Green Deal: čísla nesedí…
Uveřejněno dne 23 ledna 2023 000 14:20
Renomovaná organizace finské vlády GTK dospěla po rozsáhlých výpočtech k závěru, o kterém se často mluví mezi odborníky i laiky, ale nikdo z politiků ho neřekne nahlas. Plán přechodu k takzvané bezemisní ekonomice (tzv. Green Deal) nikdy nepovede a ani nemůže vést ke snížení emisí skleníkových plynů. Je to jen uměle udržovaná chiméra, narážející mimo jiné na nepřekročitelné fyzikální zákony. I když s tímto závěrem už dnes souhlasí i mnozí ekologové, Green Deal se světem valí dál a polyká miliardy ze státních rozpočtů.
Tisícistránková studie Finské geologické služby GTK, o které INFO.CZ informovalo obsáhle zde, by za normálních okolností měla vést k nové celosvětové klimatické konferenci a přehodnocení závěrů všech podobných konferencí v minulosti.
Nová dohoda
Na mnoha stránkách výpočtů a tabulek totiž finská GTK, jedna z nejrenomovanějších organizací svého druhu na světě, spočítala reálnost cílů „zelené dohody“ nejen v lokálním, ale celoplanetárním měřítku. A došla (prostřednictvím platných matematických a fyzikálních zákonů) k závěru, o kterém se v různých podobách diskutuje a diskutovalo jen v různých odborných platformách fyziků nebo matematiků. Prostřednictvím „Green Dealu“ není možné zastavit nárůst celosvětové produkce skleníkových plynů, přispívajících k fatálním klimatickým změnám.
Pokud existuje nějaká cesta k omezení nebo zastavení těchto změn, pak je to celosvětové snížení lidské spotřeby všeho druhu, tedy jinak řečeno zastavení celosvětového růstu blahobytu. Lidé (čistě teoreticky) musejí méně spotřebovávat (energií i surovin), jinak klimatické změny neodvrátí.
Finská GTK tuhle nutnost změny způsobu života na Zemi popisuje slovy o „nutnosti zcela jiné společenské dohody“. Jinými slovy: žádná výměna technologie, například ve smyslu přechodu k elektromobilitě, lidstvu k odvrácení klimatické katastrofy nepomůže. Pomůže jen změna myšlení a nějaký úplně nový model života, nezaložený na stále vyšší spotřebě a růstu blahobytu.
Jenže to se snadno řekne a hůře udělá. Otázkou totiž zůstává, zda je vůbec, byť jen teoreticky možné, aby se lidé zbavili své přirozené touhy po lepším životě a poznávání nových věcí, a navíc si přestali i navzájem konkurovat. Dokázal by někdo přesvědčit Číňany, aby nechtěli být stejně bohatí jako Evropané a zastavili svůj růst? Bude někdo z Evropanů ochoten dobrovolně zchudnout a počkat, až ho v míře blahobytu doženou obyvatelé rozvojových zemí? A jak by se k žádosti o větší skromnost postavily totalitní režimy jako Rusko? Není to vlastně celé ryzí utopie?
Odpovědí na tyto otázky je naprostý nezájem, který závěry respektované finské studie vzbudily v politických kruzích. A to i přesto, že věrohodnost organizace, která jí vytvořila, lze zpochybnit jen těžko. I respektovaný ekolog Jakub Hruška z České geologické služby pro INFO.CZ potvrdil, že se finská GTK se těší mezi vědci i odborníky vynikající pověsti a patří k nejrespektovanějším organizacím svého druhu na světě.
Problém je v tom, že závěry finské studie se vlastně nikomu takzvaně nehodí do krámu. Co s nimi? Mají politici říkat lidem, že musejí zchudnout, aby zachránili svět? Bude takové politiky někdo volit? A jsme my sami ochotni a schopni se ve světle deklarované klimatické hrozby (s fatálními následky) vrátit třeba o sto let nazpátek?
Mnohem jednodušší je, a to nejen pro politiky, razit myšlenky „Green Dealu“, tedy zcela nesmyslné a zákonům fyziky odporující teorie o možnosti trvalého, celosvětového růstu blahobytu prostřednictvím výměny fosilních paliv za „ekologické“ zdroje energie.
Jenže každý solární panel, každá baterie, každá lopatka větrné turbíny, natož jaderný reaktor, musí být z něčeho vyrobeny, tedy spotřebovávat další (stále hůře dostupné) suroviny a energii. Trvalý růst prostě není fyzikálně možný.
Místo Green Dealu „ozelenění“
To přitom vůbec neznamená, a to je třeba zdůraznit, že všechna opatření „Green Dealu“ nemají smysl. Takzvané ozelenění technologií v mnoha ohledech zlepšuje život a životní podmínky zejména v lokálním měřítku. A ukazují to i příklady z minulosti.
Jak zcela správně upozorňuje například ekolog Vojtěch Kotecký z Centra pro životní prostředí Univerzity Karlovy, nebýt zelených inovací, lesy v Krušných horách by kompletně zahynuly kvůli emisím z neodsířených elektráren, řeky bez moderních čističek by byly zbavené života a v ledničkách by se nadále využíval freon.
Technologické zelené inovace nepochybně smysl mají a ukazuje to například i prudké zvýšení účinnosti solárních panelů nebo pokrok ve vývoji baterií. To všechno jsou ale jen technologické změny, které vedou a zřejmě i nadále povedou k vylepšování životního prostředí v určitých oblastech světa, nikoliv ovšem, a to je důležité, k zastavení neustálého nárůstu emisí skleníkových plynů. Ten hlavní, politiky deklarovaný cíl „Green Dealu“, tedy bezemisní ekonomika, je touto formou nedosažitelný. A potvrzují to právě i závěry GTK.
Energie pro energii
Pokud chceme jako lidstvo neustále zvyšovat svůj blahobyt (což je i základní předpoklad Green Dealu), potřebujeme k tomu stále více energie, jejíž spotřebu můžeme pokrýt pouze dvěma způsoby. Buď budeme až do naprostého vyčerpání zásob využívat vysoce koncentrovanou a snadno dostupnou energii, uloženou ve fosilních palivech, nebo tuto energii získáme z takzvaně obnovitelných zdrojů, na jejichž výrobu ale zase potřebujeme i stále více těžce dostupných surovin a materiálů. A v neposlední řadě také energie, kterou musíme někde vzít. Vypadá to jako začarovaný kruh a finská studie přináší důkazy, že přesně takové to je.
Jedinou cestou k zastavení nadprodukce skleníkových plynů a rabování surovinových zásob planety je „zchudnutí“ nebo alespoň zastavení toho, čemu říkáme ekonomický růst. Nikdo ale neumí odpovědět na otázku, jak to vlastně udělat.
Green Deal tak (což opět konstatují i závěry GTK) nepovede k omezení celosvětových emisí skleníkových plynů, ale k technologickým změnám, které zcela nepochybně nějakým způsobem změní geopolitické a hospodářské rozložení světa. O tom není pochyb.
Cestou k záchraně planety před vědci předpokládanou fatální klimatickou změnou ale takzvaná zelená dohoda není. A to určitě vědí i mnozí z politiků, kteří „Green Deal“ v současné podobě prosazují. Jen to nechtějí nebo nemohou říkat nahlas.
Skutečný dopad zelené dohody, pokud bude dotažena do konce, zřejmě ani nikdo nezná. Je to možná jen součást metody pokusu a omylu, z níž, což všichni předpokládají, nakonec vzejde nějaký „velký třesk“, něco nového, doufejme lepšího, než kdybychom se o žádnou technologickou změnu vůbec nepokoušeli. O nějakém promyšleném a fyzikálně doložitelném plánu však nemůže být ani řeč.
