Starší dáma a ekologické hnutí

Uveřejněno dne 19 dubna 2012 000 14:34

pokladnaU pokladny v supermarketu si starší dáma bere igelitovou tašku na uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že si nekoupila „ekologickou“ nákupní tašku: „Vaše generace nezná ekologické hnutí. My, mladí lidé, budeme muset platit za vaši generaci, která plýtvá prostředky !“


Dáma se omluví: „Je mi líto, za našich mladých let jsme ochranu životního prostředí neměli.“

Pokladní se tím víc rozhořčí: „Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec na ochranu životního prostředí!“
To ovšem přehnala a dáma se dožere: „Děvenko, za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili – jedna láhev se tak použila několikrát. V té době se láhve opravdu recyklovaly, ale neznali jsme ekologické hnutí.

Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech a kancelářích. Šli jsme pěšky do obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale je pravda, že jsme neznali ekologické hnutí.

Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové. Prádlo jsme sušili na šňůře a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Používali jsme větrnou a solární energii. Systematicky jsme recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu sourozenci, dokud drželo pohromadě. Máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí.

Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla obrazovku velikosti krabice na pizzu. V kuchyni každý připravoval potraviny ručně – neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují hafo elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat je poštou, použili jsme jako výplň noviny nebo vatu a balili jsme je do krabic, které už dříve sloužily – nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu. Trávník jsme kosili ručně – neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech, které běží na elektřinu. Ale máš pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o ekologickém hnutí.

Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku – nepoužívali jsme plastové kelímky ani láhve, které se zahazují po jednom použití. Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky místo vyhazování jednorázového holítka po každém holení. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí.

V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá rodina neměla auto a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo možné, ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí.

Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost – ne vícepásmovou, která je nutná pro široký sortiment elektrického příslušenství, bez kterého dnes nedokážete žít.

Tak už mě přestaň srát s tím ekologickým hnutím!“

Překlad © Zuzana Kulhánková

Autor neznámý

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist