KLIMA: Co se skrývá v pozadí Green Dealu

Před pár týdny vyšla v nakladatelství Argo kniha „Apokalypsa nebude“ s podtitulkem „Proč nám škodí ekologický alarmismus“. Jejím autorem je Michael Shellenberger, ekologický aktivista a publicista a ředitel společnosti Environmental Progress. Jak uvádí podtitulek knihy, jejím obsahem je kritika četných aktivit ekologických organizací, které nevedou ke zlepšení životního prostředí ale naopak k jeho zhoršení.

V kapitole „ Vše o zelených“ jsou podrobně rozepsány zákulisní cesty miliardářské plynové lobby, jejímž zástupcům se podařilo prosadit zrušení dvou bezemisních jaderných elektráren, dostavbu a novou výstavbu dalších jaderných elektráren a nahradit je elektrárnami plynovými produkujícími emise. Na zrušení jaderných elektráren se přitom podílela i řada významných sdružení klimatických aktivistů v Americe, jako NRDC, EDF, Sierra Club, které od plynárenských společností dostávaly peníze.

V roce 2006 dostal klimatický alarmista Al Gore, prosazující alternativní zdroje, za svou knihu „Nepříjemná pravda“ Oscara a Nobelovu cenu. Nikoho nezajímalo, že týž Al Gore prosazoval zájmy společnosti Occidental Petroleum a tato společnost mu poskytla 470 000 USD ve formě příspěvků různým demokratickým výborům a programům.

V roce 2018 byla do Sněmovny reprezentantů za Demokratickou stranu zvolena Alexandria Ocasio – Cortezová. Ta navázala na pracovně-ekologický projekt Apollo, u jehož zrodu stál autor výše uvedené knihy. Tato politička přišla s návrhem programu Green Deal. John Doerr, jeden z prvních investorů do Googlu a Amazonu tehdy prohlásil: „Mohla by to být největší ekonomická příležitost jednadvacátého století.“ Americká vláda vyčlenila na Zelený úděl 150 miliard dolarů, z toho 90 miliard v podobě investičních pobídek. Tyto pobídky získávali převážně lidé kolem sponzorů prezidenta Obamy a Demokratické strany (připomínám, že reprezentantem této strany je Ocasio-Cortézová). Největší prospěch tyto zelené dotace přinesly dle autora miliardářům včetně Muska, Doerra, Kaisera, Khosly, Teda Turnera, Pata Strykera a Paula Tudera Jonese.

To je jen pár zajímavostí z výše uvedené knihy. Ten, kdo si tuto knihu přečte celou, určitě oprávněně nabyde dojmu, že boj za snížení emisí CO₂ nahrazením fosilních paliv a jaderné energie alternativními zdroji je jen záminkou pro to, jak získat ohromné finanční částky. Už ze slov Johna Doerra je vidět, že nejde de facto o klima ale o zvýšení zisků miliardářů (jinými slovy, přesun peněz z kapes daňových poplatníků do kapes miliardářů). Čtenáři sami dnes vidí, co dělá Green Deal s ekonomikou. Stačilo, že v Německu nefoukal vítr a výkon větrných elektráren byl třetinový, v Anglii málo pršelo a hydroelektrárny nepodaly potřebný výkon, ve Francii provedli odstávku několika jaderných elektráren a energetická krize byla na světě. Poté válka na Ukrajině krizi přidala grády. Sám autor, ač ekologický aktivista (ale naprosto reálného uvažování) v jiných kapitolách vysvětluje, proč alternativní zdroje nikdy nemohou plně nahradit stávající zdroje a řešení vidí v technologickém pokroku a jaderné energii.

Chtěl bych tuto knihu doporučit k přečtení všem, kdo se o ekologickou problematiku zajímají a především mladé generaci, neboť jde především o jejich budoucnost. Dozví se tam řadu dalších zajímavých informací, které si na českých webových stránkách opravdu nepřečtou.

Závěrem komentář Toma Wigleyho, profesora klimatologie na Universitě v Adelaide, uvedený na zadní straně obálky této knihy:

„V debatě o životním prostředí se střetávají protichůdné a často extrémní názory, přičemž obě strany do jisté míry vycházejí z ideologických předsudků, neznalostí a mylných představ. Michael Shellenberger se ve své vyvážené a neotřelé knize zabývá celou řadou environmentálních otázek a odhaluje nepřesné informace vědců, jednostranná zkreslení ze strany ekologických organizací a předsudky, které se řídí finančními zájmy. Své závěry dokládá příklady, pádnými a přesvědčivými argumenty, fakty a pramennou dokumentací. Apokaypsa nebude je mimořádně důležitá kniha o životním prostředí.“

Zdroj