Uhelná elektřina stojí přitom podstatně méně, než elektřina z plynu, která je ta nejdražší. Cenu ale určuje takzvaná „závěrná elektrárna“ – čili momentálně nejdražší produkt na trhu, tedy elektřina z plynu. Tak se to prostě stanovilo. A protože je Německo zásadní mocností v Evropě, tak se hraje podle jeho karet. Němci vsadili na plyn, což deformuje podmínky pro všechny ostatní.
Třeba Česká republika přitom z plynu produkuje tak 10 % elektřiny. Ale protože jsme v rámci EU domluveni, že se prodává přes zmíněnou burzu, protože máme svobodný trh, tak nám to všem zvedá cenu. Samo Česko ale nepotřebuje elektřinu z plynu. Máme jí dost z jádra a uhlí. Třeba Francouzi ji mají z jádra primárně. Současný systém burzy nezohledňuje způsob výroby.
Slyšel jsem i to, že vystoupení z burzy v Lipsku rovná se vystoupení z Evropské unie…
To, co je v otázce, to není pravda – ale zároveň nikdo neřekne, jak to tedy opravdu je. Je v tom nejasno. Politici by nám měli říct – ať už vládne kdokoliv –, zda účast na burze v Lipsku je, či není povinná, anebo s něčím svázaná. To chybí. Nikdo z naší politické reprezentace nám to neřekne.
Psali jsme:
Proč to tak je?
Celé je to postavené na tom, že je možné elektřinu prodávat přes burzu. To je pro výrobce výhodné a všichni tomu rozumíme. Ale špatný je fakt, že čeští výrobci prodávají elektřinu přes Lipsko, kde jsou ještě další mezihráči, kteří zvedají cenu. Dnes jen těžko někdo umí dohledat, kdo jsou ti hráči, kteří zvedají ceny. Český ČEZ prodává jen asi o třetinu dráž než před krizí – ale skutečná cena pro distributory je ještě daleko dražší.
Francouzská vláda nařídila podniku Francouzská elektřina (EDF), že musí primárně uspokojit poptávku francouzského trhu, a co jí zbyde, že může prodávat přes burzu v Lipsku. Což je velmi srozumitelné. Uspokojte domácí trh a pak prodávejte dál. A tam je jim jedno, co to koho bude stát.
Fotogalerie: – Příjezd eurohonorace
Proč se podobně nechová Česko?
Nikdo si to u nás netroufne. Kdyby tohle udělala česká vláda – protože Česko je většinovým vlastníkem ČEZu – tak menšinoví akcionáři seženou ty nejlepší právníky, aby český stát rozstříleli. A vládě ČR se do toho nechce.
Francie si to v případě EDF troufla, i s rizikem žalob, které se tam již řeší.
Podstatou problému je, že proti sobě stojí oprávněný obchodní zájem menšinových akcionářů – a zájmy většinového akcionáře, tedy vlády ČR. Menšinový akcionář chce zisk – vláda ČR chce zisk a zajištění potřeb lidí a firem za nějakou dostupnou cenu.
Když jsem se o tom před pěti lety bavil s energetickým odborníkem Michalem Šnobrem, vůdčí postavou minoritních akcionářů ČEZ, tak sám říkal, že mu takové názory jako člověku dávají smysl, ale jako menšinový akcionář ČEZ prostě s nimi nemůže souhlasit. Což je také pochopitelné.
Problém se v podstatě dá shrnout tak, že prodej části akcií ČEZ nebyl úplně domyšlený. Buď měl být spojený s nějakými podmínkami, nebo k němu nemělo vůbec dojít.
