Každoroční letní srpnová vedra nejsou výpovědí o klimatu

Každý rok v létě se opakuje stejný proces. Teploty jsou letní, tedy výrazně vyšší než v zimě, na jaře nebo na podzim, a to motivuje aktivisty doktríny lidmi způsobeného globálního oteplování k zesíleným útokům na ty z nás, kteří této doktríně nevěříme. Všechno se točí kolem emisí oxidu (nebo, jak se dříve říkávalo, kysličníku) uhličitého, jejichž rozsah s aktivitou lidí poměrně těsně souvisí. Jim však nejde o oxid uhličitý. Je to od nich v podstatě útok na existenci člověka na naší planetě. Více než CO2 jim vadí lidská společnost jako taková. S tou bojují. Že to teď v létě vede k předepisování zimní povolené teploty v bytech, školách, úřadech, nemocnicích, je pro ně vedlejší věcí.

I mnozí z nás hodnotí způsob života řady lidí kriticky. Považujeme ho za neúsporný, plýtvající, nezodpovědný, životní prostředí poškozující. I já se k tomuto postoji hlásím. Nejen jednotlivosti, ale i způsob života typu „po nás potopa“ mne zlobí. Nemohu se smířit s nerozumným konzumerismem, s ledabylým vyhazováním věcí (i jídla), s nezhasínáním světel, s nezavíráním vodovodních kohoutků, s vychloubáním se délkou a četností sprchování nebo počtem zájezdů k moři, a se spoustou podobných věcí. Moc bych si přál, aby lidé s životním prostředím, se svým životem i se svými penězi zacházeli jinak.

Vím velmi dobře, že mé přání je věc jedna, zatímco má neoprávněnost si toto své přání v demokratické společnosti vynutit věc druhá. Mezi klíčové atributy svobody a demokracie patří absence mikromanagementu našich životů. Patří tam absence diktátu, co smíme a co nesmíme, resp. co bychom dělat měli, i když nechceme. Autokratické režimy o diktát tohoto typu usilovaly a usilují vždycky. Některé z nich, ty chytřejší a záludnější, se to však snaží docílit nepřímo. Nikoli prostřednictvím zákazů a příkazů. Pochopily, že stačí změnit některé důležité podmínky, v nichž se člověk pohybuje a rozhoduje. Mnozí lidé si pak tento jemnější diktát dobře neuvědomují.

Jedna z takových módních „podmínek“ ovlivňujících životy dnešních generací v netotalitárních společnostech je blokace emisí CO2 brutálními zásahy vlád do zacházení s energiemi. Zejména cestou umělého zdražování energií. Dělají to pod neprokázanou záminkou, že rostoucí emise CO2 stále více ovlivňují klima, resp. průměrnou globální teplotu na zemi. V rozporu s tím, co hlásají klimatičtí alarmisté, je však pro seriózní vědu evidentní, že člověk emisemi CO2 ovlivňuje globální teplotu a další klimatické jevy jen velmi málo a že navíc většinu svého možného působení na klima CO2 už „vykonalo“. Vztah mezi CO2 a teplotou určitě není ani lineární, ani exponenciální, spíše logaritmický.

V současnosti jsme a budeme konfrontováni se skokovým růstem cen energií. Ten je způsoben Green Dealem, česky snad Zeleným údělem, který má neskrývaný cíl: změnit chování a životy lidí. Těm, kteří prostřednictvím Green Dealu chtějí vytvořit „nový“ lepší svět, proto ani tolik nevadí důsledky války na Ukrajině. Ty míří v podstatě stejným směrem. Že to s vývojem globální teploty nic neudělá, zeleným aktivistům nevadí. O tu jim nejde.

Zachovejme si proto v horkém srpnu chladnou hlavu. Poslouchejme vážnou, nikoli zpolitizovanou vědu.

Václav Klaus – * Komentář č. 8, Frekvence 1, 20. srpna 2022

Zdroj