Nezamýmbismus aneb jak daleko je „dost daleko“

Uveřejněno dne 16 února 2012 000 13:17

dalniceVětšina lidí nemá nic proti budování dálnic, spaloven odpadu nebo větrných elektráren. Pod podmínkou, že nebudou za jejich domem. Němci a Rakušané na to jdou vědecky.

Slovo „nimby“ vzniklo zkrácením anglického slovního spojení „not in my backyard“ čili „ne na mém dvorku“. Termín „nimbyism“ vystihuje názor, že sporných staveb či zařízení je jistě zapotřebí a měly by se postavit. Ale někde jinde. Vlastně kdekoli – jen ne v mém sousedství, na mém dvorečku. Také v češtině by se výraz pro tento názorový proud uplatnil. Mnohé dokonce nasvědčuje tomu, že jej naše mateřština naléhavě potřebuje. Mohli bychom převzít anglické „nimbyism“ a počeštit ho na „nimbyismus“ či „nimbismus“, jako jsme to udělali kdysi dávno s fotbalem, pulovrem nebo relativně nedávno s webem. Anebo můžeme vymyslet vlastní, ryze české slovo. Ústavu pro jazyk český bychom mohli například navrhnout zavedení neologismu „nezamýmbismus“, které by bylo vytvořeno zkrácením kategorického požadavku: „Ne za mým barákem!“ Bohemisté by nás za ten jazykový paskvil hnali svinským krokem. „Klidně si to používejte! Ale někde jinde!“ křičeli by.

Rakušané a Němci přistoupili k problému nezamýmbismu vědecky. Dá se říci, že rozvinuli vědní obor, který bychom mohli nazvat nezamýmbologií. Pod vedením Günthera Schaubergera z Veterinární university ve Vídni vyvinuli vědci matematický model, s jehož pomocí lze určit, jak daleko je třeba postavit chlévy od obytných budov, aby lidé vnímali hospodářská stavení jako „dostatečně vzdálená“. Model byl publikován ve vědeckém časopise Atmospheric Environment.

Chlévy se zvířaty a průmyslové provozy patří právě k těm zařízením, která jsou sice pro existenci lidské společnosti velmi potřebná, ale zároveň je nikdo nechce mít za humny. Šíří se z nich pach, prach, hluk, bakterie E. coli vyvolávající těžké průjmy a spousta dalších nepříjemností. Když má vyrůst nová automobilka nebo drůbežárna, je nutné zvážit, zda a nakolik to půjde lidem v okolí pod nos. Je zapotřebí vzít v potaz množství látek produkovaných daným provozem – třeba množství nelibě páchnoucích plynů vyprodukovaných slepicemi – a vliv těchto látek na člověka, jeho zdraví a pohodu. K dalším významným faktorům určujícím, co je a co není „dost daleko“, patří klimatické podmínky, v neposlední řadě třeba převládající směr větrů. Schauberger a jeho kolegové vyvinuli model, který všechny tyto nezamýmbologické faktory zohledňuje. S pomocí modelu lze rychle určit, kde se nedají stavět nové chlévy, protože by se proti nim zákonitě zvedla vlna nezamýmbismu. Vědci počítají i s rezervou pro výjimečné situace (silné vichry, nárazový vzestup produkce plynů a pod.) a garantují, že s pomocí jejich modelu lze vytipovat pro stavbu chlévů takové oblasti, odkud se k lidem zvířecí pachy nedostanou.
Napadá mě, jestli takto pojaté vymezení vhodných prostor pro výstavbu chlévů nebude proti srsti ochráncům zvířat. Přístup rakouských a německých vědců k celé problematice jim může připadat poněkud jednostranný. Bere ohledy jen na lidi. Zájmy zvířat jsou jim ukradené. Co když praseti smrdí dálnice, krávě nevoní fotbaový stadión a slepice jsou alergické na nádraží? Co když zvířata vyznávají „nezamýmchismus“ – tedy zásadu, že by se lidské aktivity měly odehrávat kdekoli, jen „ne za mým chlívkem“. Neměli by vědci vypracovat konverzní model, který by zajistil, že zvířata nebudou trpět sousedstvím lidí a lidských aktivit?
V České republice můžeme tyhle starosti klidně hodit za hlavu. Ne, že bychom tu neměli „nezamýmbisty“. Ani zájmy zvířat nám nejsou úplně lhostejné. Ale řekněte, kdy jste naposledy viděli, aby čeští zemědělci stavěli nové chlévy? Mnohem častěji vidíme, jak se chovy ruší. Hospodářská stavení se pak postupně mění na kulisy pro natáčení filmu „Tajemný hrad v Karpatech“. V lepším případě jsou ruiny srovnány se zemí a na jejich místě vyroste plantáž fotovoltaických článků. Na nich se dá vydělávat rychleji, vydatnějši a s menšími riziky, než na kravách, býcích, prasatech, nosnicích či brojlerech. Ke snídani, svačině, obědu či večeři pak baštíme potraviny z celé Evropské unie, jen ne od nás.
Ale tak úplně bychom nad Scheubergerovým modelem mávat rukou neměli. Co když Rakušané a Němci dosadí do rovnic modelu jako klíčový parametr svého nezamýmbismu rakousko-německý odpor k jaderným elektrárnám. Nejbližší přípustnou lokalitu pro výstavbu nového temelínského bloku nám pak vyměří nejspíš někde mezi dráhami Jupitera a Saturna.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist