Sisyfos: Skepticismus vs klimaskepticismus II

Uveřejněno dne 22 září 2011 000 9:36

kremlikJakmile dojde na otázky náboženství (nebo) klimatických změn, některým vědcům se zatmí před očima a jakýkoli skepticismus a kritické myšlení jdou rázem stranou. I vědci jsou jenom lidi.

BULVÁRNÍ DRBY

Právě před rokem na webu českého klubu skeptiků Sisyfos vyšel slavný článek L.Metelky „Skepticismus vs klimaskepticismus“. Nevalnou kvalitu tohoto článku zhodnotil před časem jiný člen Sisyfa v článku „Nedostatek skepticismu v klubu skeptiků?„. Český zástupce IPCC, jak je v IPCC zvykem, tehdy zkrátka bez ověření šířil bulvární drby převzaté od alarmistů. Že prý klimaskeptici nejsou skeptici, nýbrž popírači. Ve skutečnosti nepopíráme ani klimatické změny ani globální oteplování posledních staletí – viz článek „Popírači klimatického holokaustu“ Ačkoli šlo o nepravdu, pan Metelka se dodnes neomluvil.

Jaký je tedy vztah mezi skepticismem a klimaskepticismem? Pojďme se nad tím zamyslet znovu a tentokrát seriozněji.

KDO NESE DŮKAZNÍ BŘEMENO

Marcello Truzzi ve svém slavném eseji „O pseudoskepticismu“ píše: „Ve vědě břemeno důkazu nese ten, kdo přináší nějaké nové tvrzení. A čím extrémnější to tvrzení je, tím pádnější důkaz se požaduje… Jelikož skutečný skeptik nevznáší žádné vlastní tvrzení, tak nemá žádnou povinnost něco dokazovat… Skutečný skeptik zaujímá agnostickou pozici – neříká, že tvrzení bylo vyvráceno, říká, že nebylo dokázáno.“

Klima bylo po miliardy let řízeno přírodními faktory. To je nulová hypotéza. Pokud někdo tvrdí, že toto už po miliardách let najednou neplatí, pak je to extrémní NOVÉ tvrzení a měl by pro ně přinést solidní důkazy. Takové důkazy zatím nikdo nepřinesl, proto každý skutečný skeptik musí být k zásadnímu vlivu člověka na klima klimaskeptický.

Vzorovou ukázkou klimaskepticismu je tzv. Kodaňská výzva:  “Klimatologická věda je ve fázi objevování své neznalosti. Čím více se učíme o tomto komplexním oboru, tím více zjišťujeme, jak málo toho víme. Výzkum není uzavřen….  Vyzýváme zastánce hypotézy o nebezpečné lidmi zaviněné změně, aby dokázali, že… lidské emise CO2 a dalších skleníkových plynů mají nebezpečný vliv na klimatické změny… Dodnes takový důkaz nebyl předložen.“  (podepsán např. Petr Chýlek, český klimatolog, který emigroval do USA po roce 68).

Klimaskeptici nejsou ti, kdo by přinášeli nějaké nové tvrzení v otázce ZDA klima je řízeno přírodou či lidmi. My změny klimatu nepopíráme. Jen čekáme, až někdo dokáže, že za to mohou hlavně lidé.

Něco docela jiného je otázka JAK přírodní faktory ovlivňují klima. To neví nikdo. Kdo předkládá hypotézy v tomto směru, nese břemeno důkazu. Například Svensmarkova hypotéza, vůči které klidně můžete být skeptičtí.

VĚŘÍM VĚTŠINĚ, TEDY JSEM

Každý skutečný skeptik musí být pobouřen, když obhájci IPCC zcela nevědecky argumentují vírou v autority či vírou v mínění většiny.  Podle stanov Sisyfa je taková argumentace nepřípustná, protože klub má „podporovat racionální, kritické myšlení a seznamovat veřejnost s principy vědecké metody“

Wikipedia výstižně definuje: „Kritické myšlení, kritický postoj nebo také kritičnost (z řeckého krinein, rozlišovat, posuzovat) znamená schopnost nepodléhat prvnímu dojmu, obecnému mínění nebo naléhavosti nějakého sdělení, nepřebírat naivně tradované názory, nýbrž dokázat zaujmout odstup a vytvořit si vlastní názor.“

Jenže i kněz někdy zhřeší a i člen klubu skeptiků někdy sklouzne k neskeptickému myšlení: “Velká většina odborníků se shoduje, že člověkem způsobovaný nárůst koncentrace skleníkových plynů (zvláště oxidu uhličitého) v atmosféře velmi významným způsobem přispívá ke globálnímu oteplování a že v poměrně blízké budoucnosti to může mít výrazné důsledky.“ (prof Václav Hořejší v článku Sisyfos propaguje protivědecké aktivisty)

Proč je takový argument chybný? Skeptic’s Dictionary (Skepdic.com) v hesle „Ad Populum Fallacy“ varuje: „Na pravdivost nějakého tvrzení nemá vliv kolik lidí tomu věří. I padesát milionů lidí se může mýlit. Ve skutečnosti miliony lidí se už mýlily mnohokrát. Například se věřilo, že Země je deska. Nebo že hvězdy jsou světlo, které sem svítí skrze dírky v nebi.“

Argumentum ad populum navíc nemá váhu, pokud nemohu DOKÁZAT, že mnou postulovaná většina vůbec existuje. Viz “Opravdu existuje konsensus 97% klimatologů?

http://youtu.be/CMC5VSdEBSg

Argumentum ad verecundiam” je rovněž neplatný argument, když se odvoláváme na falešnou autoritu lidí, kteří odborníky v dané věci nejsou a nebo nejsou důvěryhodní (např. Bolin, Strong). Většina klimatologů zkoumá něco jiného než jsou PŘÍČINY klimatických změn. Když tedy v televizi mluví o PŘIČINÁCH změn klimatu, nemluví z vlastní zkušenosti, nýbrž jen citují z druhé ruky, co říká AUTORITA klimatického panelu OSN. IPCC  je ale falešná autorita – to je totiž těleso politické a ne vědecké. Navíc se opakovaně prokázalo, že informacím z IPCC se nedá věřit (Amazongate, Africagate, Climategate, Glaciergate, Hokejkový graf, Pachaurigate atd.)

Pokud někdy já sám poukazuji (zde) na to, kolik vědeckých kapacit stojí na straně skeptiků, není to myšleno jako důkaz, zda máme pravdu. Jen tím vyvracím pomluvy alarmistů, že prý klimaskeptici mají pouze druhořadé vědce nakoupené ropnými firmami ve výprodeji. Je to právě naopak.

NALETĚLI PODVODNÍKŮM

Každý skutečný skeptik musí kroutit hlavou nad neskeptickou důvěřivostí lidí, kteří věří všemu, co jim kdo navykládá:

  • Když Universitu ve Východní Anglii  (UEA) postihla aféra Climategate, tak UEA vyšetřovala sama sebe. Rovněž OSN vyšetřovala v aférách IPCC sama sebe (InterAcademyCouncil je těleso zřízené Organizací spojených národů). Bylo to takové samovyšetření ve stylu sám sobě zubařem. Přesto se najdou neskeptičtí důvěřivci, kteří tomu „nestrannému“ vyšetřování věří. Např. J.Jeřábek: Poslední tečka za Climategate (viz)
  • Jsou lidé, kteří i po sérii afér pokládají IPCC za důvěryhodnou organizaci. Ačkoli tam politicky dosazení autoři „nestranně“ hodnotí sami sebe a kvalita peer-review je tam na bodu mrazu. Viz. L.Metelka „Klimatický panel je i navzdory chybám důvěryhodný“. Inu, pan Metelka je takový neskeptický skeptik.
  • Redakce žurnálů jsou plné důvěřivců, kteří publikují extrémní tvrzení, aniž by po autorech chtěli předložit důkaz. Autoři data tají a redakce jim to tolerují a zkrátka jim věří na čestné slovo. Přečtěte si třeba článek „Záhada Ovčích hor a podivuhodný strom z Jamalu„. Na ten text pan Metelka dodnes nereagoval.
  • Vědci z klimatického panelu OSN jsou natolik neskeptičtí důvěřivci, že přebírají neověřená tvrzení z druhé ruky. S takovou kontrolou kvality by každá fabrika zkrachovala. Seznamte se třeba s aférou Glaciergate a budete vědět, o čem mluvím. Viz „Himaláje roztají do roku 2035. Oprava. 2350.“

