Magoři patří do buše

Džungle není jen prostor tropického pralesa nebo těžko prostupný porost, jak říká slovník.

Džungle, divoké křoví, je úžasná a zásadní forma života koexistence zemské fauny a flóry. Vyskytuje se všude po Zemi od deštných pralesů rovníku, přes pralesy středního pásu a severské tajgy až po běžné křoví kdekoliv u cest či lesa či na mezi a vzniká velmi rychle kdekoliv, kde člověk nezasahuje. Všude má nezastupitelný význam. Džungle je často v lese prostupná i pro člověka, a není-li prostupná pro něj, pak  určitě pro všechny ostatní obyvatele přírody, dokonce jich tam mnoho bydlí nebo si staví hnízda. Komplikovanost keře se dá pozorovat a pronikat pohledem a vidět mnohost a vnímat boží účelnost.

„Choulím se v křoví zamilován do moudrosti keře, mnohosti větví a kráse lístečků a hmyzu kolem…“ W.Shakespeare

Naučme lid milovat křoví! pro jeho krásu a ekologickou důležitost.

Postavme se ubohé estetice, zvrácené logice a ekologické tuposti, která tvrdí, že malé stromy, dřeviny a svaté byliny jsou škůdci, plevel a že jsou nehezké a hodné genocidy.

Postavme se ničení přirozené flóry a fauny kolem plotů, cest, mezí, řek i našich zahrad.

Přestaňme vnímat slovo plevel jako škůdce, vždyť mnohý slouží k léčení po tisíciletí i dnes – jsme snad zemědělci, pěstujeme pro obživu něco u cest? Vadí vám tam bodlák nebo kopřiva nebo bez? …naopak naučme se jména bylin a dřevin a jejich využití a važme si jich, rostou samy od sebe, pěstuje je stvořitel…

V naší malé zemi si nemůžeme dovolit ničit jeden z nejdůležitějších biotopů.

Máte pocit, že by rekreační příroda kolem vás měla vypadat jako fotbalové hřiště? Ani tu trávu u cesty už nenechají růst tak, aby mohla vyrůst a přirozeně vykvést a v zimě tak nádherně schnout a to na místech, kde vůbec nevadí – naopak slouží a sama se udržuje. Přirozené keřové větrolamy – zadržovače sněhu – a sněhových jazyků u malých okresek kácí z přitroublých nařízení bezduchá parta celý rok jak divá, pak stačí trocha sněhu na poli a svěží vítr a vozovka je rázem neprůjezdná…

V lesích, parcích i kolem cest, všude kde přirozeně roste křoví a divoce louka, je více méně správně a má tam být.

Podporujte výsadbu a revitalizaci křovin do měst, obcí, kolem cest, je to téměř zadarmo.

Použijme dotační peníze na dobrou věc, ne na zbytečné kácení keřů a sekání trávy a zvyšování hluku v našich bydlištích téměř celou sezonu!

Musíme podporovat zuřivý řev ničících strojů kvůli záplotí u cestya ve formě golfového hřiště? Všimněte si, ti kteří s křovinořezem a podobnou mechanizací za naše peníze pracují mají sluchátka na uších. Chcete odpoledne a k večeru v pracovní dny a mnohde i o sobotách a nedělích i o svátcích slyšet za svými ploty, ze svých vesnic a městských zelených ploch neustálý řev strojů? Nestačí nám naše vlastní zahradní mechanizace a pily?

Křoví velmi účinně pohlcuje i tak nadbytečný hluk a karcinogenní polétavý prach, má estetickou kvalitu, samostatnost, udržitelnost, lásku malých ptáčků, jejich hnízd a množství hmyzu, tak důležitého pro blaho přírody i naši dobrou úrodu…

Omezme nevzdělanost a nepoučenost lidí podléhajících stupidní estetice, ničivé ekologii, hloupým nařízením a vražedným dotacím nejen z Bruselu, za které mnohdy podobný masakr probíhá…

Obrazně „požeňme křovinořez k soudu“ za ekologický zmar a genocidu keřů, dětí stromů, malých ptáků a hmyzu a za násobení negativních účinků civilizace na zdraví lidí.

Nenechme si vnutit rychle realizovaný estetismus vojenského či sportovního ideálu krásy přírody a okolí čehokoliv…vnímání krásy a estetika se naštěstí často mění a dá se ovlivňovat a tady můžeme každý pomoct obnovit schopnost lidí vnímat krásu nejen v holé jednoduchosti a povrchní čistotě, ale i v komplikovanosti a divokosti, můžeme zastavit zmar.

Začněme od sebe, přeci na zahradách křoviny pěstujeme, proč je necháme kácet na obecních plochách, u cest, u rybníků a řek – jsou to naše keře a naše byliny a jsou svaté!

Spojme se za záchranu malých stromů a keřů, za romantickou přírodu, romantickou vesnici, čistou, málo hlučnou a život podporující, za města plná keřů, křovin – malých oáz džungle a sídel vrabců…

Spojme síly všechny veverky, krtci, králíci, myši, čmeláci, mušky, vosičky, šípky, bezinky, kručinky, vrabci, kosové, sýkory, pavouci, slepýši a štíři do boje za křoví, za meandry řek, za keře ponechané tam kde jsou, za povinnost, aby každý les obsahoval procento území, které necháme ladem žít – malý prales v každém lese!!

Zdroj