OTÁZKA: Co má společného „krajní pravice“ a energetika?

Co je „krajní pravice“, určují levicoví novináři za podpory levicových stran a aktivistů. Potřebují negativně označkovat své politické odpůrce. Protože ti chtějí změnit podmínky a přerušit toky peněz.

O krajní pravici se v prostoru EU píše každou chvíli (např. zde). Ale skutečné krajní pravice je v evropské sedmadvacítce pět a půl. Proto dostaly velkou publicitu v novinách údajná protistátní spiknutí v Německu (zde) a Maďarsku (zde), byť – soudě podle novinového popisu – působila poněkud operetně.

Ale normální pravice nechystají násilné převraty. Oni chtějí vyhrát volby a zastavit rozvrat veřejných financí ve svých státech i na úrovni unie. Zvrátit diktaturu menšinových názorů. Zastavit hospodářský sešup. Proto je, alespoň podle médií, v prostoru EU tolik krajně pravicových stran. Protože kdo je krajní pravičák, je neonacista a bastafidli. Toho přeci nebudete volit!

Ve skutečnosti jde o obrovské peníze a nenápadné zavádění socialismu. Unijní plán dekarbonizace a „uhlíkové neutrality“ je toho velmi srozumitelnou ilustrací. Všechny tyhle plány vyrostlé z Green Dealu a mesiášského komplexu zelených politiků, kteří zachraňují „světové klima“, mají jedno společné. Jsou levičácké. Chtějí všechno rychle a chtějí toho dosáhnout pomocí příkazů a zákazů. A také přerozdělování peněz. Neberou v potaz skutečné možnosti a potřeby. Chtějí lidem nejdřív předělat jídelníček a pak předělat samotné lidi. Světové klima má funkci fíkového listu, který to zakrývá. Protože i největší zelený fanatik musí vědět, že 27 států v Evropě s klimatem neudělá nic, natož aby ho zachránilo.

Hlasů o nesmyslnosti, nebo alespoň nedomyšlenosti, uspěchanosti a neuskutečnitelnému financování celého Green Dealu, který vyžaduje biliony eur dotací a pořád nemá dost, přibývá. Přibývají také problémy, které tento plán způsobuje. A stále přibývá přerozdělování, které se zatím ještě pořád nazývá dotace, ale čím dál víc se celý systém blíží plánovanému hospodářství v socialismu. Pravice to chce zastavit. Různé nové strany také, vždyť některé vznikly právě proto.

Argumentačně proti nim levice nemůže obstát a ví to. Násilně moc zatím převzít nemůže (i když předpoklady má, jak ukazuje statistika levičáckých žhářských útoků v Německu (zde), nebo obecně činnost zelených extremistů, jako je Poslední generace). Takže nezbývá než politické protivníky očernit a udělat z nich vyvrhele „slušné“ společnosti. Kromě termínu „krajní pravice“ k tomu slouží další nálepky, z nichž momentálně největší kalibr představují ty o ruských agentech a zaprodancích. Zrovna ty se pěkně hodí v energetických tématech, v nichž pojem krajní pravice nemá váhu. Kdežto za ruského přisluhovače lze označit každého, kdo v souladu s přírodou vysvětluje, že fotovoltaika v noci nefunguje a vítr také nefouká pořád. Nebo že přechod ze závislosti na Rusku k závislosti na Číně není rozumným řešením.

Jistěže nejrůznější příznivci Ruska či míru za každou cenu jsou i mezi odpůrci Green Dealu a příznivci pravice. Ovšem stejně tak jsou mezi příznivci Green Dealu a příznivci levice. O to důležitější je sledovat, kdo nálepku „krajní pravice“ či nějakou jinou dostává a proč.

Protože pro státy v EU je zhruba stejně důležité zastavit a odstrašit Rusa, jako zastavit a demontovat celý socialistický Green Deal. A potřebují toho dosáhnout co nejdřív. Protože pokračování v Green Dealu nakonec povede do ruské okupační zóny. Pokud tedy nevznikne dřív čínský protektorát. (A ten už by nebyl protentokrát, jak naši předkové říkali tomu německému…)

Zdroj