„VELKÝ RESET“ JE SKUTEČNÝ A ZPŮSOBUJE CHAOS.

Proč globální elity požadují po chudých zemích zdražení energie?

Michael Shellenberger, 22. září 2022

Demonstranti blokují silnice a zapalují ohně během celonárodních protestů proti rozhodnutí haitské vlády, učiněnému na doporučení Mezinárodního měnového fondu OSN, snížit dotace na fosilní paliva (Foto: Georges Harry Rouzier/Anadolu Agency via Getty Images)

Světové ekonomické fórum (WEF), Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka v uplynulém desetiletí vyzvaly chudé země, aby přestaly dotovat fosilní paliva. „Ukončete dotace fosilních paliv a přenastavte ekonomiku pro lepší svět,“ stálo v titulku článku WEF z června 2020 o zahájení jeho iniciativy „Velký reset“.

Článek WEF citoval výkonnou ředitelku MMF Kristalinu Georgievovou. „Nyní musíme přidat, využít všechnu sílu, kterou máme, což je v případě MMF 1 bilion dolarů,“ řekla, abychom vytvořili „velký reset, nikoli velký zvrat“. Tím „zvratem“ měla na mysli návrat k využívání fosilních paliv po pandemii. Slovem „reset“ měla na mysli přechod na obnovitelné zdroje energie. „Zvláště ráda bych využila nízkých cen ropy k odstranění škodlivých dotací,“ řekla.

Minulý týden vláda malého karibského ostrova Haiti uposlechla rady MMF, WEF a Světové banky a oznámila ukončení dotací na pohonné hmoty. Výsledkem byly nepokoje, rabování a chaos. Vlivný vůdce gangu využil rozhořčení veřejnosti nad tímto oznámením k zablokování přístavu a zorganizování svržení vlády. Lupiči přepadli sklady a odnesli si potravinovou pomoc. Výtržníci vypalovali domy na pláži a podniky. Několik evropských velvyslanectví se uzavřelo, aby ochránilo své zaměstnance.

Základní příčinu problémů Haiti nelze přičítat k tíži WEF nebo MMF a mnozí roli velkého návratu k původnímu stavu při tvorbě politiky přeceňují. Haiti bylo po desetiletí svěřencem vlády USA a mezinárodních agentur. V roce 1994 schválila Rada bezpečnosti OSN vojenskou okupaci Haiti poté, co jeho armáda v roce 1991 svrhla demokraticky zvoleného prezidenta. V roce 2010 zemětřesení zabilo více než 100 000 lidí a zničilo infrastrukturu. Pokud jde o WEF, ten se stal předmětem směšných konspiračních teorií.

Není však pochyb o tom, že to bylo právě oznámení haitské vlády o snížení dotací na fosilní paliva, které vyvolalo současný chaos, ani o tom, že ho WEF, MMF a Světová banka podpořily. Konspirační teorie stranou, vliv WEF je zcela reálný a jedním z hlavních požadavků Velkého resetu bylo při jeho zahájení postupné zrušení dotací na paliva v chudých zemích.

Poté, co haitská vláda minulý týden oznámila, že tak učiní, vyšly tisíce Haiťanů do ulic, kde pálili pneumatiky a blokovali silnice. „Obyvatelstvo se zhroutilo,“ řekl deníku Wall Street Journal jeden řidič kamionu.

V e-mailu, který jsem obdržel, mluvčí MMF obhajoval obhajobu agentury ohledně snižování dotací na fosilní paliva. „Fond podporuje cíle současné haitské vlády, pokud jde o reformu pohonných hmot,“ uvedl mluvčí. „Fond také již několik let doporučuje postupné snižování dotací na paliva, ale až po pečlivé přípravě a spuštění (i) kompenzačních sociálních výhod pro zranitelné skupiny, kterých se to týká, včetně sektoru dopravy, a (ii) jasné komunikace o důvodech a konečném cíli reformy dotací.“ [Zdůraznění v originále].

MMF však měl vědět, že jakékoliv snížení dotací na fosilní paliva občany popudí. V roce 2018 haitská vláda přistoupila na požadavky MMF, aby snížila dotace na pohonné hmoty jako podmínku pro získání 96 milionů dolarů od Světové banky, Evropské unie a Meziamerické rozvojové banky, což vyvolalo protesty, které vyústily v rezignaci premiéra. A v roce 2014 haitská vláda na radu Světové banky zkombinovala zvýšení cen pohonných hmot s většími výdaji na zdravotnictví a školství, jak doporučuje MMF, a výsledkem byly rozsáhlé stávky, které donutily vládu obnovit dotace do začátku roku 2015.

