ENERGIE: Co nám o zásobách plynu neřekli

Kdekdo mluví o tom, že Evropa je ve válce s Ruskem. Přičemž Putinovo Rusko útočí tím vůbec nejtěžším kalibrem, jaký si kdo uměl představit, totiž zemním plynem. A zimou předem se choulící Evropa mu jeho útoky trpí.

I když za zvýšením cen elektřiny v minulosti stála cena emisní povolenky, vývoj její ceny v tuto chvíli jasně odpovídá vývoji cen plynu. Přičemž ceny plynu, tím i elektřiny, u nás dosahují závratných výšin. A tak na popud politiků nám babičky pletou tlusté svetry, naši baráčníci, včetně těch co mají tepelná čerpadla, hromadí v kůlnách předražené uhlí a dříví, zimomřiví obyvatelé paneláků vykupují legendární vaťáky, děti si chystají do škol spolu s lyžařskými kombinézami i teplé bačkůrky a maminky samoživitelky se učí namísto koupání dětí otírat je žínkou. Přičemž ve varných konvicích a v hrncích na sporácích v mnoha domácnostech již ubývá vody.

Ovšem podle evropských politiků nás bude zachraňovat vodík, jenž se zpočátku začne míchat se zemním plynem, aby ho posléze šikovně nahradil. I náš stát už má na to svoji strategii, kterou najdete na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu, kde se podrobněji stanovuje jak dosáhnout splnění specifických cílů a kde úředníci odhadují, jak že bude vypadat výroba a naše spotřeba vodíku v následujících letech. A například podle firmy GasNet, která u nás zajišťuje distribuci zemního plynu, je už v současnosti jejich síť připravena na využívání takzvaného blendu. Neboť blend coby zemní plyn s příměsí zeleného vodíku má nabídnout nižší emise skleníkových plynů, aniž by se musely měnit současné technologie. Už dnes by tak údajně bylo možné do zemního plynu ve stávajících trubkách přimíchávat až 20% vodíku, který by zemní plyn, po vybudování patřičné infrastruktury, měl v budoucnu nahradit.

To by však podle nedávné studie britské vlády nemohl být vodík dvakrát silnější skleníkový plyn, než se dosud předpokládalo, neboť H2 reaguje s jinými skleníkovými plyny v atmosféře a zvyšuje jejich potenciál globálního oteplování. A tak jakýkoli únik vodíku bude mít za následek nepřímé globální oteplování, které kompenzuje snížení emisí skleníkových plynů v důsledku přechodu z fosilních paliv na vodík, jak na to upozorňuje studie. O úniku vodíku do atmosféry během skladování a přepravy hovoří pak další studie, kde se říká: „Pokud skladujete vodík stlačený v láhvi, můžete předpokládat, že každý den ztratíte 0,12 až 0,24 procenta vodíku. A pokud je vodík přepravován jako kryogenní kapalina, lze díky velmi nízkému bodu varu v tomto případě očekávat, že se ho denně v průměru 1 procento vypaří.“ Tož jak se u nás říká, tumáš čerte kropáč ! Či snad rovnou – pic kozu do vazu?

Nelze se tak divit tomu, že ve Velké Británii začali znovu diskutovat dosavadní tabu zvané frakování, respektive těžbu zemního plynu při štěpení horniny tlakem vody. K jeho zákazu tam v roce 2019 došlo po tom, co se objevily menší otřesy v lokalitě Preston New Road, neboť otřesy byly spojovány s frakováním a aktuální technikou nebylo možné zcela přesvědčivě předpovědět, zda nedojde k takovýmto otřesům i jinde při těžbě. „Přestože uznávám významný potenciál, který může mít břidlicový plyn jako překlenovací zdroj energie k dosažení budoucnosti s nulovými emisemi, vždy jsem vyžadovala, aby případná těžba byla bezpečná,“ uvedla tehdy Andrea Leadsom, ministryně hospodářství a energetiky. Naproti tomu dřívější premiér David Cameron nabádal obyvatele jižní Anglie, aby nebránili těžbě zemního plynu frakováním, když významné benefity těžby převáží nad velice omezenými zásahy do území.

