Pierre Desrochers: Falešné sliby zelené energie

Jednou z cest, jak si mnozí lidé představují, že je možné zachránit planetu, ochladit klima, snížit zvyšující se hladinu moří, ale i odvrátit recesi, je vytváření „zelených pracovních míst“. Různí vizionáři se nám snaží namluvit, že nám příroda nabízí dostatek obnovitelné energie, protože slunce svítí, vítr fouká, mořský příboj nikdy nepřestává a pod nohama navíc máme rozžhavené zemské jádro.

Proto se – nejen v Německu a Španělsku, ale i v Kalifornii a Texasu – propagují zelená pracovní místa (i když jedno takto vytvořené nebo uspořené místo obvykle vyvolává náklady několika set tisíc dolarů). „Malým“ problémem je i to, že to vyžaduje popření zákonů fyziky a ekonomie, ale ani to těmto vizionářům nevadí. Zastávají názor, že pouze chamtivost soukromého sektoru, naše vlastní hloupost, strnulost našeho myšlení a naše sobecké zájmy blokují cestu k „ekotopii“ (snad se toto neobvyklé slovo dá přeložit jako ekologická utopie – pozn. V.K.). (…)

Už od okamžiku, kdy uhlím poháněné parní stroje vystřídaly větrné mlýny, bylo zřejmé, že moderní ekonomika nemůže být založena na obrovském množství malých, vzdálených, nákladných, kolísavých, nespolehlivých a málo vydatných zdrojů energie. I ve zdánlivě vhodných místech totiž slunce svítí a vítr fouká jen zhruba 10% času. Vítr sice může být zadarmo, ale výroba, instalace a udržování větrných turbín zadarmo není. Místa s dostatkem větru (i když ani v tom není žádná spolehlivost) jsou navíc většinou daleko od míst spotřeby energie, což zvyšuje náklady, protože čím dále energie putuje, tím více se jí po cestě ztrácí. Obří baterie, které by uměly skladovat energii zatím neexistují, takže je třeba, aby byla vždy připravena náhradní výroba energie, která je schopná kdykoli začít či skončit fungovat.

Biopaliva obvykle vyžadují více energie, než kolik přinášejí, nemohou být přenášena produktovody a většinou poškozují stroje, které byly zkonstruovány, aby zužitkovávaly fosilní paliva. (…)

Protože toto všechno je realitou v těch zemích, kde jsou vydávána obrovská množství peněz na podporu výroby větrné, solární a na biomase založené energie, cena energie prudce roste a nedostatek energie se stává permanentním jevem. (…)

Kniha ekonomů a právníků Andrewa Morrisse, Williama Bogarta, Rogera Meinerse a Andrewa Dorchaka „The False Promise of Green Energy“ (Washington, D.C., Cato Institute, 2011) je velmi inteligentní kritickou diskusí těchto otázek. Ukazuje technické problémy a neekonomický charakter solární a větrné výroby energie, stejně jako energie z paliv založených na biomase a na bateriích založených solárních elektrických autech. Daří se jí „zvedat zelený závoj“, pod kterým se skrývají speciální zájmy firem, politiků a environmentalistů, aby získali peníze daňových poplatníků. (…)

Velkým přínosem knihy je schopnost autorů používat základní koncepty politické ekonomie. Jako mnoho ekonomů před nimi dokazují, že dávat peníze daňových poplatníků do „zelených pracovních míst“ více pracovních míst likviduje, než vytváří. Autoři dokazují, že literatura o zelených pracovních místech „obsahuje tolik naprosto základních ekonomických chyb, že to nemůže být náhodné. Je to důkazem neskrývaného nepřátelství k tržní ekonomice“ (str. 124). Hlavní závěr knihy se dá shrnout takto: „navrhovatelé zelené energie přinášejí a propagují nerealistickou vizi výroby energie a jejího užívání a navrhují opatření, která buď dramaticky zvýší náklady energie, nebo radikálně omezí její využívání“ (str. 6). (…)

Nevyhnutelně to povede k drastickému snížení životní úrovně a – při dnešních technologiích – k nepřekonatelným překážkám ekonomického rozvoje v nejchudších zemích světa.

Pierre Desrochers je profesorem na University of Toronto. Excerpta jsou z jeho recenze knihy „The False Promise of Green Energy“, která vyšla v The Independent Review, č. 4, jaro 2012.