Green Deal má k promyšlenému plánu daleko. Blíží se „velký třesk“, jen nevíme jaký
Uveřejněno dne 23 ledna 2023 v 14:20
KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Renomovaná organizace finské vlády GTK dospěla po
rozsáhlých výpočtech k závěru, o kterém se často mluví mezi odborníky i laiky, ale nikdo z
politiků ho neřekne nahlas. Plán přechodu k takzvané bezemisní ekonomice (tzv. Green
Deal) nikdy nepovede a ani nemůže vést ke snížení emisí skleníkových plynů. Je to jen
uměle udržovaná chiméra, narážející mimo jiné na nepřekročitelné fyzikální zákony. I když
s tímto závěrem už dnes souhlasí i mnozí ekologové, Green Deal se světem valí dál a
polyká miliardy ze státních rozpočtů.
Tisícistránková studie Finské geologické služby GTK, o které INFO.CZ informovalo obsáhle
zde, by za normálních okolností měla vést k nové celosvětové klimatické konferenci
a přehodnocení závěrů všech podobných konferencí v minulosti.
Na mnoha stránkách výpočtů a tabulek totiž finská GTK, jedna z nejrenomovanějších
organizací svého druhu na světě, spočítala reálnost cílů „zelené dohody“ nejen v lokálním,
ale celoplanetárním měřítku. A došla (prostřednictvím platných matematických a fyzikálních
zákonů) k závěru, o kterém se v různých podobách diskutuje a diskutovalo jen v různých
odborných platformách fyziků nebo matematiků. Prostřednictvím „Green Dealu“ není možné
zastavit nárůst celosvětové produkce skleníkových plynů, přispívajících k fatálním
klimatickým změnám.
Pokud existuje nějaká cesta k omezení nebo zastavení těchto změn, pak je to celosvětové
snížení lidské spotřeby všeho druhu, tedy jinak řečeno zastavení celosvětového růstu
blahobytu. Lidé (čistě teoreticky) musejí méně spotřebovávat (energií i surovin), jinak
klimatické změny neodvrátí.
Finská GTK tuhle nutnost změny způsobu života na Zemi popisuje slovy o „nutnosti zcela jiné
společenské dohody“. Jinými slovy: žádná výměna technologie, například ve smyslu
přechodu k elektromobilitě, lidstvu k odvrácení klimatické katastrofy nepomůže. Pomůže jen
změna myšlení a nějaký úplně nový model života, nezaložený na stále vyšší spotřebě a růstu
blahobytu.
Nová dohoda
Jenže to se snadno řekne a hůře udělá. Otázkou totiž zůstává, zda je vůbec, byť jen teoreticky
možné, aby se lidé zbavili své přirozené touhy po lepším životě a poznávání nových věcí,
a navíc si přestali i navzájem konkurovat. Dokázal by někdo přesvědčit Číňany, aby nechtěli
být stejně bohatí jako Evropané a zastavili svůj růst? Bude někdo z Evropanů ochoten
dobrovolně zchudnout a počkat, až ho v míře blahobytu doženou obyvatelé rozvojových
zemí? A jak by se k žádosti o větší skromnost postavily totalitní režimy jako Rusko? Není to
vlastně celé ryzí utopie?
Odpovědí na tyto otázky je naprostý nezájem, který závěry respektované finské studie
vzbudily v politických kruzích. A to i přesto, že věrohodnost organizace, která jí vytvořila, lze
zpochybnit jen těžko. I respektovaný ekolog Jakub Hruška z České geologické služby pro
INFO.CZ potvrdil, že se finská GTK se těší mezi vědci i odborníky vynikající pověsti a patří
k nejrespektovanějším organizacím svého druhu na světě.
Problém je v tom, že závěry finské studie se vlastně nikomu takzvaně nehodí do krámu. Co
s nimi? Mají politici říkat lidem, že musejí zchudnout, aby zachránili svět? Bude takové
politiky někdo volit? A jsme my sami ochotni a schopni se ve světle deklarované klimatické
hrozby (s fatálními následky) vrátit třeba o sto let nazpátek?
Mnohem jednodušší je, a to nejen pro politiky, razit myšlenky „Green Dealu“, tedy zcela
nesmyslné a zákonům fyziky odporující teorie o možnosti trvalého, celosvětového růstu
blahobytu prostřednictvím výměny fosilních paliv za „ekologické“ zdroje energie.
Jenže každý solární panel, každá baterie, každá lopatka větrné turbíny, natož jaderný reaktor,
musí být z něčeho vyrobeny, tedy spotřebovávat další (stále hůře dostupné) suroviny
a energii. Trvalý růst prostě není fyzikálně možný.
Místo Green Dealu „ozelenění“
To přitom vůbec neznamená, a to je třeba zdůraznit, že všechna opatření „Green Dealu“
nemají smysl. Takzvané ozelenění technologií v mnoha ohledech zlepšuje život a životní
podmínky zejména v lokálním měřítku. A ukazují to i příklady z minulosti.
Jak zcela správně upozorňuje například ekolog Vojtěch Kotecký z Centra pro životní prostředí
Univerzity Karlovy, nebýt zelených inovací, lesy v Krušných horách by kompletně zahynuly
kvůli emisím z neodsířených elektráren, řeky bez moderních čističek by byly zbavené života
a v ledničkách by se nadále využíval freon.
Technologické zelené inovace nepochybně smysl mají a ukazuje to například i prudké zvýšení
účinnosti solárních panelů nebo pokrok ve vývoji baterií. To všechno jsou ale jen
technologické změny, které vedou a zřejmě i nadále povedou k vylepšování životního
prostředí v určitých oblastech světa, nikoliv ovšem, a to je důležité, k zastavení neustálého
nárůstu emisí skleníkových plynů. Ten hlavní, politiky deklarovaný cíl „Green Dealu“, tedy
bezemisní ekonomika, je touto formou nedosažitelný. A potvrzují to právě i závěry GTK.
Energie pro energii
Pokud chceme jako lidstvo neustále zvyšovat svůj blahobyt (což je i základní předpoklad
Green Dealu), potřebujeme k tomu stále více energie, jejíž spotřebu můžeme pokrýt pouze
dvěma způsoby. Buď budeme až do naprostého vyčerpání zásob využívat vysoce
koncentrovanou a snadno dostupnou energii, uloženou ve fosilních palivech, nebo tuto
energii získáme z takzvaně obnovitelných zdrojů, na jejichž výrobu ale zase potřebujeme
i stále více těžce dostupných surovin a materiálů. A v neposlední řadě také energie, kterou
musíme někde vzít. Vypadá to jako začarovaný kruh a finská studie přináší důkazy, že přesně
takové to je.
Jedinou cestou k zastavení nadprodukce skleníkových plynů a rabování surovinových zásob
planety je „zchudnutí“ nebo alespoň zastavení toho, čemu říkáme ekonomický růst. Nikdo
ale neumí odpovědět na otázku, jak to vlastně udělat.
Green Deal tak (což opět konstatují i závěry GTK) nepovede k omezení celosvětových emisí
skleníkových plynů, ale k technologickým změnám, které zcela nepochybně nějakým
způsobem změní geopolitické a hospodářské rozložení světa. O tom není pochyb.
Cestou k záchraně planety před vědci předpokládanou fatální klimatickou změnou ale
takzvaná zelená dohoda není. A to určitě vědí i mnozí z politiků, kteří „Green Deal“
v současné podobě prosazují. Jen to nechtějí nebo nemohou říkat nahlas.
Skutečný dopad zelené dohody, pokud bude dotažena do konce, zřejmě ani nikdo nezná. Je
to možná jen součást metody pokusu a omylu, z níž, což všichni předpokládají, nakonec
vzejde nějaký „velký třesk“, něco nového, doufejme lepšího, než kdybychom se o žádnou
technologickou změnu vůbec nepokoušeli. O nějakém promyšleném a fyzikálně doložitelném
plánu však nemůže být ani řeč.
Potíž není v tom, že by měli zchudnout lidé, ale spíš v tom, že by výrobci všech zbytečných nesmyslů, které tlačí lidem pomocí reklam, přišli o velkou část zisků. Mám mobil víc jak deset let a pořád je funkční, nemusím mít nový každé dva roky. Mohla bych si koupit nový třeba každý rok, ale opravdu nevím, proč bych to dělala. Jenomže pro mnoho lidí je věc určité značky záležitost prestiže, kterou si patrně neumí zajistit vlastními osobnostními kvalitami, takže používají berličky – nejrůznější krámy módních značek. Můj život není lepší, když si budu kupovat každých pět let nové auto, ale zato bude horší, když ztratím mobilitu. Není třeba vyrábět tolik nepotřebných krámů, ale bylo by dobré vrátit se k výrobě kvalitnějšího a trvanlivějšího zboží – protože to je ta pravá ekologie. Dnes si lidé kupují levný nábytek ze slisovaných pilin, který ovšem musí po pár letech měnit, protože se začne rozpadat. Cestou není, aby lidé neměli to, co potřebují, ale aby to, co potřebují, nemuseli kupovat stále dokola. Samozřejmě některé technické výrobky je třeba měnit častěji – např. kvůli nižší spotřebě energie. Ale vždy je třeba porovnat, zda je větším přínosem výměna starého za nové, nebo úspora vzniklá tím, že staré je dosud funkční a v pořádku.