Sebevražedné tendence příznivců zdravého životního stylu

Jaro budiž pochváleno… I když…. Středeční zamyšlení. Nekorektní a se vstupem na vlastní nebezpečí. Jako tradičně. Nejen o cyklistech, snad i trochu o něčem navíc….

Je jaro. Byť se mnohým z nás zdá být příliš studené a nevlídné , mám dojem, že přírodě svědčit bude. Rád touhle dobou sleduji hnízdění svých opeřených kamarádů. Je to fascinující, každý rok se opakující divadlo. Během pár týdnů z vajíček až k vyvedení mladých z hnízda.Mám rád drobotinu, dravce , prostě celý ten příběh kolem sebe. Z čeho občas nepřestávám žasnout jsou názory rychlopečených milovníků přírody…. „Fůůůj, proč jste toho krahujce nezastavil když šel po hrdličce ? Měl jste ji zachránit. Vy snad ani nejste člověk… “ A jedním dechem … “ Podívejte, to je krásnej strakapoud…“ ( Kdo ví co znamená, nebo viděl predaci ptačího hnízda strakapoudem , jistě pochopí.)

Všechno jsou to prostě jevy, které k přírodě patří. Řídí je jednoduchá touha po přežití a pud sebezáchovy jedinců i celého druhu.

Všechno zkrátka pučí, roste a voní životem.

Tyto základní pudy a instinkty však opět na jaře schází cyklistům. Hrdlička když v přírodě uvidí, že po ní jde zmíněný krahujec pokusí zachránit si život.

Cyklista je v pohodě vjede li z vedlejší pod dodávku. Pokusí se přetlačit pohledem „esůvéčko“ a zdaleka ne vždy to vyjde. Nejnovější druh cyklistů se objevil v době covidu a vesele se drží dál. Poznáte ho podle sluchátek na uších. Ten už okolí a provoz skoro nevnímá. Případně se odhalí tím , že na elektrokole frčí vedle něj ( nikoli za ním) i jeho mláďata. Tady mi smysl ježdění na kole u dětí uniká úplně. Byť na to dnes nevypadám sportoval jsem hodně a právě kolo bylo pro fyzický fond jedním ze základů…

Vím, že i řidiči jsou často neohleduplní. Ale chtěl bych do diskuzí jestli jezdit na kole, nebo autem taky vnést pohled, že automobil ať se to komu líbí , nebo ne… Je stejně jako pro někoho to kolo otázkou osobní svobody. Já bych na kole i v sebelepší kondici dělat všechno to co dělám nemohl. OSVČ, učitel, dobrovolnictví a spousta dalšího znamená nutnost být nejen mobilní, ale přímo automobilní.

Doba je taková, že směřujeme k dehonestanci automobilu jako takového. K jeho větší nedostupnosti pro spoustu z nás zamíříme během pár let. Vzhledem k tomu jaké procento problémů ekologie planety tím „zachráníme“ a o co všechno tím přijdeme mě napadá jestli tohle všechno je pro dobro zachování našeho druhu. Svobodných a samostatných lidí.

Nemá to nic do činění s tím, že sám rád jezdím třeba vlakem, a na kole jsem jezdil rovněž rád. (Bez motorku. Bez lehoučkých převodů. Ostatně domnívám se, že cyklista zběsile točící pedály v mírňoučkém kopečku byl první známkou toho, že cyklistika přestává plnit funkci zlepšování fyzičky. Elektrokoly to prozatím končí.)

Odpovědi nechám na každém z vás…