Okupační stávka za klima? Ne mým jménem!

Uveřejněno dne 16 listopadu 2022 v 11:25
Na FSS v Brně (místo mého bakalářského studia) a FSV v Praze (místo mého současného magisterského studia) probíhají akce, které jsem zaregistroval z médií. Pořadatelé mluví jménem studentů (tedy asi všech?). Ne, fakt nemluvíte.

Sdílím názor děkana FSS MU profesora Stanislava Balíka, že zneužívat pojem „okupace“ v kontextu dnešní doby (ruská agrese na Ukrajině), a to celé naprosto nevhodně časově napasováno do týdne, kdy máme i 17. listopadu (aneb smutné toť tragické výročí pro vysokoškolské studenty během německé okupace v roce 1939), je naprosto nevhodné.

Studenti si dělají nárok na zabrání univerzitních prostor mimo otevírací dobu, a to i v rozporu se stanovisky vedení fakulty. Aneb není nic kontraproduktivnějšího než to, že místo na koleji nebo v bytě (kde tito studenti bydlí i s dalšími lidmi, kteří se ani oné stávky třeba neúčastní) či u maminky a tatínka (dělající vše pro to, aby byli vůbec schopni zaplatit současně se raketově zvedající složenky za energie, zatímco jejich potomek toto řešit nemusí, a tak si stávkuje za ještě vyšší ceny) jsou tito studenti v univerzitní budově, která tak musí topit, i když by nemusela. Svítit, i když by nemusela. No dobře – ta voda by se spotřebovávala i na těch bytech a kolejích.

Co to má být za násilné zábory? Co to má být brát si tu budovu (potažmo i fakultu jako instituci) za svou rukojmí? Co to má být, že se někdo tváří, že mluví za všechny studenty fakulty? Ne! Ne! Ne!

Klimatický aktivismus jako geopolitická sebevražda

Všiml jsem si jednoho z požadavků protestujících. Zlikvidovat uhelné elektrárny a nahradit je obnovitelnými zdroji. No, můžeme vzít v potaz nějakou snahu o snížení CO2. Kde máte ale prosím atomové elektrárny? Vodní elektrárny, máme. Pole, místo toho, aby se na nich něco pěstovalo či místo toho, aby se jaksi uspořádala tak, aby byla vůbec schopna zadržovat vodu v krajině (aneb pryč s velkými socialistickými jzďáckými lány!), tak se to nechá jen tak, onen lán. Nic se tam nepěstuje. Obestaví se to slunečnými elektrárnami.

Ty potraviny pak dovezeme kamiony či letecky někde třeba až z Latinské Ameriky? Na co ty kamiony, lodě a letadla prosím jezdí, plují a létají? Kde to pěstování těch plodin bude vytvářet pracovní místa? A bude to snad takto levnější ty potraviny? O kolik CO2 se víc takto vyprodukuje? Tím dovážením? Že by se něco pěstovalo u nás? No asi ne. Ale dát to ty černé plochy na střechy domů a zadotovat to, proč ne.

Ještě jednou, kde jsou ty atomové elektrárny? To z toho větru, vody a slunce ve středoevropských podmínkách budeme vyrábět proud? A co poslouží jako záloha pro případ, že by to slunce nesvítilo, vítr nefoukal a voda (nezadržená v krajině, protože obestavené lány) nebyla. Vážení. S čím v minulosti tito přišli. Plynové elektrárny. Nádhera.

Za prvé. Zvyšme si ceny elektřiny, a to pořádně. Zvyšme tak ceny všeho. A dejme Rusku pocit, že si může dovolit vtrhnout na Ukrajinu, protože jaksi západní a střední Evropa je na onom Rusku energeticky závislá (hlavně Německo, které nejenže bude mrznout, ale rovněž nebude mít čím svítit a čím pohánět svůj průmysl). Dejme Rusku jen tak (a to dobrovolně!) geopolitickou výhodu. Toto bylo uvažování mnohých fanaticky se řítících za CO2 na nule, avšak rovněž fanaticky se řítících k zavření všech atomových elektráren (a to bez jakékoliv diskuse) – toto bylo uvažování minulých let, produkt melounového myšlení (na povrchu zelení, uvnitř rudí).

Není to jenom o současné nešťastné situaci. Kontext budoucího vývoje. Kam se poděl z Evropy hon za inovacemi? Kam se poděl z Evropy boj za co největší konkurenceschopnost výrobků? Třeba i těch aut. Ne. Dejme si socialistický plán CO2 na nule v nějakém tom roce (abych se nerozčiloval, ani si ten rok nepamatuji) a podřežme větev evropským inovacím, evropskému průmyslu vč. onoho evropského automobilismu. Budou ty evropské výrobky někde chtít? Horší, dražší, ale zato CO2 na nule? Inovace, průmysl, vývoj, pokrok, nechť se přesune do Číny, do Indie, jinde do Asie či dokonce úplně někde jinde? Co to je? A tyto lepší výrobky opět budeme dovážet kamiony, loděmi či letadlem. Anebo. Zakážeme jejich dovoz úplně. Svobodo ahoj. Já bych chtěl stále žít na kontinentu, který hraje prim na této planetě. Dobrovolně však prim přenechal jiným.

Jak to bude nejen s cenami a konkurenceschopností. Jak to bude s pracovními místy?

