Podvod jako Slunce

Zhruba před rokem byla přibrzděna podpora slunečních elektráren, podívejme se s odstupem času na tuto investiční akci blíže.

V současné době (listopad 2011) je instalovaný výkon slunečních elektráren 1964 MWe. Roční využití maxima výkonu je okolo 1000 hodin. Vyrobená kilowatthodina je vykupována zhruba o 11 Kč/kWh dráž, než jaká je cena na burze, hodnota nahodilé elektrické energie ze slunečních elektráren je ovšem nižší než průměr, ale pro zjednodušení vezměme oněch 11 Kč/kWh jako subvenci, kterou my neekologové (plátci ekologických peněz) musíme ekologům (příjemcům ekologických peněz) tím či oním kanálem zaplatit. Po vynásobení výše uvedených hodnot dostáváme 21,6 mld Kč/rok. Z nedávného soudního rozhodnutí víme, že jednotka tunelování 1 Viktor je 16 mld Kč, zaplatit tedy musíme 1,4 Viktora ročně. Za 20 let (doba drahého výkupu) to dělá 432 mld Kč (27 Viktorů), které nám odmávli moudří politici, co vidí dál než nějací tržní hokynáři.

Produkce těchto fotovoltaik ušetří 2 mil.tun CO₂, což je 1,7 % emisí CO₂ v ČR. Pěkná bilance: 1,7 % na 20 let za 27 Viktorů … V současné době zvažují ekologičtí úderníci v EU zvýšení úkolu snížení emisí skleníkových plynů z 20 % (do roku 2020) na 30 %. Představme si hypoteticky, že by dejme tomu 20 procent z těch 30 procent mělo být dosaženo takovými akcemi, jako jsou fotovoltaiky.To je samozřejmě technicky nemožné, protože 23 000 MWe instalovaného výkonu se nevejde do elektrizační soustavy ČR ani v zimě, natožpak v létě. Nicméně – násobme. My neekologové potom musíme zaplatit 258 mld Kč ročně (16 Viktorů) a za 20 let to dělá 5151 mld Kč (322 Viktorů). Za dvacetiprocentní pokles na dobu dvaceti let… Tato bábovka by se zhroutila vlastní mocností, jak říkávala Werichova babička.

Kdyby všechny země EU (15 % světových emisí CO₂)ušetřily například právě 20 %, potom by to byla 3 % světových emisí (další emitenti ve snižovací akci nejedou), což je – při průměrném ročním růstu světových emisí skleníkových plynů 1,88 % – úspora, která pokryje 19 měsíců růstu světových emisí. Sluneční (a podobný) investiční program tedy rozhodně nezařízne sám sebe dosažením nějakých snižovacích cílů.

Podívejme se nyní na to, jak se tyto částky mají k našemu národnímu hospodářství. Roční částka hypoteticky vynaložená námi neekology představuje 7 % HDP ČR za 20 % CO2. Pro srovnání: vojenský rozpočet USAje velký jako 3,5 % HDP, takže bychom za takovéto úspory zaplatili dva relativní americké vojenské rozpočty (dále RAVR). To znamená 1 RAVR ~ 10 % emisí. Na jedné straně vysoce sofistikovaný cirkus se všemi těmi neviditelnými letadly, softwary, ponorkami, letadlovými loděmi atp., na druhé straně tupě roznásobené homeopatické panely způsobující velkoplošnou destrukci krajiny.

Po zmenšení slunečního programu (peněz i ušetřených tun) na finančně a technologicky průchozí rozsah (ekologické investiční voje musely ustoupit z polí na střechy) je jasné, že další úspory budou v promilích. Ústup na střechy znamená redukci programu přibližně na desetinu. Ušetří-li polní program starou belu, potom střešní program ušetří desetinu staré bely. Navíc je nákladnější (složitější instalace, menší jednotkový výkon) a méně účinný (nevolitelný úhel solárních panelů na střeše).

Fotovoltaický program byl, je a bude v každém (i „jen“ střešním) rozsahu nesmyslný. To není něco, co se vymklo z ruky. To je loupež od začátku až do konce. Již akce „Slunce do škol“ byla nebezpečnou indoktrinací dětí ve prospěch nesmyslného ekobyznysu. Něco jako rozdávání čokoládových medvědů s hašišem na kandelábru před školou.

Kombinace vysokých nákladů, zhruba dvacetileté životnosti a mizivých efektů zpracování řídkého toku sluneční energie je zárukou trvalé udržitelnosti výstavby homeopatických (i vítr) elektráren. Takhle lze stavět až do pětihor, aniž by se čehokoli kloudného dosáhlo. Tyto technologie můžeme přirovnat k letadlu s motorem na bázi parního stroje, které se nikdy neodlepí z ranveje.

Připusťme pro tuto chvíli modelově, že skleníková hypotéza sedí, že změny teplot jsou důsledkem změn emisí a ne naopak. Potom bychom měli změnit paradigma ekologické politiky a odmítnout trvale udržitelné technologie, protože nic neřeší. Mají svoji životnost a při šílené relaci nákladů k úsporám nikdy nikam nedojdou a i ten drobný krůček, který udělají se na konci životnosti vypaří dřív, než se stačí sečíst s něčím dalším. Přípustné by měly být jen takové technologie, které jsou dostatečně technicky a ekonomicky účinné. Jinak řečeno: ekologický investiční program musí být schopen zničit sám sebe dosažením vytyčených cílů tak, jak se to stalo u freonů nebo odsiřování.

Zdroj