Válka proti oteplování si vyžádala další lidské životy

Uveřejněno dne 17 října 2011 v 11:37

biopalivo1V Hondurasu biopaliva pěstují na půdě, o kterou bohatí plantážníci připravili chudé rolníky. Znáte to z westernů. Bohatý rančer nutí drobného rolníka, aby mu prodal svou půdu. A když to nejde po dobrém…

Nedávno jsem psal o tom, jak v honbě za uhlíkovými odpustky jsou vypalovány celé vesnice v Ugandě. A nyní se přesuneme na frontu do banánové biopalivové republiky jménem Honduras. V červenci 2011 vyšla padesátistránková zpráva, která upozorňuje na porušování lidských práv, které se tu děje. Zprávu ve vzájemné spolupráci vydalo několik organizací (např. International Federation for Human Rights nebo Copenhagen Initiative for Central America and Mexico)

Je zdokumentováno dvacet pět mrtvých. 23 rolníků, jeden novinář a jeho partnerka byli zavražděni v regionu Bajo Aguán mezi lednem 2010 a březnem 2011. V některých případech došlo k zinscenované nehodě, jindy byli farmáři prostě zastřeleni nebo byli “zmizeni.” Vrazi jsou navíc beztrestní, protože místní policie, soudy a úřady jdou latifundistům na ruku. Když se rolníci snaží domoci zpět své půdy, úřady naopak zavřou je.

A to nemluvíme o desítkách dalších případů – únosy, zastrašování, vystěhování, zranění i mučení.

Například byl unesen Juan Chinchilla, představitel rolnické organizace MUCA. Je to známá osoba, honduraský president Sosa s ním v dubnu 2010 uzavřel dohodu, kde slíbil, že rolníkům bude část ukradené půdy vrácena (slib dodnes nedodržen). Chinchilla byl v lednu 2011 unesen, ale podařilo se mu uprchnout.

Právě jednání s presidentem způsobilo, že latifundisté se cítili ohroženi. Tehdy začala ona vlna, o které zprávy hlavně pojednávají.

JÍDLO NENÍ, PĚSTUJEME BENZÍN PRO BLEDÉ TVÁŘE

Proč jsou rolníci vyháněni ze svých domovů? Stáli v cestě plantážníkům, kteří profitují z boje proti globálnímu oteplování. Zachránci planety potřebovali jejich půdu, aby na ní mohli vybudovat plantáže biopaliv. Tím se mají prý snížit emise skleníkových plynů.

Ve zprávě na straně 11 se dočteme: „Honduras býval jedním z hlavních producentů obilí ve Střední Americe, avšak v nedávné době se situace změnila. Nyní polovinu potravin musí dovážet (rýže, obilí, boby). Tento propad produkce obilnin byl extrémní a ovlivnil objem dovozů, který v roce 1995 činil 0,04%, avšak do roku 2006 stoupl na 0,39%. Například dovoz rýže v roce 1995 činil 0,39% a v roce 2006 už to bylo 0,90%. Na druhé straně však dnes Honduras produkuje více jak 300 tun palmového oleje, z čehož téměř 70% jde na export. Tato rostlina se nyní pěstuje na 120 tisících hektarů (v 90.letech to bylo 40 tisíc hektarů a v roce 2005 to bylo 80 tisíc hektarů). Většina z nich se nachází … zejména v údolí Aguán.“

Pro koho to tam pěstují? Na export. Druhým největším dovozcem bioethanolu na světě je Evropská unie.  (Karel Číž: Bioetanol – světový rozvoj jeho využití jako motorového paliva. LCaŘ 126, č. 1, leden 2010)

MRTVÍ? TO JE TOHO

V červenci 2011 po zveřejnění výše uvedené varovné zprávy naléhal otevřený dopis 77 organizací na britské úřady, aby vraždícím mafiánům nebyla přiznána akreditace na profitování z uhlíkových odpustků. Dopis podepsalo 77 organizací včetně Biofuel Watch, CDM Watch a dalších.

