Kam se poděli rockeři. Dřív vzpoura, dnes klimatický žal

Proč už rockeři nejsou rockeři, do jaké míry je rocková hudba ještě hrází svobody: nad tímto nelehkým tématem zasedli v rámci festivalu Krásný ztráty ve Všeticích u Benešova předminulou sobotu účastníci Salonu Týdeníku Echo: zpěvák a skladatel Michal Prokop, hudebník a performer Jakub Kaifosz alias Lazer Viking, hudební publicista Ondřej Bezr a stařešina českého undergroundu František Stárek vulgo Čuňas.

Kaifosz: Jsem rád, že tu ve svých 37 letech můžu vystupovat jako zástupce mladé generace. K otázce: Nikdy jsem nad tím nějak extra nepřemýšlel. Přijde mi, že když se definuješ, zbytečně tím v životě omezuješ chápání sebe sama i jiných lidí. Ale mám rád rokenrol, asi jako všichni tady, jako odpověď na tvou otázku bych citoval z písničky Billyho Joela: It’s all rock’n’roll to me.

Kaifosz: Jsem od svých patnácti let v kapelách, díky tomu jsem léčeným alkoholikem a feťákem, ale podle tvé definice už tedy rocker asi nejsem. Jsem rád, že můžu být sám sebou.

Bezr: Trochu. Mě na základě toho, co hraju a o čem píšu, dost lidí podezírá z toho, že jsem spíš bluesman než rocker. Ale já jsem duší rocker. Což můžu dokázat na jedné klasické průpovídce: Správný rocker nikdy nezrychlí krok, natož aby běžel. Tohle dodržuju drtivou většinu života. A abych navázal na Kubu – já jsem neléčený alkoholik, byť v mezích (smích).