Kdo zabil bezpečnou jadernou energetiku?

„Dát lidstvu levný nevyčerpatelný zdroj energie by bylo jako dát dementnímu dítěti do rukou samopal.“ (Paul Ehrlich, Stanford University)

Právě vycházející román Roberta Hofmana Pátá kolona je jakousi českou odpovědí na Crichtonův román „Říše strachu“. U Crichtona ekoteroristé naplánují sérii umělých přírodních katastrof, aby přesvědčili veřejnost o nebezpečnosti globálního oteplování. Pátá kolona zase pojednává o vlivných spiklencích, kteří se snaží sabotovat výzkum „studené fůze“.

V doslovu docent Zbyněk Hrkal z Karlovy University vysvětluje:

„Zápletka knihy má k realitě blíž, než by se zdálo. V březnu 1989 dva vědci, Stanley Pons a Martin Fleischmann oznámili, že dosáhli jaderné fúze při pokojové teplotě. Bublina senzace splaskla o pár měsíců později, kdy se ukázalo, že to nefunguje. Nicméně zajímavá byla bezprostřední reakce okolí na novinku, že lidstvo má k dispozici čistý, nevyčerpatelný zdroj energie. Přední ekologové byli doslova zhrozeni. Například Jeremy Rifkin, zakladatel koalice nevládních organizací proti změnám klimatu Global Greenhouse Network (pozor, tohle už nejsou smyšlené instituce dobrodružného románu, ale realita!) prohlásil, že přesto, že to je levná a čistá energie, jedná se o tu nejhorší věc, která se mohla planetě stát. Podle něj takový zdroj energie bude jen o to rychleji ničit planetu. Poskytl tak důkaz toho, že omezování emisí CO2 je pro něho jen záminkou k prosazování jiných cílů.“

Naděje z Oak Ridge

Něco podobného jako v románu se opravdu stalo. Ale nešlo o studenou fůzi, nýbrž o thorium a tento směr výzkumu nezablokovali nájemní zabijáci, ale úřední razítko.

Bylo nebylo, v 50. letech laboratoře v Oak Ridge dostaly za úkol vyvinout letadlo na jaderný pohon (Aircraft Reactor Experiment). Aby vytvořili reaktor tak malý, že se vejde do letadla, vrátili se k některým metodám, které za války v projektu Manhattan nebyly použity. Protože neprodukovaly materiál nutný k sestrojení jaderné bomby.

Pak dle této technologie postavili elektrárnu. Projekt Molten-Salt Reactor Experiment (MSRE). Vybudovaný reaktor byl v provozu čtyři roky (1964-69).

Jaké jsou výhody této technologie?

· Místo uranu se použije thorium a to je v pozemské kůře tak běžné jako olovo. To by nám dalo energii na tisíce let.

· Takový reaktor nepracuje s vysokými tlaky, může být tedy menší.

· Na jednotku objemu thorium vygeneruje více energie. „Dvě stě tun uranu vám dá stejnou energii jako jedna tuna thoria.“

· Thoriový reaktor neprodukuje materiál, ze kterého by se daly vyrábět jaderné bomby.

· V thoriovém reaktoru se dá spalovat i plutonium z vyřazených jaderných zbraní nebo vyhořelý odpad z tradičních reaktorů. Takový velký ekologický úklid.

Hlavně je ale thoriový reaktor bezpečný: „Thoriový reaktor má úžasný bezpečnostní mechanismus,“ říká dnes Kirk Sorensen, bývalý technik NASA. „Když se začne přehřívat, malá plomba se roztaví a do reaktoru se vysype sůl. Není zapotřebí nic monitorovat počítačem, nejsou zapotřebí žádná elektrická čerpadla jako ta, která ve Fukušimě ochromila tsunami. Reaktor se prostě zachrání sám.“

Máte padáka

Navzdory těmto svým přednostem byl v roce 1970 experiment MSRE ukončen a tým rozpuštěn. Velký bílý otec ve Washingtonu rozhodl, že místo bezpečných reaktorů bude raději podporovat vývoj rychlého množivého reaktoru poháněného plutoniem (LMFBR – Liquid Metal Fast Breeder Reactor).

Alvin Weinberg (+2006), dlouholetý šéf Oak Ridge National Laboratory (1955-73), se odmítal s opuštěním výzkumu bezpečné jaderné technologie smířit a pořád s tím nadřízené otravoval. Kongresman Chet Holinfield z AEC Weinbergovi nakonec nazlobeně řekl neuvěřitelnou větu: „Alvine, jestli máš takové obavy o bezpečnost reaktorů, pak myslím, že je na čase, abys jadernou energetiku opustil“. A tak v roce 1973 Alvin dostal z Oak Ridge padáka.

Jak vidno, k zastavení vývoje bezpečné jaderné technologie nejsou zapotřebí vražedná komanda, otrávené deštníky ani nindžové. Stačí úřední razítko.

Zdroj