Ministr přes ekologii: Nechci ničit českou krajinu větrníky a solárními panely

ROZHOVOR Ve čtvrtek uplynulo 16 měsíců od doby, kdy byl Tomáš Chalupa z ODS jmenován ministrem životního prostředí. I u té příležitosti s ním ParlamentníListy.cz udělaly rozhovor.

V něm se ministr podivil, že média již vědí lépe než on sám, kdo a kdy bude jmenován nástupcem Jana Stráského ve vedení Národního parku Šumava. Chalupa neplánuje jmenovat nového ředitele SFŽP. Kritizoval též, že česká krajina je hyzděna fotovoltaickými panely, větrníky a poli s řepkou.

Pan Stráský končí ve funkci ředitele Národního parku Šumava…

To se mi líbí, jak všichni říkají, že skončí ve funkci…

Takže ne?

Ve funkci určitě skončí, ale to není vůbec nic nového. Platí věta, kterou jsem řekl při jeho jmenování, že mise pana doktora Stráského je časově omezená. Zmínil jsem také, že přesný časový úsek pro mě není důležitý, ale že uvažuji velmi zhruba v časovém rozpětí roku a půl a že pro mě jsou důležité kroky, které je potřeba udělat. Takto to nepochybně bude, to platí nadále. Přiznám se, že věty, které čtu v novinách, typu že to bude v červnu nebo že to bude v červenci nebo za týden a kdo přesně pana Stráského nahradí, mě pobavily.

Když se tedy psalo, že pana Stráského nahradí jeho náměstek Jiří Mánek?

Uvidíme. Bylo by nezdvořilé oznamovat personální změny dříve, než o tom budete mluvit s dotyčnými lidmi. A řeknu jim to až v okamžiku, kdy se rozhodnu, a já jsem se ještě o té věci definitivně nerozhodl.

Jak jste spokojen s dosavadní prací Jana Stráského?

Vždy je to tak, že když s někým intenzivně spolupracujete a řešíte složitou situaci na Šumavě, tak poznáváte situace, se kterými nejste spokojen. Na druhou stranu ve srovnání se stavem, ve kterém pan doktor Stráský převzal park, tak si myslím, že opravdu odvedl kus práce.

Budete jmenovat řádného, tedy nikoli pouze pověřeného ředitele, Státního fondu životního prostředí?

Fond společně s ministerstvem řeší otázku operačního programu Životní prostředí. Ten operační program byl převzat v ne úplně dobrém stavu. Problémem bylo, že někteří moji předchůdci ten program a jeho správu nastavili mnohem složitěji, než je třeba u jiných programů. Například máme více kroků v tom samotném procesu. Ten proces sice není nelogický, ale výrazně zvyšuje administrativní zátěž. Rok a půl se zde střídali různí auditoři, kteří kontrolovali různé věci, abychom prokázali, že tu nedošlo k někým zásadním pochybením. Já jsem ale optimista a věřím, že se nám v tomto pololetí či horizontu několik málo měsíců podaří vypořádat s výhradami a obnovit certifikaci. Ta není pozastavena kvůli nám, ale je to obecně v režimu celé České republiky. V tuto chvíli provádět jakékoli zásadní změny na tom fondu by nebylo ku prospěchu SFŽP.

Nyní taková odlehčenější otázka. Nemrzí vás, že jste nevyhrál titul Ropák roku, ale vyhrál ho právě pan Stráský? Nebylo by to ocenění dobré práce pro pravicového ministra?

Bereme-li tu otázku s nadsázkou, tak s nadsázkou říkám, že ano. Že v tomto ohledu představa, že vás porazí podřízený, je něco, co je pro mě v tuto chvíli k zamyšlení. (smích) My jsme si všichni zvykli tu cenu karikovat. Za tou cenou je ale vidět ten celý příběh. Kdo tu cenu vybírá a na základě jakých motivací. Jak moc je jejich hodnocení objektivní a také co nazývají dobrým a co špatným. Když jsem zpětně díval na ty ceny, co bylo hodnoceno jako špatné a co jako dobré, tak bez ohledu na to, jestli jsem tu cenu dostal, či ne, se řadím k těm, kteří svět vidí úplně jinak než ti, kteří tuto cenu udělují.

Zatím neschválený návrh Směrnice o energetické účinnosti, o kterém se ještě vyjednává, obsahuje povinnost pro státní orgány rekonstruovat podlahové plochy podle nízkoenergetického standardu, což by mohlo přinést deseti i stamiliardové náklady. Jaký je nyní stav?

S ministerstvem průmyslu vedeme debatu a myslím si, že máme poměrně sladěnou pozici. Snažíme se prosazovat metodu, která je realistická. Je třeba si uvědomit, že u těch veřejných budov ty obce ze dne na den nemají na to, aby to splnily. Já bych byl rád, aby zde byl program, který je podpoří. Budeme znovu pouštět peníze do Zelené úsporám a chceme podpořit jak soukromníky tak veřejné budovy v energetických úsporách. Na druhou stranu víme, že těch budov je tolik a ta rekonstrukce je tak náročná, že i kdybychom měli dvakrát či třikrát více prostředků, než bylo v Zelené úsporám, tak během dvou či pěti let to není možné zařídit.

Směrnice o energetické účinnosti je zatím v přípravné fázi. To znamená, že se o ní diskutuje na úrovni neformálního trialogu Rady EU, Evropské komise a Evropského parlamentu. Do toho jsme dodávali připomínky. Bylo k tomu i společné slyšení evropského výboru sněmovny i Senátu, ve kterém jsme prezentovali naší pozici, tedy snažit se držet hodně při zemi. U Směrnice o energetické účinnosti ještě máme šanci něco vyjednat, žádat o výjimky, odkladné účinky tam, kde to jen trochu jde. Tedy pokusit se o to, co měli naši předchůdci dělat u směrnice EPBD II. za doby vlády pana Fischera. U EPBD II. už řešíme bohužel pouze její důsledky a směrnici nemůžeme změnit.

Hledáte společný postoj v Radě EU s nějakými dalšími zeměmi?

Naše pozice až na pár drobností jsou velice blízké pozicím Poláků. Obecně se snažíme vytvořit společnou pozici zemí s podobným postojem, které jsou na tom podobně jako my. Které si chtějí udržet konkurenceschopnost svého průmyslu a nechtějí ho obětovat na oltář boje s klimatem. To jsou obecně země Visegrádu, některé země Pobaltí v různých otázkách, jsou to Bulharsko a Rumunsko. Snažíme se udržovat debatu se zeměmi jako Itálie a Španělsko. V některých věcech je zajímavý i postoj zemí typu Nizozemsko či Velká Británie. I když v případě Británie je vládní strategie týkající se udržitelného rozvoje či greeningu poměrně ambiciozní, ale v něčem shody nacházíme.

Tehdejší ministr životního prostředí Pavel Drobil přišel s návrhem, že by se jaderná energetika v rámci energetického mixu mohla započítat mezi obnovitelné zdroje. Pracujete s tou myšlenkou, nebo je to u ledu?

To je spíše teoretická otázka. Po Fukušimě je třeba se zaměřit na to, aby v Evropě stále platilo pravidlo, že otázka energetického mixu je otázka suverénní a spadá do kompetence jednotlivých národních států a že v tomto ohledu nebude Česká republika nikým diskriminována a nebude na ní činěn nepřiměřený nátlak. Představa, že v České republice nebude elektřina také z jádra, je iluze. Vedeme debatu, jaký bude ten poměr, aby se to ekonomicky vyplatilo. Vaši čtenáři z mých na vašem serveru publikovaných názorů dobře vědí, že nepatřím k těm, kteří si myslí, že nároky na produkci elektřiny v České republice spasí zrcátka, větrníky a občas také biomasa. Stále opakuji, že jsem ministr, který zodpovídá také za českou krajinu. Že bych jako ochranu dědictví po našich předcích viděl, že naše krajina vypadá tak, že když vyjedete mimo město, tak vlevo je řepka, vpravo jsou zrcátka a nad tím vším jsou větrníky… Toto není česká krajina, za kterou tohle ministerstvo bojuje.

Expředseda ODS Topolánek kritizoval posun ODS doleva. Vidíme, že v rámci koalice ODS kývne na zvyšování daní. Nemůže to voliče pravice rozzlobit?

