Z oteplování se stal byznys za 176 miliard dolarů
Uveřejněno dne 2 července 2012 000 11:36
Kvůli machinacím se orgány OSN bojí postihu a žádají pro sebe urychleně imunitu. Většina peněz končí v Číně, kde schválně zvyšují emise, aby je pak mohli za peníze snižovat.
Bjorn Lomborg se diví, proč OSN na konferenci v Rio de Janeiro stále prosazuje snižování CO2, když přece víme, že to nefunguje a na klima to nemá vliv. Vysvětlení je jednoduché – peníze.
V roce 2011 se světový trh s klimatickými odpustky vyšplhal na 176 miliard dolarů. Uvádí to Světová banka ve své zprávě „State and Trends of the Carbon Market in 2012“. Pro srovnání: V roce 2008 světová rozvojová pomoc chudým zemím (ODA, official development assistance) od členů OECD činila 119,8 miliard. Z toho USA daly 26 miliard. (zdroj) Nebo jiné srovnání. Světový obchod s narkotiky podle odhadů má objem kolem 321 miliard dolarů (zdroj).
To také odpovídá na otázku: „Proč by nám lhali o změnách klimatu? Jaký by k tomu kdo mohl mít důvod?“
GRAF 1: Velikost trhu s uhlíkem (Jo Nova)
Story začíná v roce 2005, kdy EU spustila svůj cap-n-trade systém. Objevila se tak zbrusu nová komodita. Prodává se vzduch. Evropská burza (European Climate Exchange, ECX) představuje 80% světového trhu s uhlíkem.
Nepovinné dobrovolné obchodování tvoří nepatrné procento. Bez státem vnucené legislativy by tento trh zcela zmizel. V roce 2008 se ve světovém uhlíkovém trhu otočilo 126 miliard dolarů. Z toho 92 miliard na trhu EU, 7 miliard za projekty OSN, 183 milionů v Austrálii (New South Walles), 309 milionů v Chicagu (CCX) a dalších 246 milionů na RGGI (Regional Greenhouse Gas Initiative) (zdroj)
Evropská burza původně začínala jen jako pobočka Chicagské uhlíkové burzy (CCX). Kolem té se motali Al Gore, Strong, Obama, Pachauri a spol. Ta byla jen o dobrovolných obchodech. Šéf této burzy pan Richard Sandor ale věřil, že když v USA projde zákon o cap-n-trade a nažene lidi na jejich trh POVINNĚ, mohl by se světový trh s uhlíkem vyšplhat do roku 2018 až na 10 – 20 bilionů dolarů. (zdroj) Takový zákon však v USA ale neprošel.
Viz: Bamberg Obama – loutka uhlíkové lobby
JAK EVROPA POSÍLÁ PENÍZE ČÍŇANŮM
Co je mechanismus čistého rozvoje? Jak systém CDM (Clean Development Mechanism) obchodování vůbec funguje? To se vezmou peníze evropským občanům a pošlou se komunistům do Číny. Nic na tom není.
1. Evropská osvícená vláda prohlásí, že mít emise CO2 nad jistou hranicí (cap) je hřích.
2. Hříšník si může vykoupit odpuštění, když si koupí odpustky.
3. Musí financovat nějaký bohulibý projekt, kterým se skleníkové plyny snižují. Třeba v Číně.
4. Projekt musí schválit globální byrokracie.(CDM Executive Board)
5. Firma dostane pochvalný diplom, certifikát, odpustek (Certified Emission Reduction).
6. Čínská vláda „zelený“ projekt zdaní cca 60% a přivlastní si tak evropské peníze.
7. Získané CER kredity lze prodat jiné firmě, která potřebuje odpustky. Obchoduje se s nimi na burze.
Bankéři si mnou ruce. Na trhu vznikla zcela nová komodita, kterou mohou kupovat či prodávat a účtovat si poplatky za zprostředkování.
GRAF 2: V roce 2012 se očekává, že asi 64% odpustků na světě bude za projekty realizované v Číně. (Zdroj)
Takže smyslem paniky s globálním oteplováním nakonec je, aby Evropané svoje peníze posílali do Číny? Není Čína náhodou náš hospodářský konkurent?
Jak se Číně podařilo tak chytře CDM systém vyždímat? Inu, mají zdatné poradce. Například apokalyptický šarlatán Maurice Strong, který předsedal 1992 summitu v Rio de Janeiro, kde bylo přijato rozhodnutí snižovat skleníkové plyny. A když na něj v roce 2005 prasknul korupční skandál (to byl zrovna pravá ruka šéfa OSN Kofi Annana), uprchnul hádejte kam? Do Číny.
Dostal profesorské místečko na Pekingské universitě a pomohl Číně založit první čínskou klimatickou burzu (Tianjin Climate Exchange).
ZNAMENÁ TO, ŽE ČÍNA NEBUDE POUŽÍVAT UHLÍ?
Číně Evropané cpou své peníze, aby Čína používala zelenější zdroje energie. Jenže to nefunguje. Obnovitelné zdroje v Číně tvoří jen nepatrný zlomek energie, jsou zkrátka zatím moc drahé. Bez uhlí (coal) a ropy (oil) to nejde. Perpetum Mobile není možné a v Číně to vědí.
GRAF 3: Odkud Čína čerpá svou energii. Stále platí, že z 90% z uhlí a ropy. (zdroj)
VĚTŠINA ČÍNSKÝCH PROJEKTŮ JE ŠVINDL
GRAF 4: Jaké čínské projekty jsou dotovány pomocí CER kreditů? (zdroj)
Potíž je, že většina dotovaných projektů v Číně se týká snižování skleníkového plynu HFC-23.
Ukázalo se, že kredity vydané za likvidaci skleníkového plynu HFC-23 (vedlejší produkt při výrobě chladících zařízení) jsou většinou podvod. Čína schválně zvyšovala produkci toho plynu, aby pak mohla čerpat odměny za jeho následné snižování. Nejprve vytvoříme problém, abychom ho pak mohli „řešit“. Když se to odhalilo a byly snahy většinu takových kreditu uznat za neplatné, Čína vyhrožovala, že pokud bledé tváře nezaplatí výkupné, přestanou tyto plyny ekologicky likvidovat a začnou je vypouštět přímo do atmosféry. Odměny za likvidaci HFC-23 jsou zlatý důl, protože jsou asi 70x vyšší než skutečné náklady na likvidaci tohoto plynu. Čína navíc takové projekty vysoce zdaňuje (cca 60% daň), takže profituje i čínská vláda. (zdroj)
Ekologický think-tank Sandbag odhaduje, že v letech 2008–2009 evropské podniky v 84 % případů investovaly do nákupu emisních kreditů vydávaných v Číně a Indii projektům na likvidaci trifluormethanu (HFC-23) a kysličníku dusného (N2O). (zdroj)
INDICKÉ WIKILEAKS
Indie je v CDM projektech na druhém místě. Tajné depeše, které v září 2011 získala Wikileaks, ukázaly, že téměř všechny projekty, které CDM byrokraté schválili v Indii, jsou „non-additional“, tj. nepřinesou žádné snížení emisí CO2 „navíc“. K těmto projektům by bývalo došlo tak jako tak i bez dotací. Získání kreditů bylo tedy podvod – pánové dostali peníze jen tak za nic.
Například postavíte vodní elektrárnu a pak vás napadne, že byste z CDM navíc mohli dostat finanční injekci zdarma jako takovou sladkou tečku. Zfixlujete výkazy, aby vaše žádost měla šanci a voila, evropské peníze se sypou.
Utěšovali jste se tím, že mechanismus čistého rozvoje je jakási charita pro chudé země? Bohužel ne. Podívejte se znovu do grafu č. 2. Stagnující Evropa posílá peníze ekonomickým tygrům jako je Brazílie, Indie, Čína (BRIC). Opravdu chudé státy v Africe z CDM prospěch nemají.
OSN SE BOJÍ KRIMINÁLU
Tyto podvody už léta sleduje organizace CDM Watch. Kdo nese odpovědnost? Celý systém řídí UNFCCC (United Nations Framework Convention on Climate Change), která vznikla v roce 1992 na Summitu Země, jemuž předsedal Maurice Strong.
UNFCCC bdí nad realizací Kjotského protokolu a řídí též CDM (Clean Development Mechanism), kde se schvaluje, které projekty v Číně či Indii mohou dostat podporu.
CDM i UNFCCC sídlí v německém Bonnu.
Po vlně odhalených podvodů mají tyto orgány strach z právního postihu. Nyní kdy původní Kjótský protokol vyprší a má začít jeho “druhé období” (Second Review) proto navrhují změnu pravidel. Od nynějška chtějí mít imunitu jakou mají diplomatické mise OSN. Aby byli beztrestní. Chtějí stát nad zákonem.
Slýcháme, že globální problémy si prý žádají globální řešení. Co je to ale za podivné globální vládnutí (global governance), pokud tito lidé budou stát nad zákonem a neponesou za své činy odpovědnost?
Mají v tom podporu řady vlád: „Austrálie sdílí obavy, že pracovníkům zajišťujícím provádění Kjótského protokolu není k dispozici ochrana, zejména chybí imunita proti právnímu postihu. Hrozba právního postihu může podlamovat provádění Protokolu… Rozsah imunity by se měl vztahovat na všechny výroky a činy osob v jejich oficiální funkci.“ (zdroj)
Tito lidé by napříště už nemohli být stíháni soudy jednotlivých států kvůli obviněním ze střetu zájmů, porušení důvěrnosti informací, překročení pravomocí, porušení řádných postupů, způsobení škod atd. Nebylo by možné tyto lidi zatknout či uvěznit. Jejich dokumenty by byly nedotknutelné Jejich zavazadla by se nesměla prohledávat.
Prý je to naléhavé.