Těžbou plynu z břidlic vyvolané otřesy mohou mít následky. Nejde tu ani tak o přímé škody, třeba na budovách, ale o škody nepřímé, na důvěře veřejnosti v technologie takovéto činnosti. Ale třeba u nás máme společnost Seismik, sídlící v pražských Kobylisích, která si již vybudovala mezinárodní pověst v oblasti sledování uměle vyvolaných otřesů. Zpočátku pracovala téměř výhradně pro provozovatele nekonvenčních zdrojů ropy a zemního plynu v USA, jinak řečeno, i pro těžaře břidličného plynu. Později přibrala sledování výroben geotermální energie, což je sektor, kde může nežádoucí výskyt otřesů způsobit velké potíže. Tato naše firma postaví a provozuje pro provozovatele nějakého vrtu či jiného zařízení síť seismických stanic, které sledují, jaké otřesy způsobuje důlní činnost. Jedním z hlavních cílů je nastavit systém tak, aby dokázal určit, jak velké jsou otřesy související s lidskou činností a přímo konkrétně s činností na vrtu. Provozovateli to umožní včas zastavit aktivitu na vrtu, než dojde k příliš silným otřesům. Často jsou taková pozorování podmínkou těžby, takže se veřejnost či úřady dozvídají, co se tu děje.

Těžbě plynu z břidlic, podobně jako těžbě uhlí, brání především ekologické organizace a na ně nalepení zelení aktivisté. Například francouzská vláda licence na průzkum těžby vydala v březnu 2011, ale po masivních zelených protestech byl průzkum pozastaven a Senát zákaz frakování schválil v červnu téhož roku (u nás vláda průzkum ložisek plynu vhodných pro těžbu frakováním zastavila v roce 2012 pro odpor části dotčených obcí a některých neziskových organizací). Francouzská vláda sice zřídila komisi pro posouzení environmentálních rizik frakování, avšak jeho největší odpůrce, ekologická organizace Les Amis de la Terre France, se odmítla práce komise zúčastnit. Sama metoda štěpení horniny tlakem vody zůstala povolena pro vědecké účely, což u ekologických organizací vyvolalo obavy, zda průzkum ložisek, pokud se nazve jinak než frakování, přece jen nebude nadále možný.

Ale vtip je hlavně v tom, že břidlicový plyn se dnes znovu označuje za překlenovací zdroj energie a že za posledních 10 let nasbírali těžaři v USA nové zkušenosti s bezpečnou těžbou plynu za pomoci hydraulického frakování hornin. A právě na jejich zkapalněný plyn (LNG) z velké míry Evropa spoléhá z hlediska alternativních dodávek plynu. Tedy snad můžeme očekávat od politiků, co vzali rozum do hrsti, diskusi v Evropském parlamentu o těžbě plynu za pomoci bezpečnějších metod hydraulického frakování podobně, jako se tam již diskutuje zachování výroby spalovacích motorů, pokud namísto benzínu a nafty budou využívat k životnímu prostředí šetrnější syntetická paliva.

Samozřejmě je třeba jednou pro vždy se zbavit dosavadní závislosti na ruském plynu. Jenže se tu jaksi zapomíná na fakt, že plynu má Evropa obří zásoby a stačilo by ho jen začít těžit, jak říká dánský ekonom Bjørn Lomborg. Máme totiž v Evropě obrovské množství zemního plynu nahromaděného ve formacích břidlic, dokonce více, než kolik ho mají celé Spojené státy – jen zásoby pod Českou republikou by měly činit 514 miliard m3, tedy nejméně 50násobek jeho současné roční spotřeby. Právě Spojené státy z břidlic těží plyn mnohem laciněji než v jiných zemích, navíc se jim díky tomu podařilo za poslední dekádu snížit emise skleníkových plynů nejvíce ze všech zemí světa.

A jak se u nás říká, to hlava nebere: proč má Evropa z břidlic těžený plyn z takové dálky dovážet, když s pomocí hydraulického frakování hornin, při využití amerických zkušeností spolu s nasmlouváním amerických dodavatelů vrtných prací a souvisejících služeb, může ten plyn sama těžit?

Zdroj