SEŠLI SE ZELENÍ EUROŠKŮDCI …

Uveřejněno dne 26 října 2022 v 16:01

Všimli jste si, že včera, v pondělí 24. 10., proběhlo zasedání evropských ministrů životního prostředí? Ne? A přitom se jednalo o docela zásadních věcech… Máme tedy dobrý důvod, podívat se, co tam ti čarchmanti zase upekli.

Sešli se v Lucemburku, aby sladili společný postoj EU před blížící se konferencí COP27 v Egyptě. To je ten každoroční, vydírací summit, pořádaný OSN, jehož prostřednictvím se světové elity snaží naordinovat zelenou bídu co největšímu počtu zemí. Většinou marně. Ty chudší poukazují na svou ekonomickou impotenci k podobným krokům a požadují veliké finanční kompenzace. Ty velké, typu Číny, zase ukazují zeleným bafuňářům OSN, tu skrytěji, tu veřejněji fakáč s tím, že „až naprší a uschne“. A vzkazují, že je k ekonomické sebevraždě jen tak někdo nedonutí.  Jenom jeden Hujer se tu pravidelně hlásí o vyšší dávku…

Ano, uhodli jste. Je to naše EU. I včera, 24. října, se země sedmadvacítky dohodly, že zvýší svůj cíl omezit emise skleníkových plynů v rámci Pařížské klimatické dohody. Původní závazek EU zněl – do roku 2030 snížit čisté emise CO2 o 55 % oproti úrovním z roku 1990. Ovšem podle našich furiantů musí EU požadovat po členských zemích více. Aby to dalo celkové snížení emisí o 65 %, nikoli o 55 %, a tak se dosáhlo kýženého cíle – udržet globální oteplování pod hranicí 1,5 °C na konci století.

Provést to chtějí metodou, v EU již klasickou – nařízením. V Lucemburku se dohodli, že jednání o příslušných zákonech uzavřou do konce letošního roku. Má jít o zhruba tucet zákonů, které by zahrnovaly zákaz prodeje nových automobilů na fosilní paliva do roku 2035 a přepracování trhu EU s uhlíkem.

Připomíná to známé „moudro“ notorika – čím jsme se večer pokazili, tím se ráno napravme. V bezprecendentní energetické krizi, vyvolané v celé EU právě touto usilovnou, bezhlavou snahou o dekarbonizaci ekonomiky za jakoukoli cenu (a Green dealem obecně), si jako léčbu naordinujeme novou, vyšší dávku téhož. Už tento samotný výstup z jednání ministrů by stačil k rozhořčení na celý ten evropský spolek a k volání po nějaké té defenestraci. Ale stále ještě není všem jobovkám konec.

Pomiňme pro tuto chvíli nesmyslnost řízení teploty planety Země na konci století, pomiňme ekonomicky sebevražedné závazky na dekarbonizaci. Obojí může, když to dobře půjde, skončit s rozvolněním Únie. Jedno nebezpečí ale hrozí našim peněženkám bezprostředně – tak zvané kompenzace třetímu světu. Unijní ministři se totiž včera dohodli, že budou platit (nebo jinak kompenzovat) rozvojovým zemím škody, které jim vznikly jako důsledek „klimatické změny“. A tam se schová leccos. Třeba letošní povodně v Pakistánu. Pršelo víc než jindy? Globální změna! Zaplať bledá tváři!

Tyhle požadavky rozvojových zemí na „klimatický bakšiš“ byly na stole již dříve. Ale většina bohatých zemí nereagovala a hrála mrtvé brouky. Dobře vědouc, co všechno se dá na globální oteplování svést, když je moznost pumpnout bělocha. Kdo byl někdy v Africe, může vyprávět. Nicméně teď s tím přicházejí sami naši milí ministři životního prostředí. Evropa dá. Evropa bude první. Aby poskytla dobrý příklad… Šéf klimatické politiky EU, Frans Timmermans, to uvedl slovy: „Předložíme na stůl nápady, abychom zajistili, že adaptace, ztráty a škody budou řešeny způsobem, který rozvojové země považují za pozitivní. Myslím, že je nesmírně důležité, aby EU hrála tuto roli“.

Celý svět se pak určitě chytne za nos! Všechny země začnou, jako o závod dekarbonizovat, všichni státníci otevřou peněženky požadavkům všemožných Ubundi a Krachestánů na náhradu za deště či sucha… Anebo ne? Podívejme se, jak to kolem vypadá.

Tak třeba taková Čína. Největší světový producent onoho sodovkového plynu, s kterým se teď, alespoň v Evropě, tak usilovně bojuje. V současné době se podílí na výstavbě 104 nových uhelných elektráren. Nejen ve vlastní zemi, ale  i v dalších 26 státech světa. Příkladem budiž zbrusu nová, právě otevřená tepelná elektrárna v Hunutlu v Turecku. Toho času největší uhelná elektrárna v zemi.  

A proč se vlastně Čína angažuje do výstavby tepelných elektráren po celém světě? Krom toho, co si její vedení myslí o všelikých Green dealech, jsou na stole i argumenty ryze ekonomické. On totiž ten svatý boj, proti oteplování (a za naši bídu) je už dlouho veden také bankami a pojišťovnami. Vlastněnými skupinou, která ten fígl, s globální změnou, dekarbonizací a tak, původně vymyslela. Ta prosazuje své záměry skrytě, ale velice účinně, skrze povinné „environmentální“ posuzování projektů.

Projekt, který se nějak týká uhlíku, nedostane úvěr. A taky ho nikdo nepojistí. To je ten důvod, proč se již řadu let neprovádí průzkum nových ložisek plynu a ropy, to je příčina, proč se utlumuje těžba… Ekonomové to popisují nádhernou frázi: „téměř dvě třetiny zajistitelů (to jsou ti, co pojišťují pojišťovny) mají časově omezené politiky odklonu od uhlí, což znamená, že pojistná kapacita dostupná pro uhelnou energii mimo Čínu se zmenšuje. Jinými slovy – co z fosilního průmyslu nepojistí a nezafinancuje Čína, to nebude.

Takže evropské elity, nejen vedou státy našeho kontinentu ke krachu, vymýšlejíce nové a nové vychytávky, jak proces urychlit. Ony dokonce současně, bezděčně, ale velice účinně ekonomicky posilují (ne zrovna spřátelenou) Čínu. To nevymyslíš.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist