KLIMA: Nenechme se dále strašit !
Uveřejněno dne 25 listopadu 2022 000 12:39
Nevíme přesně, kdy a proč ten zmatek okolo ochrany klimatu začal. Jisté je, že již v roce 2005 vydal britský autor Nigel Lawson, dlouholetý člen kabinetu Margaret Thatcherové, knihu „Vraťme se k rozumu“ o pseudovědecké propagandě, zeleném náboženství, útočné ekománii až po politické dopady těchto fenoménů. Od té doby všechny tyto faktory akcelerovaly až do současné energetické a společenské krize.
Za vším stojí alarmistická snaha o záchranu planety, která zachvátila Evropskou unii. V bohaté a rozmařilé společnosti ji pomohli vytvořit alarmističtí vědci, politické neziskovky, média hledající senzace, internetoví žurnalisté placení od počtu kliknutí a sociální sítě. Díky více než dvacetiletému tlaku těchto skupin vznikla dnešní směs vědeckosti a náboženskosti, která posvěcuje bezbřehé utrácení obrovského množství veřejných peněz krytých převážně deficity státních rozpočtů. Zdá se, že z tohoto začarovaného kruhu už téměř není úniku. Rozum se vypařil. Jde o téměř totalitní ideologii, která, nebude-li zásadně revidována, může rozložit západní civilizaci, což ve finále neblaze dopadne mj. i na životní prostředí nebo chcete-li klima.
V tomto ideologickém nastavení o evropské energetice rozhodovali jazykovědci, historici a filosofové sedící v Evropské komisi. A také hlavně Německo, které jak říká historie, nedělá malé chyby. S cílem radikálně snížit emise CO2, resp. dosáhnout uhlíkové neutrality, nastal úprk evropských zemí od uhlí, ale i od jaderné energetiky s tím, že všechno vyřeší obnovitelné občasné zdroje, sluníčko, vítr a také ve velké míře i fosilní zemní plyn. Všechny cíle přijaté na záchranu klimatu byly ambiciózní, a když se je nedařilo reálně splnit, přijaly se cíle ještě ambicióznější.
Je smutnou, ale ilustrující skutečností, že od podepsání Pařížské klimatické dohody (2015) celosvětově padlo více než 75 % plánů na výstavbu nových uhelných elektráren. Německo se chlubí, že z letošního celoročního objemu výroby elektřiny bude mít 46 % ze slunce a větru. Ale jsou to občasné zdroje, na které se nelze spolehnout, protože sluníčko nesvítí a vítr nefouká po celý den. Proto se Německo stalo závislé na svých sousedech a zároveň plánovalo vybudovat síť paroplynových elektráren, které tyto výpadky nahradí (a Nord Stream 2). Protože však plyn není, Německo se vrátilo k uhlí i ke změně rozhodnutí o uzavření jaderných elektráren, ale ani to nenahradí scházející elektrickou energii v Evropě. Zejména tady je potřeba hledat příčiny aktuálně vysokých cen energií.
V Česku, kde nemáme větrné pobřeží a počty plně slunečních dnů se počítají na desítky, je situace ještě komplikovanější. V lednu, únoru a březnu letošního roku vyrobily obnovitelné občasné zdroje jednotky procent potřebné elektřiny. Zato uhlí se v těchto měsících podílelo na výrobě elektřiny okolo 55 %, jádro cca 35%. Jistě, válka na Ukrajině, sankce a následné omezení dodávek energií z Ruska situaci zkomplikovaly, ale připomeňme, že první velký dodavatel elektřiny Bohemia Energy zbankrotoval kvůli rostoucím cenám energií čtyři měsíce před vypuknutím konfliktu.
Přestože ceny energií lámou rekordy, státní veřejné podpory pro udržení sociálního smíru zvyšují deficit státního dluhu téměř do oblak, z výzkumných ústavů a z klávesnic ekoaktivistů proudí záplavy strachu, jak nás klimatická změna zničí, jak musíme pokračovat v nastoupené ambiciózní cestě za záchranu klimatu, a jedna účelová konference střídá druhou. Přilepování se k obrazům v galeriích k nám ještě nedorazilo, ale přilepování se na silnice již ano.
Dnes si musíme vybrat, zda budeme zachraňovat planetu s vědomím, že zničíme náš průmysl a v domácnostech budeme poslušně mrznout, nebo se přestaneme bát klimatických obchodníků se strachem a začneme jednat racionálně. Dokud nepřijde stabilní náhrada za uhlí v podobě cca 5ti jaderných bloků s výkonem nad 1000 MW, musíme se dál držet osvědčeného zdroje energie, který máme na našem území, který umíme těžit a ekologizovaně spalovat ve stávajících elektrárnách a teplárnách. Tím zdrojem je uhlí. A zásoby uhlí máme na dalších 100 let. Musíme však v provozu zachovat dostatek kapacit umožňujících toto palivo využívat a pokračovat v jeho těžbě, resp. skrývkování nových prostor. Například limity na dole Bílina, patřícího do skupiny ČEZ, byly prolomeny již v roce 2015, reálné práce na dlouhodobějším zachování těžby tam však neprobíhají.
Je potřeba neustále opakovat, že všechen CO2, který za cenu obrovských (námi placených) nákladů ušetříme, navýší Čína a Indie každoročně více než 50x. Osmdesát procent obyvatel planety bojuje denně s chudobou, nedostatkem energie a potravin a evropské bláznění, které je cestou do chudoby, jim musí připadat více než absurdní. Nenechme se dále strašit!