A nejde jen o Haiti. Více než 40 zemí od roku 2005 vyvolalo nepokoje poté, co snížily dotace na pohonné hmoty nebo jinak zvýšily ceny energií. Na začátku letošního roku se to stalo v Kazachstánu, v roce 2019 v Ekvádoru, v roce 2012 v Nigérii, v roce 2010 v Bolívii a v roce 2005 v Indonésii. „Zajímavé je,“ poznamenávají výzkumníci, „že se tento příběh odehrává téměř stejným způsobem a důsledky obou akcí – a nečinnosti – jsou také velmi podobné.“

To vše vyvolává otázku: Proč, pokud snížení dotací na pohonné hmoty vede k sociálnímu chaosu a svržení vlád, globální elity WEF, OSN a Světová banka neustále požadují, aby to chudé země udělaly?

Válka globálních elit proti energetice

Předseda WEF Klaus Schwab; výkonná ředitelka MMF Kristalina Georgieva; generální tajemník OSN António Guterres (Getty Images)

V roce 2017 zveřejnila obskurní agentura v rámci Světové banky nazvaná Energy Subsidy Reform Facility (ESRF) zprávu o tom, co se pokazilo při její snaze o odstranění dotací na pohonné hmoty na Haiti v roce 2014. ESRF se v ní odhalil jako strůjce plánu haitské vlády na snížení dotací na pohonné hmoty. ESMAP provedl ekonomické simulace, aby předpověděl dopad zvýšení cen pohonných hmot na různé sociální skupiny, uspořádal semináře s vládními úředníky a obsadil „meziresortní reformní výbor“, který měl vymyslet způsoby, jak „zvládnout možné sociální a politické nepokoje“.

Zpráva je natolik usvědčující, že mě překvapilo, že Světová banka povolila její zveřejnění.

Co se pokazilo? Podle ESRF, haitské vládní agentury pro styk s veřejností. „Výzkum poukazuje na všeobecný nedostatek informací,“ napsali pracovníci ESRF, „a pochopení nákladů na dotace a toho, komu přinášejí prospěch.“ Problém nespočíval v tom, zdůrazňovali ve zprávě, že by na politice zvyšování cen energií v zemi, kde HDP na obyvatele činí 1 814 dolarů ročně, bylo něco špatného.

Příště, ESRF, musela haitská vláda jednoduše lépe vysvětlit Haiťanům, proč musí za energii platit více. „Připravuje se návrh komunikační strategie,“ píše se v ní, „zaměřené na vysvětlení nákladů na dotace paliv a výhod, které by reforma mohla přinést, doplněné o jednorázovou cílenou akci na zmírnění negativních dopadů reformy na kritické a nejhlasitější skupiny… Je tedy zapotřebí více propagace.“

Možná, že toto zjištění nebylo tak šokující. Koneckonců celým posláním ESRF je, jak vysvětluje, „pomáhat zemím odstraňovat dotace na fosilní paliva“, mimo jiné tím, že chudým zemím přináší moudrost globálních elit, což označuje jako „výměnu znalostí pro globální společenství reformátorů“.

Skutečnou otázkou je, proč globální elity ve Světové bance a dalších organizacích, včetně OSN, MMF a WEF, stále prosazují takovou politiku a vytvářejí agentury, jako je ESRF, přestože jejich výsledkem jsou sériové případy chaosu, politické nestability a pádu vlád.

Částečným důvodem je zřejmě arogance globálních elit a jejich odtrženost od reality, což je jev, který je dobře prozkoumán a o němž se hodně diskutuje již od války ve Vietnamu. Lidé, kteří pracují v OSN, MMF a Světové bance a účastní se konferencí WEF v Davosu, podle mých zkušeností netráví mnoho času rozhovory s lidmi v chudých a rozvojových zemích, kteří jsou nejvíce postiženi růstem cen energií. Jsou to intelektuálové z křesel.

S tím souvisí i to, že inteligentní lidé v mocných institucích jsou obzvláště slepí ke svým předsudkům, protože považují lidi, kteří s nimi nesouhlasí, za své intelektuálně podřízené. Výsledkem je, že instituce jako WEF, OSN a Světová banka systematicky potlačují nesouhlas, takže není nikdo, kdo by je upozornil na špatné nápady.

Takový pocit jsem měl, když jsem si prohlížel desítky zpráv, bílých knih a studií think-tanků a mezinárodních agentur o tom, jak mohou vlády snížit dotace na fosilní paliva nebo jinak zvýšit ceny energie, aniž by to vyvolalo odpor. Většina těchto studií říká totéž, co mi v e-mailu sdělil mluvčí MMF: vlády by měly postupovat postupně, intenzivně se věnovat stykům s veřejností a poskytovat nové dotace, například na zdravotní péči nebo na přímé platby v hotovosti, které by kompenzovaly snížení dotací na paliva.