Snížení CO2, no dobře. Ale všichni, všude. Rozumně, postupně. Stále na prvním místě ony hospodářské zájmy, geopolitické zájmy. Vše s rozumem. Vše s rozmyslem. Ne bez rozmyslu plán, rok a číslo. A boj s plasty? Když vidím ty záběry těch pláží, které jsou naprosto poseté plastovým odpadem, samozřejmě se mi to nelíbí. Tedy s plasty pryč, konec. Opět ale všude a u všech. Opět uváženě.

Klimatický aktivismus jako součást kulturních válek

Všiml jsem si, jak mnozí klimatičtí aktivisté spojují onen boj za klima s kulturními otázkami a se zpochybňováním současného hospodářského, společenského a politického systému. Můžeme se tedy u nich dozvědět, že klimatická krize se nevyřeší, pokud se nevyřeší otázka genderu, pokud neskončí nadvláda bílého heterosexuálního muže. Že se nevyřeší, dokud tu budeme mít kapitalismus. Co? Jak to spolu souvisí?

Proč takovéto otázky vůbec řeší, když jejich téma je snad klima. Opravdu u některých témat mě to zaráží, proč toto téma tito klimatičtí aktivisté vůbec vytahují. Nemám problém třeba s manželstvím pro všechny (třeba když se to kompromisně nazve sňatek či svazek – stejná práva i povinnosti jako u heterosexuálních svazků). Ale spojit tuto otázkou s otázkou boje za klima? Co to? A onen boj spojit s rasovými otázkami? Bílý muž? Spojit to s kulturními otázkami (gender, kvóty – ne nejsem toho příznivcem). Proč to dělají? Neškodí spíše onomu boji za klima, když to spojují s kulturními válkami?

No možná, když se zamyslím. Jeden z největších problémů, který nám nyní způsobuje ono oteplování, je přelidnění planety. Stále narůstající počet obyvatel. Někde opravdu strmě. Tito lidé dýchají a vylučují. Produkují CO2. Potřebují jíst maso, stále více lidí i v rozvojových zemích si ho kupují – pěstuje se dobytek, ten produkuje trus, další CO2, co je toto oproti takovým fabrikám a autům. Klimatičtí aktivisté toto vidí. Samozřejmě jsou proti narůstajícímu počtu obyvatel planety. Ale jak to vyřešit? Osvětou a rozvojem chudých zemí, aby tam počet obyvatel přestal strmě růst? Ne, ne.

Nemít děti ve vyspělém světě. To je řešení. Nové způsoby rodiny, žádné děti. Uvědomují si, že vyspělý svět stárne? Že je to do budoucna obrovský hospodářský problém? Kdo bude vydělávat na důchody? Kdo celý ten systém utáhne? Když se nebudou ve vyspělém světě rodit děti, protože se „chováme odpovědně.“ Ano, odpověď je zcela vytušitelná. Migranti z oněch rozvojových zemí. Papa hranice, papa něco jako jednotlivé civilizační okruhy. Nechť žije masová migrace do Evropy a multikulturalismus (individualismus pseudokultur). Takto to je asi myšleno s tím koncem onoho bílého muže. Klimatičtí aktivisté po tom sami volají.

A z klimatického aktivismu máme jeden z nástrojů kulturních válek. Jsou to v tomto případě kulturní války pro klimatický aktivismus, nebo klimatický aktivismus pro kulturní války?

Politické důsledky toho všeho ve středovýchodní Evropě

Oni si ti aktivisté myslí, že budou v budoucnu vůdčí silou. Ne, opravdu ve středovýchodní Evropě nebudou. Kvůli jejich nezodpovědnému přístupu a požadovaným krokům (prosazovanými jejich soukmenovci v západní Evropě) může nastat něco, co se mi osobně velmi nelíbí. Stále jsem členem ODS (byť nyní pasivním, jen platícím členské příspěvky). Když se lidem budou zvedat ceny, když nebudou mít práci, když nebudou mít z čeho platit. Tak se ukáže, že tito klimatičtí aktivisté na univerzitě jsou pouhým izolovaným ostrůvkem.

Podívejme se na náměstí. Není mi z toho dobře. Lidé tam křičí za neutralitu, ale zároveň tam mají trička s Putinem a mávají ruskými vlajkami. Pokud se do budoucna situace s cenami energií (s tím v budoucnu může souviset i spousta dalších témat – zaměstnání, bydlení, doprava do práce…) nevyřeší, je zde potenciál pro jakousi novou politickou sílu. Minulé dění nás naučilo, že vše je možné. Že to, co se nám nezdá pravděpodobné dnes, se může stát skutečností. Tito klimatičtí aktivisté tady metají chodníčky nějakému novému populistovi, demagogovi, autokratovi. Bude prozápadní? Ale kde že. To se mi velmi nelíbí. A jak to vůbec bude na tom západě?

Ale k nám. Je zde Babiš. Vážení. Představme si, že v prezidentské volbě nebude zvolen. Následně bez imunity bude pravomocně odsouzen. Jak si potom ANO povede, nebude to jakýsi impuls pro novou politickou sílu? Kdo posbírá ty hlasy? Bojím se. Nechci to. Tyto neuvážené kroky můžou (nejen ve středovýchodní Evropě) podrýt demokracii. Dát prostor novým vůdcům a fanatikům. U nás prostor protizápadním silám. Jak budou vypadat další parlamentní volby. A pak volby ještě v dalším období? No. Co by čekalo asi mě, vzhledem k mé činnosti (viz třeba mé další články). Nejsem nějaká slovanská a česká síla. Jsem doslova v protiproudu. A oni metají chodníčky těmto uřvaným vlaječkářům.

Tak. Nechť žije názorová pluralita. Opět říkám. Okupační stávky – ne mým jménem!

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist