Zelená otrava a závod s časem

S Green Dealem jsme na tom tak, jako když někdo před chvílí snědl velkou dávku jedovatých hub, ty už jsou v jeho žaludku, ale jed ještě nezačal pořádně působit. Záchrana pacienta je možná, ale rozhodující je rychlá reakce.

V diskusi o Zeleném údělu často narážíme na jedno nedorozumění. Mnozí lidé si myslí, že problémy, které kolem sebe vidí – jako je předně vysoká inflace a vysoké ceny energií – jdou na vrub tomuto ničivému plánu.

Není to ale přesné. Dlouhodobá klimatická politika EU na vině jistě je, ale sám Green Deal, rozvíjený od roku 2019, který představuje skokové zostření této politiky, se ještě nestačil rozběhnout.

Zelený úděl je dnes pevně etablován, neznamená to však, že už by na nás v tuto chvíli plnou vahou doléhal. Byly sice přijaty Evropský klimatický zákon, téměř všechny návrhy z drakonického balíčku Fit for 55 i různé další předpisy. Konkrétní bolestivá opatření obsažená v různých těchto nástrojích však budou zaváděna postupně v následujících letech. Zatím se uplatňuje jen zlomek.

Naši situaci můžeme přirovnat k člověku, který právě snědl velkou dávku smrtelně jedovatých hub. Už jsou v jeho žaludku, ale jed začne působit až později.

Ano, už teď můžeme pozorovat některé náznaky toho, co přijde. Nynější inflace a vysoké ceny energií jsou však zatím výsledkem dřívější klimatické politiky (ozývají se „houby“, které jsme konzumovali v menších dávkách a pozvolněji v minulých letech) a vnějších faktorů, jako je válka na Ukrajině.

Se Zeleným údělem tedy v jistém smyslu stojíme stále na začátku. A nejde jen o to, že přijatá opatření se začnou uplatňovat až v dalších měsících a letech. Také si musíme uvědomit, že jde zatím o první generaci předpisů. Je jisté, že unijní instituce budou chrlit nové a nové směrnice a nařízení, které budou podobu Green Dealu postupně dotvářet a přetvářet.

Upozornění na to, v jakém stadiu se nacházíme, může být dobrou i špatnou zprávou. Dobrou je tehdy, pokud jsme ochotni jednat a zelenému běsnění se postavit. Špatnou bude v případě naší laxnosti a podvolení se, poněvadž potom by znamenala jedině, že to nejhorší nás teprve čeká.

Při pozření nejjedovatějších hub je pro záchranu pacienta rozhodující rychlá reakce. Nejšťastnější variantou je, když si včas uvědomí, k čemu došlo, a kdy je možné hned z počátku provést výplach žaludku nebo jinak odstranit toxický obsah z těla, a nasadit vhodné léky. Horší je, když se s léčbou začíná až po prvních projevech otravy. Každopádně platí, že čím později se otrávený dostane do péče lékařů, tím nižší je šance, že nedojde k nevratnému poškození orgánů a životních funkcí.

Věřím, že se Zeleným údělem jsme stále ve fázi, kdy „výplach žaludku“ – tedy jeho okamžité zastavení a vyvržení z právního řádu – a nasazení léku v podobě návratu svobody a volného trhu by hospodářství evropských zemí dokázalo uzdravit. Čím déle budeme otálet a čím déle tento jed zůstane v organismu našich ekonomik a společností, tím fatálnější budou jeho následky. Jde o závod s časem.