Vodík je dvakrát silnější skleníkový plyn, než se myslelo!

Karel Wágner zveřejnil podrobnou analýzu využití vodíku pro pohon automobilů jako náhradu za LPG nebo metan. Vychází z veřejných zdrojů, ke kterým ale mám vážné výhrady.

Jsem vystudovaný organický technolog a vodík byl již za mých studií hojně využívaný prvek pro organické technologie. V Česku se výroba vodíku jako vedlejší produkt pyrolýzy uhlovodíků významně rozšířila na počátku 80. let minulého století v Litvínově – Záluží.Nyní se v zásadě svádí pomyslný boj o náhradu benzinu a nafty pro pohon automobilů. Preferovaná je elektromobilita na bázi akumulace elektrické energie do baterií. Japonci se zase více orientují na využití vodíku – teď zrovna běží reklama na tuto technologii, při níž by auta produkovala „pouze“ vodu. Zastánci baterií ale neskládají zbraně. Jak píše Kartel Wagner : To by však podle nedávné studie britské vlády nemohl být vodík dvakrát silnější skleníkový plyn, než se dosud předpokládalo, neboť H2 reaguje s jinými skleníkovými plyny v atmosféře a zvyšuje jejich potenciál globálního oteplování. A tak jakýkoli únik vodíku bude mít za následek nepřímé globální oteplování, které kompenzuje snížení emisí skleníkových plynů v důsledku přechodu z fosilních paliv na vodík, jak na to upozorňuje studie. O úniku vodíku do atmosféry během skladování a přepravy hovoří pak další studie, kde se říká: „Pokud skladujete vodík stlačený v láhvi, můžete předpokládat, že každý den ztratíte 0,12 až 0,24 procenta vodíku. A pokud je vodík přepravován jako kryogenní kapalina, lze díky velmi nízkému bodu varu v tomto případě očekávat, že se ho denně v průměru 1 procento vypaří.“ Tož jak se u nás říká, tumáš čerte kropáč! Či snad rovnou – pic kozu do vazu?

Podívejme se proto na údaje o složení zemské atmosféry podle encyklopedie meteocentrum.

Plyn	Chem. značka	% objemu
dusík	N2	78,084
kyslík	O2	20,948
argon	Ar	0,934
oxid uhličitý	CO2	0,031
neon	Ne	0,001 818
hélium	He	0,000 524
metan	CH4	0,000 200
krypton	Kr	0,000 114
vodík	H2	0,000 050

 

Vodíku je v atmosféře o 4 řády méně než kysličníku uhličitého, který je podle „moderních“ názorů odpovědný za sto procent globálního oteplování. Bez ohledu na to, že teorie globálního oteplování či změny klimatu v důsledku rostoucího obsahu kysličníku uhličitého odporuje některým základním termodynamickým konceptům známým již v druhé polovině 19. století, je obsah vodíku deset tisíckrát menší než obsah kysličníku uhličitého. Z toho plyne jenom jedna věc – strašení vodíkem je iracionální argumentace. Navíc, vodík je díky své specifické hmotnosti (hustotě) 0,0899 kg/m3 více jak deset krát lehčí než vzduch, a tudíž stoupá do stratosféry a opouští atmosféru Země do okolního prostoru. Nemůže se proto v atmosféře hromadit jako kysličník uhličitý, jehož hustota oproti vzduchu je vyšší.

Navíc, vzduch obsahuje ještě o několik řádů více vodní páry než kysličníku uhličitého, a ta má rovněž schopnost absorbovat odražené sluneční záření ze zemského povrchu. Obsah vody v atmosféře může být až 4 % objemu, tj. sto krát více než kysličníku uhličitého. O vlivu vody na globální oteplování se ale „zarytě mlčí“. Jednoduše proto, že její obsah je dán fyzikálně teplotou vzduchu a množstvím kapalné nebo pevné vody v daném prostoru a žádná korelace mezi obsahem vody ve vzduchu a lidskou činností nebyla nikdy prokázána.

Britská studie je tak naprosto zavádějící a nedůvěryhodná. Je to jen další příspěvek do politiky klimatických změn, která je dnes na Západě nadřazená všem ostatním problémům lidstva.