem, tak i evropským Zelenáčům vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. A to ani nemluvě, kdyby se ten kohoutek fakt zavřel.
Po šest týdnů ani jedna molekula od Gazpromu do Evropy neprotekla plynovodem Jamal přes Polsko. Toky přes Severní proud 1 přes Baltik od poloviny června byly jen na 40% kapacity. Tento týden spadly na 10 dnů na nulu kvůli plánované údržbě.
V důsledku toho i německá koaliční vláda s převahou Zelenáčů vyměkla a rozběhla své uhelné elektrárny ze zoufalého strachu, že nedostatečné zásoby zemního plynu nebudou postačovat k přestavbě do podzimu, což by znamenalo, že Německo bude mít temnou zimu s odstavováním průmyslu a s mrznoucími domácnostmi.
Takže si v provozu podržely 11 uhelných elektráren, které byly naplánovány ke zrušení letos na podzim, a ještě do provozu uvedli 17 uhelných a olejových elektráren, které už byly odstavené.
Ale ani to Zelené neumlčelo, ač panickému útěku k uhlí předsedal jejich ministr hospodářství. Jeden klimatickou změnou potrhlý vřešťan vřískal:
„I přes krátkodobý nárůst uhlí na energetickém trhu, celkové souhrnné emise stejně budou omezeny kombinací energetické úspornosti, nasazením obnovitelných zdrojů a dalších opatření,“ říkal Sartor. „V tom spočívá ta krása toho, že v EU máme pevně právně ukotvené emisní stropy a silnou sektory regulující evropskou legislativu.“
Opravdu. Nikdy se nepoučili. Evropa ve skutečnosti na frontě Sankční války směřuje jak kamikadze naprosto sebevražedným směrem, kdy zvažuje i přijetí toho zrůdného systému zastropení cen ropy protlačovaného Janet Yellen.
Tyto návrhy na sankce ve skutečnosti vyvěrají z předchozího sankčního balíčku EU, do něhož patří embargo na dovozy ruské ropy a zákaz pojišťování námořních dodávek ruské ropy evropskými pojišťovnami. Tyto kroky by měly začít na konci letošního roku.
Avšak protože mnoho zásilek ruské ropy do zemí po celém světě je pojištěno v EU a v Británii, tak Yellen opakovaně vykřikovala, jak ji znepokojuje, že EU by mohla stáhnout ruskou ropu z globálního trhu. Takže její řešení je skočit ze smažící pánve rovnou do ohně.
Toho by prý mohlo být dosaženo únikem ze zákazu pojistek. Změna by firmám z EU a Británie i jinde umožnila pojišťovat a financovat dodávky ruské ropy, pokud prodejní ceny spadnou pod stanovený strop, což by údajně bylo v rozsahu 40-60 $ za barel!
Údajně by se pak i Čína, Indie a další nákupčí zlevněné ruské ropy k tomuto systému přidali a dostali by tak ještě větší slevu.
Čili se předpokládá, že Rusko by souhlasilo s prodejem za tyto ceny a že všechny země by v zoufalé potřebě dostat ropu přísně dodržovaly pravidla stanovená Washingtonem a NATO. Jak ale nedávno poznamenal prozíravý Ambrose Evans-Pritchard, tak na to není šance!
Evropští vůdci formulují politiky v paralelním vesmíru, diskutují o neprosaditelných systémech cenového stropu 40-60 $ na ruské vývozy ropy s očekávaným dosahem mimo vlastní území i na asijské trhy. Tyto falešné předpoklady berou dech pohledem na to, jak sériově podléhají bludům, když si myslí, že Kreml, když potřebuje peníze, tak se jim povolně podrobí.
Na to opravdu můžete reagovat pouze ohromeným, „neříkej“, když třeba uslyšíte jednoho analytika, který okamžitě poukázal na trhliny v tomto systému:
S nápadem na zastropení cen existuje několik do očí bijících problémů. Patří mezi ně přijít na to, jak přesně je vynutit, přesvědčit ostatní země, aby to podepsaly, a rozhodnout se o prodejních cenách, za které Západní země povolí kupovat ruskou ropu. Návrh vychází z předpokladu, že Rusko bude prodávat ropu za ceny nařízené USA a jejich spojenci.
Skutečností je, že Rusko už dokázalo, že pokud jde o orientaci na komoditním trhu v Sankční válce, není tím Nixonovým ubohým bezradným obrem. Během prvních 100 dnů této války si vytvořilo rekordních 97 miliard $ výnosů z ropy, plynu a uhlí, když šikovně prodávalo s mírnou slevou pod raketově rostoucími globálními cenami jen maličko menší objem paliv.
Např. v červnu spadl sice ruský vývoz ropy na svoji nejnižší úroveň od srpna 2021, ale průměrné výnosy z exportu ropy vyrostly o 700 milionů $ na 20,4 miliardy $, tj. o 40% více, než byl průměr roku 2021.
A zdrojem poznání je praxe. Během druhého kvartálu přebytek na ruském běžném účtu vyskočil na rekordních 70 miliard $. Když to spočítáme, tak je to asi čtvrt bilionu dolarů souhrnného obchodního přebytku se zbytkem světa ročně. Jsou to snad nějaké sankce!
Navíc ač si spousta myslí, že Putin by se mohl tváří v tvář zastropení cena od Yellen obrátit a podvolit se cenovému diktátu Washingtonu, protože výnosy z importů ropy jsou příliš cenné, když obnáší 700 milionů $ denně – tak takový předpoklad bude nejspíš úplně mimo. Rusko by zjevně mohlo omezit produkci na tak 3-5 milionů barelů denně na spoustu měsíců, tj. na daleko déle, než by to Asie a další zákazníci mohli bez ropy vydržet.
Dva analytici JPMorgan Natasha Kaneva a Ted Hall tudíž nedávno tvrdili, že Rusko by mohlo svou celkovou produkci dočasně utlumit na polovinu a vyhladovět svět až pěti miliony barely denně (5% globálních dodávek), aniž by to způsobilo trvalé škody na jejich vrtné infrastruktuře nebo by utrpěli nezvládnutelný ekonomický šok.
Navíc odhadli, že tento šok a děsivé přiškrcení takového rozsahu by vyhnalo ceny na 380 $ za barel, tj. na úroveň, která by globální ekonomiku uvrhla do drtivého zhroucení. Jak tito analytici dále uvedli:
To není okamžité finanční omezení. Ruský národní fond blahobytu má stranou uložených 116 miliard $ použitelných peněz. Zůstatek hotovosti státního rozpočtu je navíc 85 miliard $. Dohromady je to dost k pokrytí celkové ztráty výnosů do rozpočtu z exportů fosilních paliv na skoro rok, nejspíš déle, než by pohodlné evropské společnosti mohly vydržet z toho plynoucí utrpení. Rusko by každopádně vyměňovalo menší objemy za větší peníze, takže by nejspíš o moc výnosů nepřišlo.
Takže ta fakta, která z toho ve výsledku vychází, nelžou. Rusko je teď zaplaveno vyššími výnosy z fosilních paliv, že ani neví co s nimi, takže ani nepřevádí svůj přebytek 20% HDP na účtu do hromadění rezerv zahraničních měn.
V důsledku toho jsou teď rubly na osmiletém maximu proti euru.
Ruský rubl narostl oproti Euru
Nachází se tudíž političtí aparátčíci a politici EU na cestě směřující ke zničení všeho, co ještě z evropské kapitalistické prosperity zbývá?
