Jak to tedy je s fungováním Atlantické meridionální cirkulace (AMOC), která představuje systém oceánských proudů v Atlantiku, který podle vědců léta zpomaloval, a nyní už dokonce hrozí jeho kolaps?
Kvalitní data o systému máme za posledních cca 20 let (viz obrázek níže, zdroj zde), přičemž meziroční kolísání je významně větší, než nějaký dlouhodobý trend, který zatím z těchto důvodů nelze příliš věrohodně detekovat.
Stabilitu cirkulace prý negativně ovlivňuje změna klimatu spojená s rozpouštěním ledovců, což narušuje rovnováhu teploty vody a soli, která určuje sílu proudů. Vědci zabývající se touto problematikou zkoušeli v superpočítači složité klimatické modely a simulovali postupný nárůst množství sladké vody v AMOC. Čím sladší voda byla, systém proudů v jejich modelu slábl, až se náhle zhroutil. Jak opodstatněný je jeden ze závěrů studie, že AMOC má svůj bod zvratu, za kterým kolabuje?
Zcela jistě se s tím dá polemizovat; jak ukázal podrobný rozbor čísel z uvedené studie, k nějakému bodu zvratu by mělo dojít v okamžiku, kdyby se do Atlantiku „vylil“ několikanásobek CELÉHO vodního obsahu grónského ledovce, což je extrémně nepravděpodobné.
Ale když ke kolapsu došlo během simulace, jak si můžeme být jisti, že k němu nedojde ve skutečnosti?
V počítači můžete nasimulovat cokoli; jistota není nikdy, ale spíše jde o stanovení pravděpodobnosti daného jevu. Vyjádření britské meteorologické služby ohledně nějakého kolapsu atlantské oceánské cirkulace je poměrně konzervativní; tvrdí, že je pravděpodobné, že oceánská cirkulace spíše trochu zeslábne, ale že výrazná dramatická změna je v tomto století velmi nepravděpodobná.
Měl by teoretický kolaps systému proudů takové následky, o nichž studie hovoří, tedy že v některých částech Evropy by mohlo dojít k poklesu teplot až o 30 stupňů Celsia v průběhu jednoho století?
Výše uvedené vyjádření britské meteorologické služby dokonce tvrdí, že ono hypotetické ochlazení, pokud tedy vůbec nastane, spíše jenom zmírní předpovídané modelové oteplování. To znamená, že by mělo být v řádu několika stupňů, nikoliv v desítkách stupňů. K výraznému ochlazení o 4 až 10 °C za pár desetiletí sice už jednou došlo před cca 12 900 lety (v období nazývaném Mladší dryas), kdy byly klimatické změny řádově rychlejší než nyní, ale příčinou byla zřejmě jiná náhlá katastrofická událost, dopad velkého meteoritu do oblasti Grónska.
Fotogalerie: – Klima nepočká…
Zatímco to dramatické snížení teploty je asi pro většinu z nás těžko představitelné, o dalším zmiňovaném důsledku kolapsu oceánských proudů – prudkém vzestupu hladiny moří o přibližně jeden metr – se občas s odkazem na globální oteplování hovoří. Je tohle reálnější nebezpečí?
Ne, hodnotím to jako velmi nepravděpodobné.
V červenci minulého roku byla zveřejněna jiná zpráva, že AMOC by mohl směřovat ke kolapsu potenciálně již v roce 2025, před třemi lety zase studie, že Atlantická meridionální cirkulace je nejslabší za posledních tisíc let. Ta čerstvá zpráva tedy není bleskem z čistého nebe. Jak se tedy může vlivem možného oteplování klimatu systém oceánských proudů v Atlantiku změnit?
To je na úrovni poplašných zpráv, neočekávám v horizontu desítek let žádné významné změny.
