LED žárovky mohou svítit téměř věčně. To ale nikdo nechce
Uveřejněno dne 27 října 2023 000 10:49
Když nám Evropská unie naordinovala používání LED žárovek, o jedné věci pomlčela. Jsou sice úsporné, ale nikoliv ekologické. Místo plechové objímky, vlákna a několika střípků tenkého skla vyhazujeme zařízení, napěchované plasty, elektronikou, kovy a toxickými látkami.
Nebo spíš tmavou. Protože cvaknete vypínačem a náhle je tma. Ale vy potřebujete svítit. A tak musí LED žárovka ven a dáte tam se skřípěním zubů nějakou jinou, případně vyrazíte do nejbližší prodejny. Ceny se pohybují od padesáti do sta korun, podle značky, výkonnosti a provedení. Zdaleka ale neplatí úměra mezi vynaloženou částkou a kvalitou. Zatímco slovutné značky odchází někdy už po pár měsících, může neznačkový kus, koupený někde v supermarketu ve slevě, s odstupem času i mile překvapit.
I žárovka se „zkazí“
Prostě bude stále svítit. Děkovat prodejci ale nepůjdete. A pro další stejnou už vůbec ne. Ono kupovat osvědčený model lze teprve tehdy, když se osvědčí. Po letech svícení. A to už bude mít prodavač na skladě dávno žárovky jiné. Pokud by snad někoho napadlo spekulovat a nakoupit si žárovky do zásoby, nedej bože pak starší prověřené modely nabízet s přirážkou, tak také moc nepochodí. Elektrolytickým kondenzátorům v elektronice žárovky změní dlouhý pobyt v šuplíku či skladu parametry natolik, že na nějakou zvýšenou spolehlivost můžete rovnou zapomenout. S žárovkou to je jako s každým jiným zařízením. Musí se občas zapnout, jinak se odporoučí do věčných lovišť předčasně.
A přitom by řešení bylo tak jednoduché. Nahlédli jste někdy do krabice s elektroodpadem, jaké žárovky lidé vyhazují? Ve většině případů je v nich spálená přesně jedna LED. Jedna jediná, z více než tuctu ostatních. Ty jsou typicky zcela v pořádku, včetně elektroniky okolo. Ekologičtí aktivisté dělají, že to nevidí, ale je to plýtvání non plus ultra. A přitom by stačilo nastavovat v elektronice žárovek pouze takový proud, na jaký jsou LED skutečně dimenzovány. Přetěžování nadproudem snižuje jak efektivitu, tak životnost žárovky, ale říkejte to čínským výrobcům evropských značek.
Nevýhodou takové dlouhověké žárovky bude jen postupné zestudeňování světla. Proč? Používané LED jsou z principu modré a do bíla je tónuje až žlutý luminofor. A ten se postupně vyčerpá a vysvítí. Což až tak nevadí, když koupíte teplou žlutou, časem je z ní denní bílá, ale stále pohoda. Pokud by regulátor v objímce do LED pouštěl proud, jaký skutečně potřebují, získáte takřka věčnou žárovku.
Jenže výrobci šetří každý cent. A s věčnými žárovkami by přišli o odbyt. A tak dají do zapojení o pár LEDek méně, čímž ušetří, a pustí do nich o to větší proud, aby dohnali svítivost. A dílo zkázy je dokonáno. Není to ale nic nového. Plánované zastarávání spotřebních elektrovýrobků a cílené omezování životnosti je stará písnička. Začala před sto lety, a to právě u žárovek.
Kartelová dohoda kvůli životnosti
V roce 1925 byl v Ženevě podepsán takzvaný Phoebus kartel. Patřily sem firmy Osram, General Electric, Associated Electric Industries a Philips. Trval až do roku 1940, kdy jej předčasně ukončila druhá světová válka, nicméně jeho praktiky nezmizely. Dohoda určovala, že žádný z výrobců nebude dodávat žárovky s životností překračující tisíc hodin na trh, nebo bude muset zaplatit smluvní pokutu. Tehdejší technologie sice umožňovala pohodlných 2500 hodin, ale výrobci chtěli více vyrábět. A častěji prodávat. Jediné pozitivum tak bylo rozhýbání ekonomiky a o něco lepší, byť stále mizerná, efektivita svícení. Tenké přežhavené vlákno zářilo jasněji ve viditelném spektru, takže šlo vlastně o první úsporné žárovky vůbec.
Ale zpátky k LED úsporkám dneška. Dokud se doba jejich životnosti výrazně neprodlouží, ať mi nikdo neříká, jak jsou ekologické. Nejsou. Ani omylem. A zrovna tak není moc ekonomické platit za něco, co mohlo nadále fungovat. A nejde zdaleka jen o žárovky, ale trpělivost zákazníků je, zdá se, značná…
