Kůrovcová kalamita v Harzu
Uveřejněno dne 16 prosince 2023 000 8:00
Pokud jste v poslední době zavítali do středoněmeckého národního parku v Harzu, nemohli jste si nevšimnout zkázy tamního lesa. 90 procent smrků v Harzu napadl kůrovec – a zničil je. O tom, kdo nebo co za to může…
…se nyní dohadují aktivisté s odborníky. (délka blogu 5 min.)
Harz
Nejdříve malé odbočení – co je to vlastně Harz? Je to pohoří, které se rozprostírá na území spolkových zemí Dolní Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko. To samo o sobě naznačuje, že je situace lesa v Harzu komplikovaná. Patří totiž hned třem spolkovým zemím.
Původně a zcela jednoduše se Harz dělil jen na západní a východní část – není těžké uhodnout, že západní část patřila NSR ve spolkové zemi Dolní Sasko a východní pro změnu zase NDR na území dnešních spolkových zemí Durynsko a Sasko-Anhaltsko. Po sjednocení Německa se začalo mluvit spíše o severním a jižním Harzu.
V roce 2006 byl založen Národní park Harz, který má dnes rozlohu 247,32 km². Ten se nachází v Dolním Sasku a Sasku-Anhaltsku. Vznikl jako první přeshraniční národní park v Německu z dříve existujících národních parků Harz (cca 158 km² v Dolním Sasku) a Hochharz (cca 89 km² v Sasku-Anhaltsku).
Politika a ideologie
Odborníci, podepsaní pod zprávou pro server welt.de dnes poukazují na to, že kůrovcovou kalamitu v celé oblasti Harzu vyvolalo rozhodnutí nového ředitelství ve Wernigerode (Sasko-Anhaltsko). To se totiž rozhodlo, že kůrovec je součástí přírody a proto se proti němu nemá bojovat.
A to navzdory tomu, že do sloučení obou parků se v Dolním Sasku (tedy původně západní části parku) dařilo kůrovce velmi úspěšně držet na uzdě. Samozřejmě to stálo značné úsilí, starat se o les není lehká práce. Ta nyní přišla vniveč.
Rozšíření kůrovce v širokém okolí
Situace je sama o sobě dost nešťastná – ale bohužel to ještě není konec celé kauzy.
Nové vedení parku mimo jiné také vyhlásilo, že k ochraně stromů vně parku bude stačit, když se vytvoří bezpečnostní pás o šířce 500 metrů, který ho bude dělit od okolního lesa. V tomto pásmu se proti kůrovci začalo bojovat kácením napadených stromů. Výsledky zelené ideologie na sebe nedaly dlouho čekat.
Kůrovec se takovým způsobem zastavit nedá, zdůrazňují odborníci. Za příznivých povětrnostních podmínek a pokud je v dobré kondici může prý brouk uletět i několik kilometrů a infikovat celé okolí. Protože napadené stromy v národním parku nejsou z ideologických důvodů odstraňovány, stávají se rezervoárem dalších a dalších generací kůrovců.
Pohled na kdysi zelenou krajinu je dnes doslova strašidelný. Na rozlehlých souvislých plochách zbyly jen uschlé pahýly, z nichž některé už stihly i popadat. V oblasti národního parku Harz o rozloze 24 700 hektarů už 90 procent smrkových porostů odumřelo nebo k tomu nemá daleko. Kůrovec navíc infikoval stromy daleko za hranicemi národního parku.
Ekologové, kteří svou neznalostí kůrovcovou katastrofu způsobili, dnes používají standardní výmluvu – za všechno prý může změna klimatu.
Skupina lesníků (viz níže) zdůrazňuje, že ke katastrofě muselo dojít z úplně jiných důvodů – a že byla navíc neodvratná.
Teplejší počasí totiž může rozmnožování kůrovce urychlit. Samo o sobě ale ke kalamitě nestačí. Je prý vědecky dokázáno, že v teplém roce se z deseti kůrovců může stát milion exemplářů, pokud najdou dostatek potravy. Jinými slovy – kůrovec potřebuje ke svému úspěšnému rozmnožování nejen teplo, ale hlavně potravu – určitou tloušťku kůry stromů. Jeden jediný strom napadený kůrovcem pak může za rok infikovat stovky dalších stromů.
Optimální stáří lesa v Harzu
Les (respektive rychle rostoucí smrkové dřevo) se v Harzu pěstuje už od středověku. V chudé krajině nízkého středoněmeckého pohoří totiž žádné jiné plodiny příliš úspěšně nerostou. Kromě toho se v Harzu nacházejí doly, které byly v provozu několik set roků. První z nich se datují do doby železné. Díky tomu, že se v Harzu dolovalo stříbro, železo a například také olovo, jsou některé oblasti v Harzu zamořeny těžkými kovy – mimo jiné zmiňovaným olovem a třeba také arzénem. Některé vzorky půdy vykazují neuvěřitelný 1 gram arzénu v kilogramu zeminy nebo 30 gramů olova ve stejném množství půdy. V takové oblasti se nejen nedá pěstovat zelenina – ale na některých místech je tu dnes zakázán na originální zemině i chov domácích zvířat. Situace se musí řešit kompletní výměnou svrchní vrstvy půdy a její utěsnění a izolaci oproti zbylému podloží.
Odborníci z Harzu tedy rozhodně nejsou v pěstování lesa žádnými nováčky. Historické záznamy (které byly pořizovány během minulých 400 roků) ukazují, že jsou stromy v Harzu znovu a znovu napadány kůrovcem – a to zhruba každých 60 roků.
Vysvětlení je úplně jednoduché. Aby se mohl kůrovec exponenciálně rozmnožit, musí mít dostatek potravy. A tu nachází právě jen u stromů, které jsou starší než 60 roků. Jen tyto stromy mají dostatečně silnou vrstvu materiálu, který nabízí kůrovci dostatek potravy.
Na vině tedy není teplejší počasí, ale stáří lesa.
Ten byl původně listnatý – než ho lidé začali měnit na les užitkový, který se skládá z daleko náchylnějších smrků. Smrk roste rychle – a roste dobře i v takových klimatických podmínkách, jaké se nacházejí v Harzu. Není tedy divu, že ho předkové vybrali coby užitkový strom, ze kterého se dá poměrně rychle získat velké množství dřeva a zisku.
Je jasné, že ve chvíli, kdy se přestane užitkové dřevo těžit a z užitkového lesa se vytvoří národní park, jehož cílem je vytvořit přírodní biotop, je zkáza nevyhnutelná.
Bohužel ani budoucnost nejspíš nebude podle odborníků moc příznivá. Řešením by bylo založení listnatého lesa, obsahujícího různé dřeviny. Odborníci ale poukazují na to, že k vytvoření takového lesa by bylo nutné dovézt semena určitých stromů, která v odumřelém smrkovém lese jednoduše chybí. Pokud tu vznikne nový les, budou v něm zase růst převážně smrky, které budou za dalších 60 roků napadeny a zničeny kůrovcem stejně, jako dnešní generace stromů.