Ta otázka má dvě roviny. První je, co reálně v reálném čase děláme při správě této země. Druhá věc je, jestli věnujeme dostatek času a nasazení při vysvětlování kroků vlády. Rozumím, že z pozice pozorovatele, který nenese zodpovědnost, se ty věci říkají jednodušeji než u těch, kteří zodpovědnost nesou. V rámci koaličního kompromisu a v rámci toho, co je možné, se snažíme, aby tato země nežila na dluh. Mám doma dvouletého kluka. Neznám jediný důvod, proč bych já či někdo měl žít na jeho účet. Proboha proč. A že tato země spotřebovává víc, než toho vyprodukuje, je pravda…

…to ano, ale jestli zrovna zvyšování daní je ten správný recept…

V některých ohledech v době, kdy jste v krizi, vám nic jiného nezbývá. Rovná daň u nás ve skutečnosti není rovná, ale je degresivní. Je to ale také o tom, že ruku v ruce s tím, se musí ukázat, že stát šetří, a ne, že káže vodu a pije víno. Musí to být o tom, že stát sjednocuje a ruší zbytečné instituce a úřady. My jsme zde v rámci úsporných opatření udělali analýzu toho, kolika různých možných pracovních skupin, výborů, komitétů, rad a podobně jsou naši zaměstnanci členy a u poloviny těchto institucí není zřejmé, k čemu jsou vůbec dobré. Myslím si, že to neví nikdo. Ale je fakt, že díky tomu má někdo tady desetinku úvazku, tu celý úvazek, tu půl a dává mu to možnost zúčastnit se různých konferencí a mít výhody. Na různých konferencích pak debatuje o udržitelnosti bůhví čeho za cenu bůhví jakou.

Je to i tom, zda lidé, kteří budou chtít získat povolení na opravu svého domku, budou potřebovat čtyři papíry, nebo jeden, jak dlouho to bude trvat, jestli s nimi úředníci budou jednat slušně. Také je to o tom, jak efektivně a spravedlivě se budou vyplácet sociální dávky. Já jsem dlouho působil na radnici obce, která je relativně bohatá, nezaměstnanost dvě, dvě a půl procenta. Vždy si vzpomenu na svou tehdejší vedoucí odboru sociálních věcí, která na radnici působila od roku 1990 a za dvacet let pak odešla do penze. Té paní jsem se zeptal: „Kolik z těch, kterým pomáháme, si to nezaslouží?“ Ona se na mě tak podívala a řekla: „To číslo je tak velké, že ho nahlas nikdy neřeknu.“ Systém musíme ale nastavit tak, abychom s vaničkou nevylili i dítě. Čili abychom tím, že zbavíme pomoci ty, kteří to nepotřebují, nezbavili pomoci ty, kteří pomoc potřebují. Cílem není být asociální, ale být zodpovědný. V historii lidských společenství byla úspěšná vždy ta, v nichž konzumovali pomoc těch druhých jen ti, kteří ji potřebovali. Když ji začali čerpat i lidé, kteří ji nepotřebovali, tak takové společenství víceméně zaniklo. Tahle země by neměla žít na úkor svých dětí. Musíme ale naše kroky umět vysvětlit a chodit od dveří ke dveřím, že to má cíl a smysl a že je to výhodné pro všechny.

Když tedy v současnosti zaznamenáváme propad preferencí ODS, myslíte si, že je to tím, že nese náklady za nepopulární opatření nebo i tím, že je nedokáže vysvětlit?

Když se podíváme, kolik evropských vlád, levicových i pravicových, začalo v době krize přijímat opatření více či méně podobná těm našim a pak skončilo… Nechci vůbec podceňovat voličské preference. Jsme ale uprostřed volebního období, kdy vláda provádí ty nejtěžší kroky. Ten pozitivní efekt se nezobrazí hned. Přitom, že velmi silně vnímám, že řada lidí je nespokojena a že musíme lépe věci vysvětlovat, tak na druhou stranu si vzpomínám, že 12. února 1998, kdy byl první zahajovací mítink ODS po Sarajevském atentátu, kdy byla ODS podle redaktorů, kteří dnes ještě píší, na kolenou, a Václav Klaus byl podle nich mrtev a nemohl být resuscitován a vynášela se do nebes nová hvězda Unie svobody, tak jsme měli preference asi deset procent. Tím neříkám, abychom nad současnými preferencemi mávli rukou. Ale když tehdy kandidáti ODS obešli každou školu, každé náměstí, každou ulici a zaťukali na každé dveře a vysvětlovali a vysvětlovali a vysvětlovali, že mají takovou a takovou vizi, tak stejně to musíme činit i my. Ale nedělal bych ještě závěrečný účet v polovině příběhu.

Uvažujete, že byste kandidoval na podzimním kongresu po krajských volbách do nějaké funkce ve vedení ODS?

Přiznám se, že když mi řeknete, že bude na podzim kongres, tak je to pro mě tak vzdálený údaj, že spíš přemýšlím, co budu dělat zítra, jak vyřešíme problém pozítří.

Takže to nevylučujete.

Zkrátka v tuto chvíli řeším problémy, které jsou na pořadu dne.

Zdroj