ČR jako jaderná velmoc

Přes veškerou „bátorovštinu“, která panovala ve vládě, přijala ve středu 18. 8. 2011 koalice koncepci rozvoje jaderné energetiky a technologií v ČR. Kdo se s ní chce seznámit podrobněji, má možnost, ale o tom se nyní zmiňovat nechci.

Neuplynulo ani několik hodin a zástupci ekologických iniciativ Calla, Hnutí duha a některé další tuto koncepci rozcupovali; předpokládám, že ji ani nečetli. Ostatně, co jiného se dalo čekat. Já nevím, koho pánové V. Kotecký a E. Sequens reprezentují a proč jim sdělovací prostředky vůbec dávají prostor. Jediný, kdo by se k tomuto tématu mohl vyjádřit, je pan O. Liška, ale ten zastupuje Stranu zelených. Jaký účet vystavili voliči této straně v minulých volbách, nemusím připomínat. Sdělovací prostředky se stejným způsobem mohou zajímat o názor pana Cibulky, Jakeše, Čunka nebo pana Ščuky (tato jména jsem si vybral zcela náhodně a není mým cílem nikoho z těchto pánů dehonestovat), ale jejich názor není o nic relevantnější než názory nevzdělaných aktivistů.

Ekologičtí aktivisté jsou jako kafemlýnek, neustále opakují: musíme využívat alternativní energie, musíme vyrábět produkty s menší energetickou náročností, s vyšší přidanou hodnotou, musíme více šetřit energií atd. musíme, musíme…..

Přiznám se, že bych velmi uvítal, kdyby pánové Liška, Sequens, Kotecký nebo kdokoli jiný rozjeli výrobu či nabídli servis, kde by byly minimální náklady na energii a materiál a maximální výstup, užitná hodnota, pro zákazníka. Bojím se, že nám nic konkrétního nepředvedou. Aktivisté jsou takoví zvláštní živočichové – vědí, co mají dělat lesníci, zemědělci, pracovníci na dráze, v silniční dopravě, energetice, ale sami nic uchopitelného nevytvářejí, pouze vylezou na střechu, komín nebo na strom a tam se předvádějí a protestují.

Aktivisté vládní materiál označili jako ze 70. let, ale opak je pravdou, to naši současní ekologičtí bojovníci předvádějí strategii hodnou sedmdesátých let minulého století. Na severu nevadí dostavba nového atomového projektu Olkiluoto 3 a přestože 70 % rozlohy Finska pokrývají lesy, nechtějí si toto bohatství zničit nějakou biomasovou energetickou strategií. Takovou absurditu, jaká vznikla kolem slunečních panelů, bychom ve světě také hledali marně, bohužel naši aktivisté stále ještě nepřekročili vídeňský stín.

Jaký je vlastně rozdíl mezi vídeňským, moskevským nebo bruselským patolízalem? Tato otázka se samozřejmě netýká jenom problematiky životního prostředí.

Dalším zaklínadlem jsou neustále omílané alternativní zdroje. Argumenty, že slunce u nás využijeme pro energetické účely v průměru 2,5 hodiny denně a vítr pouze 1800 hodin ročně a že tato výroba je velmi drahá a nespolehlivá, na naše užitečné aktivisty také neplatí. Jako by neexistovaly ekonomické, technické a společenské dopady těchto rozhodnutí.

Byl bych velmi rád, kdyby bylo možné v našich podmínkách ušetřit 58 % energie, jak dále uvádějí ve svém prohlášení. Nevím, jak to spočítali, ale domysleme toto tvrzení. Každý motorista by uvítal poloviční spotřebu u svého plechového miláčka, každý by jistě uvítal poloviční spotřebu energií ve svém domě či bytě. V dnešních obtížných podmínkách by nemocnice jistě přivítaly více než poloviční úspory energie, totéž platí v dopravě, průmyslu, službách na školách i na všech užitečných úřadech. Mnohem pravděpodobnější však je, že se jedná o další plácání do vody. Nejsem proti úsporám, ale musí to být úspory rozumné, navíc 58 % je číslo naprosto nereálné.

Bylo by žádoucí, kdyby pan Sequens, Liška, Kotecký, Bursík a další dali na stůl své dokumenty – faktury za spotřebovanou energii doma či v zaměstnání resp. v úřadech SZ, Calla, HD atd., abychom se přesvědčili, jak oni samotní umí energií kouzlit. Je jejich činnost podporovaná vysokou státní dotací skutečně vodítkem k lepšímu státnímu hospodaření.

V naší zemi máme tři moderní automobilky, jsem si jist, že již od počátku byly navrhovány a stavěny s přihlédnutím na energetickou spotřebu a náklady. V těchto fabrikách pracují kvalifikovaní lidé – energetici, kteří své práci rozumí a vědí, co je potřeba. Platí zde normy pro vytápění, osvětlení, taktéž je nutno dodržovat technologické postupy atd. Nelze šetřit na bezpečnosti práce a kvalitě, byly by to velmi draze ušetřené peníze. To samozřejmě platí i v mnoha jiných továrnách a provozech. Nevím, kde přívrženci „zeleného pořádku“ berou tu drzost jim radit a takto žonglovat s čísly, obzvláště si nejsem jist, zda někdo z nich vůbec nějakou továrnu někdy viděl. Rozumějte, pracovali zde alespoň rok, ne že ji prošli jako delegáti v kravatě.

Na výrobu jednoho vozu je potřeba v přepočtu asi 1000 – 2000 kWh energie. Samozřejmě, můžeme to zastavit a ušetřit, ale jaký by to mělo dopad na zaměstnanost, životní úroveň pracujících včetně subdodavatelů, ekonomiku, sociální dopady atd? Přičemž v konečném důsledku by se výroba přesunula za hranice a auta by se více vyráběla v Polsku, Maďarsku, Německu…… S velikou pravděpodobností by se za hranice „přelila“ i spotřeba energií. Již jednou jsme takto šli příkladem ve zbrojní výrobě a výsledek vidíme sami – kolik od té doby proběhlo konfliktů, válčí se čím dál blíž k Evropě, zbrojní zakázky převzali jiní demokratičtí dodavatelé a české pozice v tomto odvětví se těžko dobývají zpět.

Totéž platí pro jadernou energetiku, průmysl a technologie. Pozice, které vyklidíme my nebo Němci, brzy obsadí někdo jiný.

Olej do ohně přilil stínový ministr (či spíše ministrant) životního prostředí ČSSD pan Václav Zemek, který v podstatě pouze papouškoval stokrát omleté ekologické fráze o úsporách, trendech ve vyspělých zemích (EU, USA?) a něco o ČR jako „energetickém skanzenu“.

Jsem si vědom, že i socialisté procházejí vnitřním očistcem, ale tato strana zatím jadernou soběstačnost podporovala, pan Zemek se však ve svém stanovisku bohužel vrátil ke „kužvartovské“ politice trojského aktivisty. Energetická politika státu se nemůže měnit každé volební období. Tak je docela možné, že nás čeká jaderné mnichovanství, nakonec sklapneme podpatky a bude hotovo, budoucnost ukáže.

Zdroj