Tito důvěřiví lidé jsou nebezpeční sami sobě. Jsou to ti samí naivní hejlové. kteří klikají na ikony „právě jste vyhrál milion – zašlete tisíc korun správní poplatek.“ Doporučuji jim, aby si ve vlastním zájmu prostudovali server Hoax.cz

Je naivní si myslet, že je tu nějaká globální konspirace milionů vědců a že se snad všichni klimatologové na světě tajně domluvili. Kdepak. Většina z nich jen v dobré víře šíří věci, které slyšeli z druhé ruky. Tisíce vědců citovaly a vyučovaly o hokejkovém grafu a přitom nikdo nevěděl, jak ten graf vůbec vznikl! To, co klimaskeptici vyčítají dnešní klimatologii je nedostatek skepticismu a kritického myšlení.

VŠECHNO, CO SE HODÍ

Skeptik nemůže přebírat bezhlavě každý argument, který by se mu hodil. Musí je posuzovat kriticky.

Známý popularizátor alarmismu John Cook svoje stránky nazval SkepticalScience.

http://www.skepticalscience.com/ Zde píše: „Vědecký skepticismus je zdravý. Vědec by stále měl usilovat o nové poznání. To ale není případ skeptiků globálního oteplování. Ti tvrdošíjně kritizují jakýkoli důkaz o lidmi způsobeném oteplování a přitom současně nekriticky skočí po každém argumentu, blogu či studii, která oteplování vyvrací… Náš web je tedy skeptický vůči klimatickému skepticismu.“

Cook ovšem líčí karikaturu klimaskepticismu (strawman fallacy). Klimaskeptici obecně jsou kritičtí i vůči klimaskeptickým argumentům, pokud nejsou solidně podložené. Příklady:

  • Roy Spencer dobu odmítal věřit Svensmarkově hypotéze.
  • Motl odmítal studii Lindzen-Choi. (viz).
  • L.Motl uvedl tvrzení, že za příznivou recenzi Derocher od Monneta dostal milion dolarů. Převzal jsem to ale teprve tehdy, kdy to potvrdil zveřejněný oficiální zápis z výslechu (viz).
  • Dosud jsem nepoužil argument typu „na Marsu je také oteplování“. Z Marsu máme jedno měření ze 70. let pak jednu generaci nic a pak zase jedno měření… Věřím, že z tak kusých údajů nelze dělat závěry. Nelze odlišit co je změna počasí a co změna klimatu.
  • Odmítám spekulace o chemtrails a HAARP. Ne proto, že  „hlavouni to popírají“. Ale proto, že chybí důkazy.
  • Našel jsem často citované tvrzení, že Bolin pomlouval skeptického Aksel Winn-Nielsena, bývalého šéfa Světové meteorologické organizace, jako nástroj fosilního průmyslu. Všechny citace ale mají jediný zdroj – Lindzenův článek „Climate of Fear“  a z jiného zdroje se mi to nepodařilo ověřit. Proto jsem to do svého článku o Bolinovi nedal.
  • Hypotéza o vlivu inerciálních pohybů Slunce na sluneční aktivitu je řadou klimaskeptiků odmítána. Protože autoři hypotézy neznají mechanismus působení. To neznamená, že o této hypotéze skeptik nemůže psát. Ale musí vždy uvést, že je to hypotéza, ne dogma.
  • Nepoužil jsem studii Edwarda R.Longa (viz), kde se tvrdí, že v USA klimatologové prý giganticky manipulují s efektem městských tepelných ostrovů. Nezdálo se mi, že autor si z každého státu vybral jednu městskou a jednu venkovskou stanici a ty porovnává. Nevíme, jak si je vybral. Nejspíše vybral vždy jednu nejteplejší městskou a nejchladnější venkovskou. Neprůkazný cherrypicking.
  • Když jsem psal článek o Glaciergate, byl jsem jeden z mála na světě, kdo si dohledal a ocitoval onu původní Kotlyakovovu studii z roku 1996, která to vše začala. Pokud lze, je třeba jít „ad fontes“ a ne citovat z druhé třetí ruky – to je pak taková tichá pošta (viz)
  • Atd.

Alarmisté nemají ponětí, jak náročnou odbornou práci s prameny musí klimaskeptik udělat, než sepíše jeden článek. To vyžaduje prostudovat spoustu různých zdrojů, porovnat jejich spolehlivost. Kdo sledoval aféry Glaciergate, Hokejka, Amazongate, Africagate, Yamal atd, ten ví, že je to právě IPCC, kdo bez ověření nekriticky skočí po každém argumentu, který se hodí.

I náš pan Ladislav Metelka neskepticky převzal hokejkový graf a obhajoval ho. LM si nic neověřoval, jinak by věděl, že Northova komise US Akademie tento graf zavrhla jako chybný. Viz „Spor o hokejku uzavřen.“ Dnes se LM za svou důvěřivost konečně zastyděl, stáhl z webu svůj článek „Spor o hokejku“ a už od května 2011 se vymlouvá (viz), že nemá čas, aby článek našel a znovu dal na web.

LM: „Zkusím to najít, jakmile bude čas…  Až budu mít ostatní hotové, dám se do toho“. Čili až nazraje čas. Až bude ten správný okamžik. Až naprší a uschne.

V článku „Skepticismus vs klimaskepticismus“ si pan Metelka vybral údaje ze dvou roků a použil je, protože se mu to zrovna hodilo. Píše zde o mě: „Autor o průměrných ročních teplotách z Klementina například píše: „Tak například, roční průměrná teplota 1794 byla 11.50 °C a v roce 2005 jen 10.88 °C“ a z toho odvozuje, že tu od roku 1800 není žádné znatelné oteplení.“ Ve skutečnosti jsem nic nevyvozoval z těchto dvou roků. Tyto dva roky jsem uvedl jen jako příklad, to dá rozum, vždyť jsem to také uvedl slůvkem „například“. Toto Metelkovo překrucování jsem už uváděl na pravou míru jinde – zde a zde a hlavně v článku Alarmistická argumentace v praxi. Dodnes se pan Metelka neomluvil.

VĚŘÍTE TOMU, CO JE NEVYVRATITELNÉ?

Skeptik se mračí na každé tvrzení, které se nedá dokázat ani vyvrátit. To je jako v detektivce, když podezřelý říká, že nebyl na místě činu, ale nemá alibi. Jak mám vědět, že říká pravdu?

Hlavní filosof vědy 20.století, Karl Popper, právě toto pokládá za „demarkační kritérium“. Hypotéza je vědecká, je-li možno ji vyvrátit (takzvaně „falsifikovat“). Třeba tvrzení, že Velký třesk stvořil Bůh, se nedá vyvrátit, tedy stojí mimo dosah vědeckého zkoumání – je to volné pole pro fantazii. Demarkační kritérium je často hranicí mezi vědou a pseudovědou.

Překvapilo mne, že čelní člen klubu skeptiků Poppera odmítá. Žasnu, připadá mi to, jako by člen klubu vegetariánů propagoval vepřové hody. Vždyť obhajobu Popperovy vědecké metody máme ve stanovách. V článku Problémy popperovské falsifikace pan Jiří Heřt odmítl demarkační kritérium proto, že prý kdybychom ho akceptovali, museli bychom říci, že i homeopatie patří do sféry vědy. Jenže ona tam opravdu patří, pane profesore. Je testovatelná a vyvratitelná a také byla testována a vyvrácena.

Popperovu vědeckou metodu Heřt v závěru svého článku označuje za ideologii. Jestliže se věda nechá vést filozofií, neprospěje tím ani filozofii ani sobě, jak ukazuje příklad K. Poppera. Někteří, jako americký filozof Schick, dokonce tvrdí, že „Popper vědě příliš neprospěl“ a že naopak patří k těm, kdo jsou nejvíce zodpovědni za dnešní úpadek její vážnosti. Svým negativismem zahájil cestu dekonstrukce vědy, ve které úspěšně pokračoval Kuhn, Feyerabend a postmodernisté. A zasahuje-li do vědy taková zcestná ideologie, jakou je marxismus-leninismus, mohou nastat důsledky katastrofické.“

Pan Heřt se podle mne  mýlí. Za dnešní  „úpadek vážnosti vědy“ nemůže Popper, nýbrž naopak lidé, kteří se z Popperovy „svěrací kazajky“ vyvlékli a porušují posvátné principy vědy. Tento hrozivý úpadek vidíme v klimatickém panelu OSN, kde se snaží imunizovat svou hypotézu tím, že utajují data, aby nešla „falsifikovat“ a blokují publikování argumentů, které jdou proti jejich oblíbené hypotéze.

Důvody, proč J. Heřt tak nerad Poppera, jsou uvedeny v jeho vlastním článku, kde cituje The Economist z 16. 2. 1991: „Obecně vzato, vědci se vztahují k filozofům jako k moskytům – obtížným parazitům. Trpce si stěžují na svěrací kazajku, do níž je uvěznil Sir Karl Popper. Kdykoli píšou žádost o grant, musejí ji formulovat popperovsky.“

Karl Popper byl trnem v oku i velkým ideologiím 20.století, ať už to byl freudismus či marxismus. Odmítavě se stavěl i k zelené ideologii (viz interview v Die Welt) a kdyby žil, patřil by k předním klimaskeptikům. To jsem doložil v článku „Co říká Popper o klimatickém alarmismu.“

Posuďte sami. Alarmistická klimatologie předpovídá, že pokud lidskou vinou stoupnou hladiny CO2, pak dojde ke globálnímu oteplování nebo naopak ochlazování a to v rozmezí zlomků stupně až mnoha stupňů. Ať je sněhu mnoho nebo málo, jakékoli pozorování je „konsistentní“ s jejich modely, ergo tato teze je nevyvratitelná, není falsifikovatelná, není vědecká. Viz článek „Za extrémní zimu může globální oteplování.“

Není překvapivé, že na obranu alarmismu v Sisyfovi vystoupil právě odmítač Poppera. Byl to profesor Heřt, kdo na náš web vyvěsil Metelkův článek a napsal k němu předmluvu, kde tento bulvární pamflet označil za „střízlivý pohled klimatologa“. Jestli to pan Metelka opravdu psal za střízliva, netuším. Ale vypadalo to, že profesor Heřt nesouhlasí s mým názorem, že klimatický alarmismus je iracionální apokalyptická pseudověda. Důvod je nyní zřejmý. On totiž narozdíl ode mne neuznává Popperovo demarkační kritérium, co pseudověda je a co není.

Dnes už mě nemrzí, že se prof. Heřt postavil proti mě, naopak jsem poctěn. On totiž odmítá nejen Kremlíka, ale i hlavního filosofa vědy 20.století. Jsem tedy v dobré společnosti.

Vítězslav Kremlík, autor je členem klubu skeptiků Sisyfos. Toto je jeho osobní názor a nejedná se o oficiální stanovisko klubu.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist