Další sjezd ekologistů za námi
Uveřejněno dne 19 prosince 2011 000 14:48
A studium politologie? Za své!
Neuvěřitelných 12 000 lidí ze 190 zemí světa se na celých 13 dní sjelo na jedno místo, aby nás připravilo o peníze, které si budeme muset teprve půjčit, abychom je darovali rozvojovým zemím. Zdálo se jim (to je ten správný výraz, pokud jde o výpočty a jejich změny v čase podle toho, kdo se kdy zmýlil nebo zatajil či zfalšoval vstupní informace pro výpočty), že by se nám mohla kvůli lidmi produkovanému prý škodlivému CO2 zvýšit teplota Země v druhé polovině tohoto století až o 6°C – a nikoli jen o 2°C, které jsme si „povolili“ dříve. Jenže na každý boj jsou potřeba peníze nebo suroviny. Nebo oboje. A když je nemáte, musíte o ně připravit někoho jiného.
Dnes jsem si přečetl článek blogera Martina Gurína, který v plném znění nabízím zde. Snad mu tím pomohu i ke čtenosti jeho úvah, které by se podle mě opravdu měly dostat k co nejširšímu okruhu lidí – pro výstrahu. Pan Gurín o sobě píše, že je studentem politologie a mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (zároveň je členem týmu Together Czech Republic, který spolupracuje hlavně s fondem Evropské unie „Mládež v akci“…). Z jeho článku mě v kontextu závěrů konference v Durbanu a zároveň oprávněnosti studia různých zbytných oborů, které jedněm platí jiní, zaujal tento jeho závěr, ve kterém zhodnotil třináctidenní sraz těch 12.000 lidí:
„Nakonec však dosáhly účastnické státy dohody, že začnou pracovat na nové smlouvě o kontrole emisí skleníkových plynů. Tato dohoda postaví všechny země pod stejný právní rámec prosazování emisních závazků a měla by začít platit nejpozději v roce 2020. Nevýhodná pozice rozvojových zemí bude vykompenzována vytvořením institucí, které budou vybírat, rozdělovat a spravovat desítky miliard dolarů ročně pro rozvojové země určené pro vyrovnání se se změnami klimatu a k připravení svých ekonomik na snížení emisí.“
Když si půjčím jednotlivá stanoviska zúčastněných a text oficiálních informací z konference, objevují se nám stará známá hesla. Nová klimatická smlouva, o které začnou státy vyjednávat, postaví všechny země pod „stejný právní rámec“ k prosazování emisních závazků. Nový Zelený klimatický „fond“ by měl spravovat až 100 miliard dolarů, nicméně není znám zdroj jeho příjmů. Účastníci se shodli na „zvýšení snahy“ o redukci skleníkových plynů a celý budoucí proces vzniku smlouvy by měl „zvýšit ambice“ v boji proti oteplování planety. Odsouhlasili také „definici nových tržních mechanismů“, které „by měly pomoci“ rozvíjejícím se ekonomikám snižovat emise při „co nejnižších nákladech“. Zástupci Evropské unie dokonce požadují, aby jakákoli podoba těchto „mechanismů“ byla „zakotvena v mezinárodním právu“. Na závěr konference pronesla šéfka sekretariátu OSN pro změny klimatu Christiana Figuerésová slova o „historické konferenci“…
Kdykoli si v závěrech nějaké summitu, konference nebo podobného sjezdu přečtu o vzniku nového finančního fondu, u kterého nikdo neví, odkud ho naplní penězi, a že má vzniknout stejný právní rámec pro všechny, zakotvený do mezinárodního práva, přičemž jeho základem je zvýšení snahy a ambicí, které by měly pomoci, jsem ostražitý. Když to navíc někdo z představitelů umocní slovy o klíčovém či dokonce historickém summitu nebo konferenci, jsem ostražitý dvojnásob. Moje zkušenost je taková, že to neznamená nic jiného, než předem prohraný a zatraceně drahý boj, jehož náklady a důsledky neponesou ani omylem ti, kteří zavazují jiné.
K politizaci oteplování (a někdy zase k ochlazování, podle toho, jak to experti zrovna spočítali) jsem se vyjádřil už několikrát a odkazy na některé články přikládám dole, abych se neopakoval. Podobné snahy totiž mají ve skutečnosti jen pár cílů a ani jeden z nich nemá nic společného se skutečnou ekologií. Jedná se o další nástroj, jak ovládnout lidi a jak získat vliv a moc nad tržním prostředím jako zdrojem peněz. V neposlední řadě se pak vyspělá část světa takovými postupy podílí na fatálním přemnožení lidí v méně vyspělých částech planety, aby je pak mohla skrze další podobné programy, které s sebou tentokrát ponesou názvy o humanitární, zdravotní a rozvojové pomoci, živit a tím zasahovat do přirozeného vývoje v místě. A nekonečný boj si vyžaduje nekonečné financování… a tak stále dokola.
Přesto všechno jsem se dnes díky článku jiného blogera alespoň znovu ujistil, že školství a jeho současná forma mají opravdu blbé systémové základy. Například takové obory politologie a sociologie, jejichž základ je protkán absolutní absencí reality, by si měli studenti platit výhradně ze svého. Aby jim jejich studia platili ostatní, přičemž výsledkem studia jsou myšlenky typu „nevýhodná pozice rozvojových zemí bude vykompenzována vytvořením institucí, které budou vybírat, rozdělovat a spravovat desítky miliard dolarů ročně pro rozvojové země“, to je jen další z kapitol současného daňového masochismu.