Při čtení zpráv mě zarazil všudypřítomný předpoklad, že za prvé, vztahy s veřejností mohou překonat odpor veřejnosti vůči snižování dotací na pohonné hmoty, jako by slova mohla přebít materiální realitu, a za druhé, předpoklad, že snižování dotací je životně důležité bez ohledu na to, jak vysoké jsou sociální a politické náklady.

Pro takový názor není mnoho fiskálních ani ekonomických důvodů. V roce 2014 činily dotace na pohonné hmoty 2,2 % haitského HDP. To není málo. Výdaje na zdravotnictví činily v tomto roce 0,8 % HDP. Ale 2,2 % je sotva významným odčerpáním prostředků z federálního rozpočtu, zejména s ohledem na to, jak velká část z něj závisí na zahraniční pomoci, která za posledních deset let činila 13 miliard dolarů. A pro politiky, kteří se chtějí udržet u moci, je to vlastně nic.

Základní problém spočívá v tom, že levná energie je nezbytným předpokladem hospodářského rozvoje. Dotování energie namísto například dotování zdravotní péče nebo prostého poskytování peněz lidem může být způsobem, jak dotovat produktivitu, a může mít pozitivní vedlejší ekonomické přínosy, které jsou obtížně měřitelné, nehledě na neefektivitu.

Zdá se, že MMF to řeší tvrzením, že z dotací na energii mají neúměrný prospěch bohatší lidé: „Haiťané s auty a generátory“, jak říká mluvčí MMF. Mnozí z těchto bohatších Haiťanů však energii využívají k pohonu autobusů, které přepravují dělníky, a generátorů, které pohánějí průmysl, a pokud budou muset za energii platit více, jednoduše přenesou vyšší náklady na své zákazníky.

Jinými slovy, energii nepotřebují jen spotřebitelé, ale také výrobci, lidé, kteří jsou motorem růstu. Nechce se mi věřit, že ekonomové a další pracovníci WEF, MMF a Světové banky nevědí, že drahá energie brzdí hospodářský růst. Je to ekonomie 101.

Jedním z vodítek, o co by mohlo jít, je, že titíž lidé a instituce, kteří prosazují snížení dotací na fosilní paliva, prosazují dotace na obnovitelné zdroje. ESRF je součástí jiné agentury Světové banky s názvem Energy Sector Management Assistance Program (ESMAP), která byla vytvořena v roce 2011 jako součást programu Světové banky „Udržitelná energie pro všechny“, který podporuje obnovitelné zdroje energie a energetickou účinnost v chudých zemích. Program Udržitelná energie pro všechny má tendenci podporovat spotřebu energie spíše jako něco pro spotřebitele, jako jsou žárovky na solární pohon, než jako něco pro výrobce, jako jsou generátory poháněné naftou.

Je tedy zřejmé, že obavy globálních elit z dotací nespočívají v tom, že se jedná o dotace na energii, ale spíše v tom, že se jedná o dotace na fosilní paliva.

Když se do toho ponoříme trochu hlouběji, je zřejmé, že skutečnou obavou globálních elit je globální oteplování. Důkazem je skutečnost, že MMF počítá jako dotace externalizované náklady globálního oteplování, což je velmi neortodoxní opatření, které rozšiřuje význam slova „dotace“.

Způsob, jakým MMF toto měřítko používá, je navíc zaujatý proti fosilním palivům a obnovitelným zdrojům energie. Podle definice MMF by se jako dotace měla počítat absence jakéhokoli požadavku, aby výrobci solárních panelů, větrných turbín a elektromobilů platili za své „externality“, konkrétně za náklady na likvidaci svých vedlejších odpadních produktů. A přesto tomu tak není: MMF ani žádná jiná agentura se o externalitách obnovitelných zdrojů energie nezmiňuje.

To, co jako takové pohání požadavek západních elit, aby chudé země zdražily energii, je stejná neoliberální, malthusiánská a anticivilizační ideologie, která se používá k ospravedlnění uzavření jaderných elektráren v Německu a blokování těžby zemního plynu ve Spojených státech a kterou globální elity včetně WEF prosazují od roku 1973.

Výkonní ředitelé korporací nacházejí svou oporu

Reprezentantka Rashida Tlaibová (vlevo) a generální ředitel JP Morgan Jamie Dimon (uprostřed) se střetli kvůli dotacím na fosilní paliva. Generální ředitel Saudi Aramco Amin H. Nasser (vpravo). [Getty Images]

Na zasedání WEF v roce 2020 přislíbil Bernard Looney, generální ředitel společnosti BP, plnou podporu Velkému resetu, včetně ukončení dotací fosilních paliv v chudých zemích. Looney vyzdvihl portfolio alternativních zdrojů energie společnosti BP, které zahrnuje miliardové investice do větrných turbín, solárních panelů a biopaliv. „Všichni víme, že existuje uhlíkový rozpočet. Je konečný a vyčerpává se,“ řekl. Looneyho výrok byl jen jedním z mnoha prohlášení vedoucích představitelů největších světových ropných a plynárenských společností, která naznačují, že se stali ochotnými účastníky války o levnou a spolehlivou energii.

Tato válka se projevila včera, když poslankyně Rashida Tlaibová (D-MI) požadovala, aby nejvyšší američtí bankovní manažeři slíbili, že okamžitě zastaví veškeré financování produkce fosilních paliv. „Jak všichni víte, zavázali jste se, že změníte emise z úvěrových a investičních aktivit tak, aby odpovídaly cestám k dosažení nulových emisí v roce 2050,“ řekla Tlaibová. „Takže ode dneška žádná nová výroba fosilních paliv. To je jako nula… Prosím, odpovězte prostým ano nebo ne. Má vaše banka politiku proti financování nových ropných a plynových produktů, pane Dimone?“

Tlaibová měla na mysli generálního ředitele JPMorgan Chase Jamieho Dimona, který byl na lavici svědků. Vzhledem k tomu, že se společností vyrábějících fosilní paliva zmocnili pravověrní vyznavači obnovitelných zdrojů energie, očekával jsem, že Dimon řekne „ano“. Proto mě zarazilo, když místo toho řekl: „Rozhodně ne. To by byla pro Ameriku cesta do pekel.“

Dimonova odpověď Tlaibovou rozzuřila. „Pane, víte co, každý, kdo dostal úlevu ze studentských půjček – má účet u vaší banky -, by si asi měl vybrat účet a zrušit ho,“ odtušila.

Podobnou páteř začínají projevovat i další lidé z energetického průmyslu. Amin H. Nasser, generální ředitel saúdskoarabské státní ropné společnosti Aramco, se 20. září dostal na titulní stránky novin, když prohlásil, že za dnešní energetickou krizí stojí nedostatečné investice do ropy a plynu v posledním desetiletí. „Až se historici nad touto krizí zamyslí, uvidí, že varovné signály v globální energetické politice blikaly červeně téměř deset let.“

Nasser řekl: „Investice do ropy a zemního plynu se od roku 2014 do loňského roku propadly o více než 50 %, ze 700 miliard dolarů na něco málo přes 300 miliard dolarů… Když se stydíte

za investory do ropy a zemního plynu, rušíte elektrárny spalující ropu a uhlí, nedokážete diverzifikovat dodávky energie (zejména plynu), stavíte se proti terminálům pro příjem zkapalněného zemního plynu a odmítáte jadernou energii, měl by váš plán přechodu být správný.“

Nasser je samozřejmě zaujatý, ale má také pravdu. Jak jsem poznamenal již loni, půl roku před ruskou invazí na Ukrajinu to byly nedostatečné investice do těžby ropy a zemního plynu v důsledku hnutí ESG a klimatického aktivismu, které vedly k jejich nedostatku.

Nasser polil studenou vodou plány v oblasti obnovitelných zdrojů energie. „Jak Evropa agresivně podporuje alternativní technologie a technologie obnovitelných zdrojů, aby snížila jeden soubor závislostí, může je jednoduše nahradit novými,“ řekl. „Vzhledem k tomu, že se ignorovaly investice do méně uhlíkově náročného plynu a nepřihlíželo se k plánování pro nepředvídané události, očekává se, že celosvětová spotřeba uhlí letos vzroste na přibližně 8 miliard tun.“

Změna přichází, a to nejen na Haiti a v dalších chudých a rozvojových zemích. Neoliberální a malthusiánské dogma již vedlo k pádu jedné vlády, a to na Srí Lance v srpnu. Nepokoje na Haiti naznačují, že by brzy mohly vést k pádu dalších, a to velmi brzy. Jak poznamenal Násir, představy o světě poháněném obnovitelnými zdroji energie jsou „jen řetězem hradů z písku, které vlny reality spláchly. A miliardy lidí na celém světě nyní čelí důsledkům v oblasti přístupu k energii a životních nákladů, které budou pravděpodobně vážné a dlouhodobé“.

Nakonec tato změna dorazí i k WEF, OSN/MMF a Světové bance, nebo se stanou bezvýznamnými. Koneckonců, vedoucí představitelé chudých a rozvojových zemí po celém světě čtou zprávy. Brzy se poučí z toho, co se stalo na Srí Lance a Haiti. Bude jim připomenuto, že fosilní paliva a průmyslová hnojiva jsou prozatím a v dohledné budoucnosti životně důležitá pro levnou energii a potraviny a že západním, neoliberálním a malthusiánským institucím nelze věřit.

Zanedlouho přejdeme od temné a iluzorní představy: „Ukončete dotace na fosilní paliva a resetujte ekonomiku,“ k představě humánnější a tvrdší: „Zajistěte hojnost a láci energie a resetujte elity“.