V dopise se mj. píše: „Exportadora de Atlantico je pobočka firmy Grupo Dinant, kterou vlastní rodina Miguela Facusse Barjuma. Facusse a jeho rodina stojí za násilnými boji o půdu, vyháněním lidí z domova, za porušováním lidských práv a za vraždami rolníků z Unified Peasant Movement (MUCA) a Peasant Movement of the Lower Aguan Valley (MCA).“

Se schvalovací komisí CDM to ale ani nehnulo a Facussovi stejně akreditaci přiznala. To znamená, že tento pán bude dostávat kredity jako odměnu, že bojuje s klimatem. A tyto kredity může pak prodávat v rámci globálního mechanismu čistého rozvoje CDM (Clean Development Mechanism). Facusse je jistě rád, že akreditaci dostal. Na svůj biopaliovový projekt dostává desítky milionů od Světové banky, německé banky DEG a dalších (zpráva str. 13).

Šéf světové komise CDM http://cdm.unfccc.int/ pan Martin Hession ronil krokodýlí slzy: „Upřímně, popsané události jsou odporné. Není pro ně omluva” (Plainly, the events that have been described are deplorable. There is no excuse for them.“)

Komise CDM se vymlouvá, že prý posuzovat porušování lidských práv nemá v popisu práce. Hodnotí jen uhlíkovou stopu a to podle údajů tři roky starých. Tak dlouho trvá schvalovací řízení. Podle mne to jsou výmluvy – už zpráva Amnesty International z roku 2000 (PDF) jasně varuje, jaké násilné střety o půdu tady probíhají. Bylo dopředu jasné, že když se zrovna zde budou pěstovat biopaliva, bude to krvavá záležitost. Že by CDM nevěděla komu udílí certifikaci? Facusse jsou mocný rod. Miguelův synovec byl nedávno v Hondurasu presidentem (1998-2002). V aféře Wikileaks unikla na veřejnost diplomatická depeše, podle které američtí diplomaté podezírají rodinu Facusse z obchodování s narkotiky. Opravdu nás překvapuje, že když pěstujeme biopaliva v zemích, které se podobají spíše Divokému západu než právnímu státu, že na biopalivech bohatnou právě takoví lidé? Když hodím kámen z okna, jaké překvapení, že letí dolů!

Je zajímavé, že některé soukromé firmy měly více svědomí, než úředníci. Firma EDF Trading po těchto odhaleních z projektu zděšeně už v dubnu 2011 vycouvala. (Reuters: EDF Trading Quits Honduras biogas project)

Jelikož tato situace dělá alarmismu špatné jméno, Zelení z Europarlamentu se dali slyšet, že nechtějí, aby se tyto krvavé klimatické kredity dostaly na evropský trh s odpustky (ETS – Emissions Trading Scheme). Aspoň něco. Jenže zatímco zelení politici vydávají bezzubé verbální deklarace, biopalivoví magnáti zabíjejí v klidu dál (viz). A to, co se včera dělo v Ugandě a dnes v Hondurasu, to se zítra bude dít někde jinde. Lidé jsou z domovů vyháněni i v Brazílii, Indonésii a jinde. Jde o životy milionů lidí.

Pokud nevěříte, prostudujte si následující odkazy:

DÍKY POSLANCŮM MOJE AUTO JEDE NA KREV

Dokud povinné přimíchávání biopaliv nezrušíme, pak mne napadá jen jediný způsob, jak mít jistotu, že mi v nádrži nešlouchá krev zabitých Hondurasanů. Povolit pouze biopaliva vyrobená v ČR, to jest řepku. Přesně to navrhl v červnu 2011 Senát, když vrátil poslanecké sněmovně novelu zákona o ochraně ovzduší. (viz). Poslanci ale senát i presidenta přehlasovali. (průběh schvalování viz zde).

Viz: Senát chce mít v naftě povinnou biosložku jen z řepky. ČTK 8.6.2011

Novela zavádí certifikaci, tedy je nutno doložit, zda nakupované biopalivo opravdu snižuje uhlíkovou stopu. Co takhle spíše certifikace, zda výrobce dodržuje lidská práva? Pokud chceme biopaliva používat, měli bychom na to dbáti. Bohužel, jak vidíme v Hondurasu či v Ugandě, někdy dostávají certifikaci i zdroje, které by ji mít neměly. Koneckonců certifikace je jen kus papíru.

Quis custodiet ipsos custodes?

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist