Křesťanství a environmentalismus

Uveřejněno dne 18 ledna 2012 000 11:43

Takzvaná ekologie, o které dnes slyšíme na každém kroku, je výdobytkem moderní doby. Lidstvo si v pokračujícím poznání uvědomilo svoje postavení, což nám umožňuje citlivě se přizpůsobit světu, ve kterém žijeme, a racionálně plánovat svoji budoucnost. Nebo je to jinak?

Možná, že by neškodilo udělat si letmé porovnání toho, co pro tento účel zjednodušeně nazvu environmentalismem (označeno „E“), s z židovsko-křesťanskou a částečně i islámskou tradicí („K“). Posuďme společně:

Lidský hřích
K: První člověk Adam, který byl zprvu dokonalým tvorem, se dal na cestu hříchu, všichni lidé se tedy rodí zavrženi bohem a budou spaseni pouze tehdy, když se obrátí a budou dodržovat božích zákony.
E: Člověk se pokračujícím vývojem civilizace stále více odchyluje od jakéhosi původního ideálu, na který si již nikdo nepamatuje, na život v harmonii s přírodou, kdy byli všichni šťastní. Přežít můžeme jen tehdy, když budeme respektovat přírodu a budeme se snažit navrátit do stavu harmonie s ní.

Technika
K: Všechny výdobytky pokroku jsou jen nedokonalé lidské výtvory a nejsou pro víru k ničemu, protože si je člověk nemůže vzít do nebe, nebo budou zničeny při konci světa. Technologické výdobytky nám nemůžou přinést pravé štěstí a před božím hněvem nás nezachrání.
E: Technologie jen více a více ničí přírodu, ba planetu. Člověk je jen plevelem, škůdcem na této zemi, která by bez něj byla čistá a neposkvrněná a všechno živé by žilo v dokonalé harmonii. Primitivní kmeny žijící v divočině jsou blíže této harmonii, tedy zdrojem moudrosti a máme u nich hledat vedení (ve skutečnosti bývá jejich život řízen soustavou pověr; ženy jsou diskriminovány; u některých papuánských kmenů končí násilnou smrtí každý třetí, atd.).

Zvířata
K: Bůh stvořil zvířata, aby byla s člověkem v rajské zahradě. Mají sice omezenou délku života a podléhají smrti, ale nemají nemoci, protože nezhřešila a nebyla potrestána bohem. Některé církve učí, že za všechny nemoci zvířat může člověk – vždyť v původním božím stvoření žila zvířata v harmonii a nežrala se navzájem, nebyli paraziti ani predátoři. Některé církve očekávají v brzké budoucnosti obnovení pozemského ráje, kde „lev bude ležet vedle beránka“ a jako všichni dravci se bude pást.
E: Harmonie je slovo, které zaznívá velmi často. Je zcela vážně znovu a znovu opakováno, že v přírodě žijí zvířata v harmonii, soužití, že v přírodě je rovnováha, kterou jen člověk narušuje. Jako by neexistoval potravní řetězec, predátor, který zabíjí kořist, zvířata umírající pomalu hladem kvůli úrazu atd. Pro moderního člověka ovlivněného byť okrajově ekologismem je něco nepatřičného i na představě, že by zvířata mohla dělat chyby, přivodit si úraz nebo něco podobného.

Spása
K: Člověk je od přirozenosti hříšný a spaseni budou pouze ti zbožní a aktivně usilující o boží přízeň. K tomu je potřeba vyvíjet činnost, navštěvovat chrám a sbor, modlit se a přinášet oběti. Každá církev vítá peněžní dary.
E: Nepoužívá se slovo spasení, naproti tomu výrazu stejného významu – záchrana – je používáno stejně často. Musíme zachránit planetu, zachránit lidstvo, zachránit přírodu, zachránit ohrožený druh, zachránit les atd. Je potřeba, aby jednotlivec neustále vykonával drobné altruistické skutky, za které je mu odměnou jen dobré svědomí – třídil odpad, vybíral si výrobky od firem, které vyrábějí ekologicky a nenakupoval v Lidlu, který porazil několik stromů při stavbě svého supermarketu. Jsou dokonce vyžadovány poměrně vysoké finanční oběti, např. nakupování hybridních automobilů. Dokonce sám stát například zakazuje používání žárovek a potlačuje výrobu vozů s vyšším výkonem, čímž se environmentalismus stává státním náboženstvím. Nemusíme dodávat, že účinek všech těchto opatření je přinejmenším sporný, ve většině případů však zcela nesporně čistotě životního prostředí neprospívající.

Samozvaní služebníci
K: Některé církve mají přesné požadavky na vzdělání svých duchovních, ale jiné vznikají prostě tak, že se objeví vůdce, který se prohlásí pastorem.
E: Aktivisté bojující za myšlenky environmentalismu jsou zcela nesmyslně nazývání ekology. Každý, kdo se připoutá řetězem ke stromu, je „ekolog“. Jako kdyby se stal matematikem ten, kdo se připoutá k zábradlí na matematicko-fyzikální fakultě. Casanova byl zřejmě prvním sexuologem.

Bůh
K: Bůh je inteligentní osoba, stvořitel všeho existující po celou minulou i budoucí věčnost, všemohoucí, vševědoucí a „všeláskyplný“, milosrdný a jeho úmysly jsou naprosto čisté. Má jen kladné vlastnosti v absolutně nejvyšším smyslu. Je nekonečně dobrý. Lidé jsou v porovnání s ním bezmocní („když Pánbu dopustí“), hloupí a zlí, a nemohou se mu ani při největší snaze jakkoli vyrovnat.
E: Příroda a planeta jsou personifikovány, říká se, že příroda nám něco dovolí, že Země trpí, že se brání, když jí ubližujeme. Heslo „poručíme větru, dešti“ je vysmíváno a přivedeno do opačného extrému – nikdy ani trochu nebudeme schopni řídit počasí. Nikdy nebudeme umět dělat věci tak dokonale, jako příroda. Musíme se od ní stále učit. Je zajímavé, že křesťanský obraz milosrdenství se nezdůrazňuje, příroda je spíše přísně trestající a popudlivá, jako starozákonní Jehova.

Zabití boha
K: Nejen v křesťanství se objevuje archetypální symbol zabíjení boha. Nevěřící jsou v křesťanství zařazováni na stranu těch, kdo zabili božího syna. Chybně věřící jsou v bibli popisováni jako ti, kdo znovu přibíjejí Krista na kříž.
E: I když je příroda povýšena hodnotově i silově nad lidstvo, ano zbožštěna, paradoxně jí můžeme ubližovat, „zabíjet“ ji. Za to ovšem přichází krutá odplata.

Jídlo
K: „Jedení boha“ je archetyp projevující se v mnoha náboženstvích. Co dáváme do úst, vchází do nás – přichází s námi do intimního kontaktu. V křesťanství se pojídá boží tělo a pije boží krev. Boží krev a tělo jsou dokonalé, čisté, svaté substance. Jejich přijímání vede k životu věčnému. Naproti tomu jsou například v židovství a islámu i potraviny nečisté, jejichž pojídání vede k boží nepřízni.
E: „Přírodní“ potrava je základním imperativem. Má se zato, že rostliny a potraviny co nejméně rafinované jsou blíže přírodě, než maso, resp. vařené, pečené, či dokonce smažené potraviny. Je všeobecně přijímáno, že cokoli je „přírodní“, je zdravé (čisté, svaté) a nemůže uškodit, bez ohledu na existenci rostlin a hub, které obsahují prudké jedy, halucinogeny a jiné škodlivé sloučeniny. Na druhé straně jsou látky, které hledáme ve složení výrobků, jako konzervanty a takzvaná éčka, které jsou „nečisté“, i když se pod jejich názvem skrývá třeba vitamín C. Tato víra nutí výrobce k označování některých syntetických přísad jako „přírodně identických“ látek, protože jsou sice syntetické, ale jsou to stejné látky jako kdyby byly extrahované z rostlin.

Nemoci
K: Epidemie byly považovány za trest boží, proto dříve nazývané „rány“.
E: Pokud někdo onemocní rakovinou, většinou se má za to, že je to jasný důsledek nějakého přečinu vůči „přírodnosti“. Má rakovinu – určitě je to tím, že pracoval ve skladu ovoce, které je „stříkané“. Všichni „pumpaři“ dostávají rakovinu, protože benzín obsahuje karcinogenní látky. Dostal infarkt, rakovinu tlustého střeva – kdyby jedl více zeleniny, nestalo by se mu to. Karel Zich zemřel, protože jedl mnoho klobás.
Je zajímavé, že „rány“ jsou většinou zmiňovány s takovýmito „nepřírodními“ látkami – „chemickými“ přípravky pro ošetření ovoce, ropnými produkty, masem a (zejména přepáleným) tukem. Asi málokdo řekne „jedl určitě plesnivou zavařeninu plnou karcinogenních aflatoxinů, proto dostal rakovinu,“ protože taková představa je mnohem víc „přírodní“.
Je zajímavé, že v dnešních dnech koluje mýtus, který jde přesně proti tomuto trendu, a to že plné plísně a tudíž nezdravé je sojové maso, což bychom u tohoto symbolu zdravé výživy nečekali.

Radioaktivita
E: Radioaktivita je považována za extrémně „nepřírodní“, tudíž vrcholně škodlivý jev nebezpečný akutně i potenciálně. Takové uvažování je přitom zcela iracionální, vždyť radioaktivita je všude kolem nás, určité dávky záření dostáváme stále a to z naprosto přírodních zdrojů, v některých místech planety tisíckrát více než jinde. Uhelné elektrárny ve výsledku vypouštějí mnohem víc radioaktivního materiálu než elektrárny jaderné. Jaderné elektrárny jsou tak „nebezpečné“, že při jejich nehodách zemřelo dohromady méně lidí, kolik se za jeden den zabije při uklouznutí v koupelně. Strach snad plyne z toho, že radioaktivní záření je neviditelné, nevnímáme nebezpečí a přesto můžeme v krátké době zemřít, když se nedopatřením přiblížíme k jeho zdroji. Je v tom něco tajemného, nadpřirozeného a děsivého.
K: Andělé jsou neviditelní, a přesto mocní boží služebníci, kteří můžou i trestat, například nepřátele věřících. „Vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc“ vojáků ve spánku (2. Královská 19:35). „A i hned ranil jej anděl Páně, proto že nevzdal slávy Bohu; a rozlez se červy, umřel.“ (Skutky 12:23) Ale i boží lid umíral, když nedopatřením pohlédl na nezakrytou archu úmluvy.

Katastrofy
K: Bůh seslal na města Sodomu a Gomoru, jejichž obyvatelé žili nemravným životem, přírodní katastrofu v podobě deště ohně a síry, ve kterém všichni jejich obyvatelé v krutých mukách zahynuli.
E: V internetové diskusi k protržení hráze v Maďarsku někdo napsal: „My tu přírodu budeme tak dlouho pokoušet, až nás všechny zabije.“

Těhotenství a porod
K: Pana Maria, která žila zbožným životem (v harmonii s bohem), byla oplodněna božím duchem, tudíž se narodilo naprosto zdravé dítě, dokonalý nadčlověk. Křesťanské církve většinou komentují, že těhotenství bylo jistě bezproblémové a porod bezbolestný.
E: Rodička, která žije v „harmonii s přírodou“ a rodí „přirozeně“ – tedy doma, do vody, nebo podobně, bude mít bezbolestný porod a dítě bude zdravější.

Zdroj poznání
K: Je potřeba v každé oblasti se radit s bohem, modlit se, protože jen bůh má správné rady. Některé problémy necháváme na bohu, protože sami jsme bezmocní. Kdo se nespoléhá na boží vedení, nemůže se mu dařit.
E: Stále slýcháváme, že příroda je nám vzorem, že z ní čerpáme poznatky, nové léky, technologické postupy. Silnější variantou je tvrzení, že všechno, co jsme vymysleli, už příroda dávno zná.

Léčení chorob
K: Ve středověku se věřilo, že pokud bůh připouští nemoci, také nám dal na každou z nich odpovídající bylinu. Napovídá nám vzhled rostliny, například ledvinovitý tvar listů znamená lék na nemoc ledvin.
E: V přírodě jsou látky na léčení všech chorob, jenom jsme je ještě neobjevili. Pokud je neobjevíme, vyskytovaly se v nějakém druhu, který jsme vyhubili ještě dříve, než jsme jej poznali.

Dobrota
K: Enoch „chodil s bohem“, proto ho bůh „vzal“, aby neuzřel smrt. Takových však bylo jen velmi málo. Skutečně dobrý nikdo být nemůže, i ten nejzbožnější občas hřeší, proto potřebuje boží milosrdenství.
E: Ideálem je žít v harmonii s přírodou. Ale i při nejlepší snaze přírodu trochu poškozujeme, protože i pouhé dýchání produkuje oxid uhličitý.

Věčnost
K: Blaženost spravedlivých a utrpení hříšných bude trvat na věky věků. Křesťan usiluje o věčný život.
E: Heslem dne je takzvaný trvale udržitelný rozvoj, tedy rozvoj, který trvá navždy, věčně.

Konec světa
K: Současný život jedince je jen provizorium, po smrti jde do nebe, kde bude žít ve věčné blaženosti. Dočasný je i svět, přijde jeho konec a všichni budou vytrženi do nebe. Jiní učí, že bůh obnoví ráj zde na zemi, kde bude mír a láska, lidé budou jíst jen ovoce a zeleninu a zvířata se nebudou zabíjet navzájem. Vše bude trvat věčně.
E: Ten naopak usiluje o udržitelný rozvoj, mírný růst „v mezích zákona“ (ovšem také navždy), a chce naopak konci světa zabránit.

Peklo
K: Dlouhodobě hlásaným „bičem“ v motivačním systému drtivé většiny křesťanských církví je peklo, místo věčných muk v ohni. Je zajímavé, že v něm skončí i pasivně dobří lidé, tedy všichni, kdo neuvěří v boha a neobrátí se k víře.
E: Hlavním strašákem je ideologický konstrukt známý pod zjednodušujícím názvem „globální oteplování“ – mýtus hlásající to, že v době průmyslového věku existuje prudké stoupání průměrné teploty způsobené člověkem, které se (samozejmě velmi brzy) stane nezvratným a způsobí zkázu lidstva, pokud to „neuvěří“ a „neobrátí“ se (před ním bylo vyhrožováno globálním ochlazováním a příchodem doby ledové). Je zajímavé, že s „oteplovacím peklem“ souvisí hrozba stoupání hladiny moří, což evokuje jiný biblický příběh.

Ve Starém zákoně je vyprávění o jednom konci světa, který už kdysi přišel. Bůh způsobil stoupnutí hladiny všech vod až nad vrcholky nejvyšších hor, takže se utopilo veškeré lidstvo kromě Noema a jeho rodiny. Ti se čtyřicet let předtím věnovali stavbě archy ze dřeva a záchraně ohrožených druhů, tedy naprosto ekologickým činnostem.

Bohulibý život
K: Bohu se líbí pokorní, skromní, altruističtí lidé, jen ti dosáhnou věčného života.
E: Abychom přežili, nesmíme sobecky drancovat přírodní zdroje, musíme se umět uskrovnit ve prospěch příštích generací.

Pokání
K: Ten, kdo spáchal zvláště těžký hřích, musí se kát a snažit svůj čin odčinit, zpravidla nějakou nepříjemnou prací, někdy finanční obětí, častěji dobrovolnou službou chudým a nemocným. Nejstrašnější a nejdelší pokání podstoupil Záhoř, který při tom zároveň hlídal jabloň (skoro jako kdyby k ní byl připoutaný).
E: Všeobecné mínění nás pomalu učí mít špatné svědomí nejen, když vhodíme odpad do špatné popelnice. Někteří jdou zdarma vyčistit řeku od odpadků. Co se týče lidstva jako celku, často slýcháváme, že musíme „pochopit“ a začít něco dělat, dříve, než bude pozdě. Vlády v Evropě uzavírají dohody o potrestání sebe samých snížením produkce CO2 o desítky procent, což není nic než tlumení rozvoje a brzdění pokroku až strneme jako Záhoř a obrosteme mechem. (Ostatní to nedělají, získávají nad námi výhodu a až nás ekonomicky přemůžou, budou sami znečišťovat životní prostředí více a déle, zatímco my, nebýt zpátečnických snah, dávno bychom mohli mít fázi škodlivých emisí za sebou.)

Rozšíření:
Rozšíření environmentalismu se kryje s rozšířením židovsko-křesťanské tradice, tedy s tím, co nazýváme západní nebo euroatlantickou civilizací.

Tolik porovnávání. Závěr nechám na čtenáři. Když se vrátíme k větám z úvodu, stále se vám zdá, že „ekologie“ je produktem moderní doby? Uvědomilo si lidstvo skutečně svoje postavení, nebo nám zase někdo chce otevírat oči a ukazovat tu svoji pravdu? Vydáváme se konečně na správnou cestu, nebo jen na další „cestu pravou“? Shodili jsme po všech těch staletích zrovna dnes okovy ideologií a prozřeli, anebo je to jen další -ismus, který se prohání naší civilizací?

Která možnost je pravděpodobnější? Ruku na srdce…

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist